Čtvrtek
14.12.2017
Noční verze
 id
 heslo

ČECHOMOR
Dověcnosti (1991)
Mezi horami (1996)
Čechomor (2000)
Proměny (2001)
Live (2003)
Co sa stalo nové (2005)

INSANIA
R.U.Dead? (demo) (1992)
Vertigo (7'') (1993)
Crossfade (1994)
Caught Red-Handed (7'') (1995)
God Is Insane – Join Him (1996)
Woodo Astrology (7'') (1997)
Virtu-ritual (1998)
Recycling (Live in Seattle) (2000)
Trans-Mystic Anarchy (2001)
Out (2004)
Rock'n'Freud (2007)
Rock'n'Freud (LP) (2008)
Kult hyeny (2010)
Zapal dům poraž strom... (2013)
Na počátku byl spam (2017)

KILLING JOKE
Killing Joke (1980)
What's THIS For...! (1981)
Revelations (1982)
''Ha'' (1982)
Fire Dances (1983)
Night Time (1985)
Brighter Than A Thousand Suns (1986)
Outside The Gate (1988)
The Courtauld Talks (1989)
An Incomplete Collection (1990)
Laugh? I Nearly Bought One! (1992)
Pandemonium (1994)
Wilful Days (1995)
Killing Joke: BBC In Concert (1995)
Democracy (1996)
Alchemy - The Remixes (1996)
Killing Joke (2003)
Hosannas From The Basements Of Hell (2006)
Absolute Dissent (2010)
MMXII (2012)

KILLING JOKE, INSANIA - Brno, Fléda - 20. února 2005

Priznávam sa. KILLING JOKE boli pre mňa donedávna len legendárnym menom z učebnice histórie. Tvár Jaza Colemana som videl prvýkrát v skvelej Zelenkovej mystifikácii „Rok ďábla“, registroval som spoluprácu s ČECHOMOROM (kto nie?), ledva som si stihol letmo vypočuť stále aktuálnu dosku. Napriek tomu možnosť vidieť kapelu, na ktorej live vystúpenia sa znášali len hory superlatívov, navyše v príjemnej brnenskej Fléde podporenú mojou milovanou INSANIOU, som si nemohol nechať ujsť.

INSANIAKoncert začal takmer presne podľa plánu, o deviatej. INSANIU som videl prvýkrát po takmer deviatich rokoch, a tak som bol zvedavý, kam sa ich pódiová prezentácia posunula – chvalabohu brnenská hydra vychrlila to, čo som čakal – reprezentatívny prierez tvorbou od polozabudnutého „Crossfade“ (záverečná hymna „U.R.Dead“ a „Zimní varování“) cez „God Is Insane... Join Him“ („This Time“) a „Virtu-ritual“ („Máj“ a „I.C.U.“) až po nadupané, agresívne HC/metalové skladby, plné sofistikovanej irónie, z redblackovskej dvojice „Trans-mystic Anarchy“ a „Out“. Je zábavné sledovať premenu Polyho z introvertného týpka pohybujúceho sa pred koncertom okolo baru na charizmatického pódiového lídra a naspäť – INSANIA s Black Drumom za bicími, Klímom, ktorý na moje prekvapenie okrem basy vypomáhal spevom, a (donedávna) netypicky klávesákom Maria Rossem podala skvelý výkon, s trochu nedokonalým zvukom, ale o to väčším nasadením. Mimoriadne sympatická trištrvrtehodinka.

KILLING JOKE - Jaz ColemanHlavné hviezdy na seba nenechali dlho čakať. Pravdupovediac som očakával všeličo, ale tak energický, doslova hypnotický a podmanivý nášup nie. Jaz Coleman oslavuje tento rok štyridsiate piate narodeniny – napriek tomu v neforemnom odeve a s uhľom zamazanou tvárou pôsobil ako z reťaze odtrhnutý démon. Minimálna komunikácia s publikom (obmedzená na pár preslovov, opakované „ježišmarjá“ a zdieľanie nápojov s prvými radami), takmer žiadne pauzy medzi skladbami, trhané pohyby, pohľad šialenca v tranze, všetky polohy vokálu od deklamácie cez spev až po poloartikulovaný rev, to všetko do maximálne našľapanej rytmiky, ktorá dominovala hudobnej stránke vystúpenia KILLING JOKE. Mladík za bicími do nich rúbal s udivujúcou energiou, v spolupráci s potetovaným veteránom Paulom Ravenom a jeho basou vytvorili dokonale úderný, drvivý a valivý spodok, ktorý dokreslil svojimi nenápadnými ornamentami flegmatický „Geordie“ Walker s prehistorickou poloakustickou gitarou a takmer utajený klávesák skrytý v tme na okraji pódia.

KILLING JOKEAj keď svoje (post)punkové a novovlnné korene KILLING JOKE nezapreli, je zrejmé, že za štvrťstoročie existencie si vypracovali stopercentne vlastný štýl, zmes stôp pôvodnej inšpirácie, okultných odkazov, dekadentného image či Colemanových skúseností z „vážnejšej“ hudby, to všetko s cieľom dokonale si podmaniť diváka. Málokedy sa mi stáva, že ma koncert mne nie príliš známej kapely vtiahne do víru – Jazovi a spol. sa to podarilo dokonale – stopercentná oddanosť výkonu na pódiu sa aj bez slov do poslednej kvapky prenášala do radov divákov. Nemá zmysel pokúšať sa o detailnejší rozbor. Tá hodina a štvrť bola proste koncertom s veľkým K.

Na záver jeden postreh z diania mimo sály: nízke vstupné spôsobilo, že Fléda bola plná – paradoxné pri porovnaní so sumami pýtanými za niektoré „UG“ spolky (a poloprázdnymi sálami ako ich dôsledkom). Neviem, či KILLING JOKE Českú republiku „dotujú“, alebo či ide o šikovný ťah organizátorov – nech je tak, či onak, vždy je príjemné absolvovať tak dobrý koncert v primerane zaplnenom kvalitnom klube...

KILLING JOKE - Jaz ColemanPraha, Palác Akropolis – 21. února 2005

Těžko bych v porovnání s Thornovou brněnskou glosou dodával něco nového. Výtečný koncert! Popravdě jsem ještě charismatičtěji působící kapelu nezažil. Naprosto pohlcující projev celého souboru, kde každý zaujal něčím jiným. Ať už to byl Geordie s jeho ležérnim kytarovým stylem, vizuálně nenápadný, avšak nepřeslechnutelný bicmen, rockersky vyhlížející basák... a samozřejmě, v neposlední řadě, charisma největší – Jaz Coleman. Nebylo pochyb, že koncertování si kapela užívá plnými doušky. Snad i fakt, že Jaz má po tom, co vytvořil jednu z rolí v Zelenkově mystifikaci „Rok ďábla“, k Česku velmi vřelý vztah, způsobil, že naše dvě největší města zažila výtečnou podívanou podepřenou chytlavou a báječnou muzikou made in KILLING JOKE. Nerad vypouštím zásadní prohlášení a soudy, ale myslím si, že jeden z koncertních vrcholů letošního roku už máme sebou!

Dalas

Foto: Dalas (KILLING JOKE), Thorn (INSANIA)

Thorn

Zveřejněno: 22.2.2005



s kapelou KILLING JOKE:

s kapelou INSANIA:
INSANIA - Out [Shnoff]

s filmem Rok ďábla:

s kapelou ČECHOMOR:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page