Čtvrtek
14.12.2017
Noční verze
 id
 heslo

ADOR DORATH
Adon Nin Edeleth Ador Dorath (2002)
Symbols (2005)

ARCTURUS
My Angel (EP) (1991)
Constellation (EP) (1994)
Aspera Hiems Symfonia (1996)
La Masquerade Infernale (1997)
Disguised Masters (1999)
The Sham Mirrors (2002)
Sideshow Symphonies (2005)
Shipwrecked In Oslo (DVD) (2006)
Arcturian (2015)

DEPRESY
If Dream Will Be Real (demo) (1992)
In Embrace Of The Dying (demo) (1993)
...And There Came The Tears With Christ (demo) (1996)
A Grand Magnificence (1998)
Sighting (1999)
Psychomantium Phenomenon (2003)
Morph - Near Death Experiences (2009)

RED HARVEST
Nomindsland (1992)
There´s Beauty In The Purity Of Sadness (1994)
The MaztürNation (1995)
HyBreed (1996)
New Rage World Music (1998)
Cold Dark Matter (2000)
New World Rage Music (2001)
Sick Transit Gloria Mundi (2002)
Internal Punishment Programs (2004)
Harvest Bloody Harvest (DVD) (2006)
A Greater Darkness (2007)

ARCTURUS, RED HARVEST, DEPRESY, ADOR DORATH - Praha, Matrix - 12. října 2005

Tak jsme se konečně dočkali. V koncert ARCTURUS, mnohými zbožštěného a mnohými zatracovaného pilíře severské hudební smetánky, bych ještě před rokem a půl ani nedoufal. Pravděpodobnost plus mínus nula nula nic, stejně jako v případě EMPEROR. A podívejme se, jak nám hošíci ožili. Už vstup do Matrixu prozradil, že se příznivci rozhodně nenechali odradit naší místní minikampaní proti poslednímu řadovému počinu a místo toho se vydali omrknout kapelu pěkně zblízka, což je jedině dobře. Na odhad lidí si netroufám, ale myslím že postačí, když řeknu, že byl klub zhusta zalidněn tak z poloviny. Prostory tam rozhodně nejsou nejmenší, takže co se týče návštěvnosti, nebylo si snad nač stěžovat.

Jelikož jsem přišel asi o čtvrt hodinky později, lehce mě šokovalo, že už se hraje. Myslel jsem, že panuje nepsané pravidlo o hraní s minimálně hodinovým zpožděním. Nechtějte mi namluvit, že se opravdu začalo hrát v sedm, jak bylo avizováno. Bylo by to nejspíš poprvé v historii klubových koncertů. Publikum začali zahřívat domorodí ADOR DORATH a neměli to vskutku jednoduché. Kovařina black metalového Portnoye z ARCTURUS totiž zabírala zhruba třetinu už tak vcelku malého pódia, takže se chuděrové museli tísnit s vlastními bicími a početnou sestavou asi tak na decimetru čtverečním. Ale na kvalitu hudby to naštěstí nemělo velký vliv. Oklávesovaný pomalejší black z jejich pera sice nepatří k tomu co bych cíleně vyhledával, ale jejich poslech mě vůbec neurazil. Jen byla trochu škoda utopených kytar. O to víc jsme si ale užili zpěvu. Jak z hrdla bezvadného řvouna Ivoše, tak i něžného projevu Lenky Machové, která zpívala skoro tak dobře, jako vypadala (a vypadala velmi dobře – berte to jako speciální velkou poklonu – já na tyhle gotický do pohřebního oděný "buchti" moc nejsem :-), což taky není úplně běžné. Celkově povedený set, nad kterým mé srdíčko zaplesalo. Není to v undergroundu samý agro. V podstatě to samé by se dalo říct o následujících DEPRESY z exotického Slovenska. Taktéž skvěle charismatický vokál, taktéž klávesy a podobně jako u ADOR DORATH jeden kytarista a basák schovaní v bezpečí před ovacemi publika za sloupem. Stylově se zabrousilo do deathu, kytary byly tentokrát slyšet víc, akorát mi přišly na můj vkus dost podlazeny. Jinak ovšem žádné béčko. Obě kapely chválím a hořekuji nad nedostatkem času, kterému byly podrobeny. Klidně bych si je rád poslechl delší čas a jednu skupinu ze štace oželel.

Už asi víte, na co narážím. Změny byly vidět už na publiku v kotli, které se po odchodu DEPRESY docela vyměnilo. Vyměnil jsem se s nimi i já. Na férovku přiznávám, že nepatřím do cílové skupiny kapel, jako jsou RED HARVEST. Mám na ně vlastní názor, který v rámci reportu nebudu prezentovat… I tak ovšem myslím, že některé z nich dokážu z uměleckého hlediska ocenit. Koncertní podoba RED HARVEST mi ovšem poněkud unikla. Což ovšem neznamená, že by ve mně nezanechali žádné dojmy. Tak předně měli zajímavý zvuk, naprosto inverzní zvuku DEPRESY. Podladění teda opravdu nebyli. Slyšet byly vcelku bicí a vokály. Ostatní nástroje slyšet nebyly, zato však byly docela dobře cítit! Většinou podle toho, jak nás ovívala tlaková vlna z reproduktorů. Zpěvák a kytarista Ofu Kahn vypadal jak zextrémizovaná verze Kerryho Kinga a když začal zahalen v hustém hábitu mlhy „zpívat“, začal jsem se naprosto regulérně bát. Strach a energie a mraky kouře. To z pódia sálalo. Bohužel dávám spíš přednost zábavě, než tomu abych si z kapely musel radši strachy dojít pro pivo. Co se hudebního provedení týče, tak to těžko říct. Jak jsem tak RED HARVEST okukoval, vypadalo to, že něco hrají. Co? Čert ví… Jen jsem si vzpomněl na našeho progmana Darkmoora, když jsem zmerčil, jak Ofu drží jednou rukou mikrofon a tou druhou hraje na kytaru. To by ho určitě zajímalo. Stejně tak, jako monumentální zpěvákův řev, žel bohu často zajišťovaný echem z efektu. Každopádně vystoupení RED HARVEST asi mělo všechno, co by od nich fanoušci mohli chtít. I tak bylo ale jejich přijetí většinou zúčastněných spíš vlažné.

A hvězdy večera? Docela tvrdě se do toho opřeli. Jestli jsou studioví ARCTURUS obecně vnímáni spíš jako experimentální těleso, pak se jejich živá podoba hodně obrací k blacku, ze kterého vyšli. Fakt je to možná trochu překvapivý, ale je to zkrátka fakt. Kapela koncertně vsadila na stejnou image, s jakou se prezentuje v bookletu posledního alba a na promo fotkách. Pro fanoušky je to možná zajímavý pohled, ale o příjemnosti bezmála dvou hodinového vystoupení pod maskou velmi připomínající Darth Vadera (skôr Darth Kačera, - pozn. Thorn) z Hvězdných válek, bychom asi mohli dlouho polemizovat. Jinak měla kapela celkově dva vrcholy a jedno zklamání. Prvním z vrcholů bylo určitě instrumentální provedení. Klávesové umění Sverda, který byl paradoxně navzdory své vedoucí pozici v kapele na mini pódiu zasunut až úplně vzadu. Ale slyšet byl dobře. Ucházející pěvecký i taneční výkon podal zpěvák Simen dokonale zvládající roli pitvořivé panenky poskakující v podivných kreacích. Nebyl sice slyšet vždycky úplně dobře a sem tam mu hlas taky trochu ujel, ale mé očekávání tedy naprosto naplnil. Dokonale potvrdil svůj status unikátního zjevu severské scény. O výkonu páně Hellhammera netřeba rozvíjet polemiky. Druhým vrcholem byla volba skladeb nezřídka volených z legendárního „La Masquerade Infernale“. ARCTURUS dobře ví, co je pro fanoušky nejlepší a volbou z jeho tracklistu rozhodně nesáhli vedle. Taková „The Chaos Path“ byla splněným snem každého pravověrného příznivce. Tím ovšem vlna superlativů končí. Zaznělo i několik věcí z předposledního alba, které bych ještě ukousl. Novinková věc, taktéž vydatně podporovaná byla ovšem stejně nudná na koncertě jako na albu. Já si nemůžu pomoct. Ty skladby jsou… nudné. To se nedá nijak říct. Sem tam by se daly vypíchnout pasáže mající skvělý úder a švih, ale i ty byly v rámci jedné skladby vyváženy nic neříkajícími pasážemi. Tragický hřeb večera byl ovšem zvuk, který se de facto nehnul od vystoupení RED HARVEST. Nebyl ani tak špatný jako přebujený a nařvaný až běda. Nástroje se ztratily v brutálním chumlu nelineárních charakteristik zesilovacích prvků vytočených až na doraz. Takhle já si teda ideální ozvučení nepředstavuji. Chápu, že kapely typu RED HARVEST asi musí znít takhle. Ale nevidím jediný kloudný důvod, proč by tak měli znít ARCTURUS. Ti jsou přeci jen o něčem jiném. Jinak ovšem nemám vážnějších námitek a jsem opravdu rád za možnost shlédnutí téhle legendární kapely. Byť s místy trochu rozpačitým materiálem. Věřím, že není všem dnům konec.


Louža
Louža

Zveřejněno: 18.10.2005

WWW odkaz:


s kapelou ARCTURUS:

s kapelou RED HARVEST:

s kapelou DEPRESY:

s kapelou ADOR DORATH:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page