Úterý
25.4.2017
Noční verze
 id
 heslo

ARAKAIN
Thrash The Trash (1990)
Schizofrenie (1991)
History Live (1992)
Black Jack (1992)
Salto Mortale (1993)
Thrash! (1994)
Legendy (1995)
S.O.S. (1997)
15 Vol. 1 (1997)
15 Vol. 2 (1997)
Apage Satanas (1998)
Thrash The Trash/Schizofrenie (1998)
Farao (1999)
Gambrinus Live (2000)
Forrest Gump (2001)
Archeology (2002)
Metalmorfoza (2003)
Warning! (2005)
Labyrint (2006)
XXV Eden (CD,DVD) (2007)
Restart (2009)
Homo Sapiens ..? (2011)
Adrenalinum (2014)
Arakadabra (2016)

EDGUY
The Savage Poetry (1995)
Kingdom of Madness (1996)
Vain Glory Opera (1998)
Theater of Salvation (1999)
The Savage Poetry (remastered 2CD) (2000)
Mandrake (2001)
Burning Down The Opera (2003)
Hellfire Club (2004)
Rocket Ride (2006)
Tinnitus Sanctus (2008)
Age Of The Joker (2011)
Space Police: Defenders Of The Crown (2014)

W.A.S.P.
W.A.S.P. (1984)
The Last Command (1985)
Inside The Electric Circus (1986)
Live ... In The Raw (Live) (1987)
The Headless Children (1989)
The Crimson Idol (1992)
First Blood ... Last Cuts (Best Of) (1993)
Still Not Black Enough (1995)
K.F.D. (1997)
Double Live Assassins (Live) (1998)
Helldorado (1999)
The Best Of The Best: 1984-2000 (Best Of) (2000)
The Sting (Live) (2000)
Unholy Terror (2001)
Dying For The World (2002)
The Neon God: Part 1 - The Rise (2004)
The Neon God: Part 2 - The Demise (2004)
Dominator (2007)
Babylon (2009)
Golgotha (2015)

MASTERS OF ROCK WINTER '07 - Zlín, sportovní hala Novesta - 1. prosince 2007

Když jsem se ze západních Čech vydal napříč republikou, ani náhodou jsem netušil, že si budu ve Zlíně připadat jako ve snu. A teď ani tak nemluvím o cihlových funkcionalistických stavbách, kterými je toto originální město přeplněné a které jej nápadně odlišuje od všech ostatních v naší republice, jako spíš o hudebním vkusu návštěvníků zimního festivalu Masters Of Rock. Tak tedy pěkně popořadě. Jelikož mě první čtyři účinkující ani moc nezajímali, dal jsem před jejich vystoupením přednost důkladné prohlídce města Zlína, včetně večerní návštěvy části ligového duelu domácí Tescomy s týmem FK Siad Most. Do Novesty tedy přicházím až před sedmou přesně ve chvíli, kdy na pódium nastupují ARAKAIN.

AFTER FOREVERNašlapaný set pražských metalových legend, který obsahoval skladby napříč historií se po všech stránkách vydařil a Honza Toužimský za mikrofonem bezezbytku nahradil oba jeho předchůdce. Myslím, že ARAKAIN v jeho osobě konečně nalezl vhodného zpěváka, který se jednak svým projevem ke kapele velmi hodí, je velmi dobrým pěvcem, silným v mnoha hlasových polohách a za druhé jejich hudbou opravdu žije. Jsem v příštím roce zvědav na nové skladby, protože zlínské vystoupení nám ukázalo kapelu plnou energie a čerstvé krve. Holandští AFTER FOREVER vystoupili v pětici bez svého druhého kytaristy, který zůstal po pátečním zranění ve vídeňské nemocnici, ale na kvalitě jejich vystoupení se to neprojevilo. AFTER FOREVER pro mne byli vždy kapelou, kterou bych si doma zřejmě sotva kdy pustil, ale před jejich výkonem ve Zlíně musím smeknout. Fantastické nasazení, výborný zvuk, bombastické aranže a excelentní Floor Jansen, která strhla dav na svou stranu. Přestože by mnozí mohli namítnout, že tato vysoká šťabajzna velmi často klame tělem, před jejím hlasem by se kácely zdi Jericha tak snadno, jakoby šlo o dřevěné trámky vysušeného zahradního plůtku. Vynikající koncert, ať už myslím na zvuk, sehranost, pěvecký výkon, či pódiovou show, mnohokrát umocněnou roztočenými větráky. Hozená rukavice směrem ke krajanům z WITHIN TEMPTATION i Finům NIGHTWISH, kteří u nás budou vystupovat zanedlouho.

EDGUYA teď konečně k tomu snu. EDGUY coby naprosto neoriginální druhořadý revival všeho metalového z osmdesátých let (počínaje HELLOWEEN, konče třeba QUEENSRYCHE…promiň Geoffe) by měl zřejmě ve Zlíně větší postavení a ohlas, než kdyby sem náhodou dorazili LED ZEPPELIN. Věc nepochopitelná, ale co jsem ten večer v Novestě zažil, mnou naprosto otřáslo. Tobias Sammet je buď člověk velmi humorný, který si s hereckými gesty užívá oslavné chvíle vlastního vystoupení nebo naprosto nesoudný. Jejich hudba se totiž za více než deset let nedokázala vymanit z mantinelů laciného německého kolovrátku, ale ohlas jaký sklidili překonal všechna očekávání. Z jejich tvorby si dodnes nejsem schopen vybavit jedinou silnou skladbu, jediný originální refrén u kterého bych si řekl, tak tohle jsou oni – konečně vím, jak zní EDGUY. Slepenec bezobsažných kvapíků ukradnutých odevšad a nepříliš přesvědčivých výkonů ten večer prostě zajímal valnou většinu přítomných v natřískané zlínské hale, kterou pištící kolibřík s naprostou samozřejmostí ovládal. Skladby byly doplněny „důležitými“ pětiminutovými proslovy, sliby o brzkém příjezdu do Zlína, hrou na vyvolávání davu a soupeření mezi levou a pravou stranou sálu, tím, která ze stran lépe a hlasitěji, aby následně malý generalisimus uchopil mikrofonový stojan do vodorovné polohy jakoby se jednalo o lehký kulomet a po šířce pódia pochodoval zvedajíc vysoko nohy za zvuků další metalové jízdy. Do toho počali fanoušci stojící po celé ploše vytleskávat rytmus písně. Prostě myslím, že si  to všichni jejich příznivci museli dokonale užít. I paradoxy se dějí.

W.A.S.P.Ještě víc mě však překvapilo, že před koncertem W.A.S.P. se náhle polovina z přítomných odebrala k domovu. Možná za to může masáž, jakou v tomto kraji provádí místní pořadatelská agentura za mediální podpory regionálních rádií, že zkrátka některé ne příliš dobré Německé a Finské kapely zde mají postavení polobohů, zatímco o mnoho kvalitnější soubory z hudebně progresivnějších krajin zas až tak moc lidí nezajímají. Nedá se nic dělat, já jsem si W.A.S.P. užil i v poloprázdné hale a řekl bych, že i lépe, než kdybych se musel tlačit. Američané, kteří sice před dvaceti lety patřili k nejznámějším pilířům glammetalového hnutí z Los Angeles, ale postupem doby obohacovali svou diskografii o různě stylizované koncepty, sice začali s desetiminutovým zpožděním, ale zvuk měli fantastický, až jsem se kolikrát podivoval, jak zní koncert W.A.S.P. shodně s jejich právě zde přehrávaným koncepčním albem „The Crimson Idol“ (1992). Myslím, že některé doplňující zpěvy, stejně jako klávesové podklady šly určitě z playbacku, ale Blackie Lawless (dnes vyznávající poněkud zajímavou image „kocoura v botách“), který se na pódium přiřítil v obležení o generaci mladších spoluhráčů, dokázal, že patří k nejoriginálnějším trýznitelům hlasivek na heavymetalové scéně. Celé album bylo přehráno v přesném pořadí skladeb a nepřerušovaně bez jakékoliv jiné komunikace s publikem než té hudební. Sehraný tým předvedl velmi dobrou show, kterou v přídavku okořenil o strhující provedení čtyř nejznámějších songů ze svých prvních řadových alb – „L.O.V.E.Machine“, „Wild Child“, „I Wanna Be Somebody“ a „Blind In Texas“.


Stray
Stray

Zveřejněno: 3.12.2007



Názory redakce
M.
3.12.2007

Ráno jen zamžourám na budík a s notnou nevolí zjistím, že jsem opět zaspala. Přestože tento den začal stejně jako ostatní, neměl být všedním. Rychlostí blesku vystřelím z postele a házím věci do batohu. Rok se totiž s ro(c)kem sešel a 1. prosinec měl být tedy opět ve znamení Winter Master of Rock.
Na nadráží se vzápětí dozvídám o 20-ti minutovém zpoždění ( proč jsem tak spěchala?! ). To se následně vyšplhá na 40 minut. Ne, že bych naše nádraží nerada zkoumala, ale po čtvrthodinovém popocházení sem a tam, spočítání světel, dlaždiček a všeho možného, přece jen zhodnotím a přiznám, že se příšerně nudím. Bavím se vymýšlením ,,duchaplných“ hesel typu ČD – Času Dost. Následně naskočí minut 80- znechuceně vyvrátím oči a odevzdaně se sesunu na lavičku.

Díky těmto spletitým sítím osudu nestíháme první vystoupení HANNIBAL LECTER, což mě v podstatě moc netíží. Zlínskou Novestu jsem si představovala jinak, moc se mi nelíbí, nicméně nejsem tady díky tomu, jak vypadá hala.
REMEMBER TWILIGHT začínají svůj set vzápětí a já jsem na rozpacích. Zpěvákovi věnuji zvláštní pozornost, něco mi na jeho hlasu vadí, bohužel nejsem schopna tuto nesympatii blíže indetifikovat. Hoboj ve složení kapely překvapil, škoda jen, že dost splýval s houslemi sympatické Anne. Ta ostatně zachraňovala celkovou estetičnost kapely a na jejích partech byly skladby zpravidla postaveny. Kytarista Felix byl den před koncertem hospitalizován se dvěmi zlomenými žebry, MoRu se tedy pochopitelně nezúčastnil. Bohužel se tato indispozice na zvuku projevila a celé vystoupení německých REMEMBER TWILIGHT bylo tak trochu (více) ,,při zemi“.

Na folk metalisty SVARTSOT jsem byla hodně zvědavá. Jestli jsem tedy byla z REMEMBER TWILIGHT na vážkách, SVARSOT mě dostal do správné nálady. Energie, smršť a chytlavé melodie chrakterizovaly jejich vstoupení. Postupně se pod pódiem kupilo víc a víc lidí. Skupina hrála totiž opravdu nad očekávání. Fascinovala mě změna hlasu Clause Gnudtzmanna. Neuvěřitelné jaký je rozdíl mezi barvou a stylem, jímž komunikoval s publikem a vokálem, který následně předvedl ve skladbách. Rozhodně jsme se také setkali se suvéréně nejmladším basskytaristou večera- teprvě dvaadvacetiletým Martinem Kiellandem- Brandtem. Bicí byly povedeně doplňpvány rámovým bubnem, což spolu s jakousi flétnou přidávalo na folkovém dojmu. Povedené.
Po přídavku se jako střela prodírám černou majoritou a šinu si to pohotově ke vchodu. KRUCIPÜSK slyšet opradu nemusím (dokonce se tomuto zážitku mileráda vyhnu). Jdu ven na jídlo, kde notně vymrznu. Vracím se zkouknout národní rock-dědictví v podání Arakain. Dav triček k 25. výročí této skupiny okatě napovídá, kdože je jedním z headlinerů dnešnho večera. Vystoupení odposlouchám na tribuně, kde čekám mimo jiné na odrhovačku ,,Černý koně“, které se nakonec dočkám. Fajn vystoupení, i když zoufale postrádám Aleše Brichtu....

AFTER FOREVER, kteří na podium vtrhnou vzápětí jsem si užila. Zpěvačka takřka mrknutím oka manipulovala dav, který vřel. No jo, když si o podporu řekne krásná ženská... V podstatě nemám vystoupení co vytknout, bylo vážně povedé i přes absenci kytaristy ( proč jou všichni kytaristé v nemocnici?! ). Ve srovnání s EPICOU, kterou jsem měla možnost shlédnout na letním Master of Rock, mě ovšem holanďaté nepřesvědčili. Vystoupení se mi líbilo, ale nenadchlo mě.
Večer se pomalu nachyloval a já se těšila na pravou one-man-show v podání Tobiase Sammeta a jeho EDGUY, které bych označila až masovou kulturou, což mi i skladba lidí pod podiem potvrdila. Skupina je buď velebena nebo odsuzována. Ano, nepřichází s oběvnými melodiemi, promyšlenými metalovými fúzemi ani zádumčivou náladou. Možná je tato německá líbivost všemožně zatracována, ale já se hrdě hlásím k jejím obráncům. EDGUY byla první skupina, kterou jsem z metalu slyšela a jsem moc ráda, že jsem s nimi měla tu čest i naživo. Skladby ,,Babylon“, ,,Lavatory Love Machine“, ,,Tears of Mandrake“ nebo ,,King of Fools“ byly sázkou na jistotu. Tobias pobíhal po pódiu a komunikoval s publikem, které ho očividně milovalo. ,,You´re absolutly amazing!“ křičel nadšeně do mikrofonu a fanoušci se poslušně snažili dál- řvali a tleskali ze všech sil a Tobi své vzrušení příznačne naznačoval ,,erektivním mikrofonem“. Potěšil mě Vain glory operou, kterou doplnila profláklá, leč líbívá Save me. Poslední koncert tohoto roku si EDGUY očividně skvěle užili a náladu přenesli i na dav. Precizně secvičené mávání kytarami bych sice oželela, ale proti gustu... Tobias přihodil i veselé historky typu ( When our drummer Felix sees a beautiful woman with beatiful eyes...beautiful tits... beautiful ass... and asks her: Do you want to sleep with me.. she always says NO...beacuse your just a drummer... your not a singer! but when our guitar player Dirk asks... she says no too but the big difference is that Dirk says I will fuck you anyway... ) Snaha odejít do šaten, byla beze zbytku potlačena a EDGUY tak přidávají ještě ,,Fucing With Fire“ a ,,Avantasii“ ze stejnojmeného projektu, snad jako ochutkávku pro letní MoR.
W.A.S.P. jsem shlédla z ochozu a byla jsem hodně zklamaná ze zvuku. Zpěvákovi nebylo rozumnět, a když se k tomu také přičtě fakt, že tato skupina zrovna není můj šálek mléka... Jako takovou malou nehudební perličku bych jen uvedla vysoké podpatky frontmana, které mě naprosto fascinovaly. Bohužel ale zoom nestačil a tak dokumentaci tohoto přírodního úkazu poskytnout nemůžu.

Povídání o After párty v Rock café by bylo na samotný článek (to je tak, když je malá holka vykulená z faktu, že si může naživo pokecat s Edguy. A Tobi jí řekne ať napíše na Myspace... No nevím, stejně by tento vztah neměl budoucnost :o) )
Manatar
3.12.2007

Nechápu, co Straye přimělo k prohlídce města, aniž bych se chtěl občanů města, které je jeden velký památník dob minulých, dotknout, já dal přednost pivu a rámusu ve sportovní hale. Po organizační stránce mi festival přišel zvládnutý dobře a tak přejděme rovnou k hudbě.

HANNIBAL LECTER – Sice tahle parta dostala nezávidění hodné místo hned na začátku dvanáctihodinového festivalu, kdy se ještě většina lidí prochází po městě, přesto si dokázali získat značnou část již přítomného publika, především díky nasazení celé kapely. Určitě velmi zdařilý úvod festivalu. O poznání horší pak byli němečtí REMEMBER TWILIGHT, které bych popsal jako „RádobyHaggard“. Jejich malého blonďatého frontmana doprovázela vedle rytmické sekce ještě houslistka a klarinetista. Studiové nahrávky neznám, na živo však příliš přesvědčivě nezněli, jednak „středověký“ zvuk nebyl nejlepší a pak i jednotliví muzikanti byli chvílemi rozhození. Nicméně, pokud mi jejich doširoka rozkročený zpěvák přišel legrační, tak při nástupu dánských Vikingů SVARTSOT jsem se naplno rozchechtal. Vidět vousaté, do kůží a zbroje oblečené postavy, které nad hlavami mávají obouručními sekerami, stálo za to. Na druhou stranu, tahle parta zahrála velmi pěkný „pagan metalový“ koncert a určitě nepohrdnu, pokud se mi nějaké jejich album dostane do rukou

KRUCIPÜSK byli pro mě spíš důvodem k navštívení stánků s pivem, občerstvením a tak podobně. Své publikum tam měli, ale pro mě hlasové exhibice Tomáše Hajíčka nijak přitažlivé nejsou. Ohledně vystoupení ARAKAIN musím souhlasit se Strayem, i já jsem si odnesl veskrze pozitivní dojem. AFTER FOREVER, pro mě jedni ze dvou lákadel festivalu, rozhodně nezklamali. Je jasné, že tato kapela je momentálně nejen na tvůrčím vrcholu. Podle mě šlo o nejlepší vystoupení celého festivalu. Předvedli profesionální výkon a komunikaci s publikem v rozumné míře. Floor Jansen, většinou stála nad větrákem, aby jí vlasy pěkně vlály, byla excelentní (a po pravdě řečeno, jedna z mála opravdových zpěvaček v metalové komunitě). Hráli víceméně průřez svojí tvorbou, tak jsme si mohli vychutnat aktuální hity, ale i skladby z alb jako „Invisible Circles“ či „Decipher“.

EDGUY – Jejich hudba je až zoufale neoriginální, ale na druhou stranu se snažili zaujmout posluchače, předvedli zajímavou show, byť toho povídání mohlo být méně, a vůbec si ohlas publika zasloužili víc než hlavní hvězda večera. Kvůli WASP jsem i já mířil do Zlína, ale jejich vystoupení mě dost zklamalo. Jednak zvuk byl příšerně přehulený a pak ta nulová komunikace s publikem. Ostatně vystoupení W.A.S.P. nebylo úplně jisté. Pořadatel jednu dobu avizoval, že si kapela nepřeje být filmována a focena a že zakáží vstup s mobilním telefonem. Že jde o blbost si naštěstí brzo uvědomili a nějak to s managementem kapely ukecali. Nicméně jsem z následného koncertu měl dojem, že si Blackie řekl: „Tak si teda mou krásnou tvář a štíhlé tělo vyfoťte, já vám to tu odehraju, ale jinak mi všichni polibte prdel…“. Prostě přišli, odehráli zcela profesionálně co měli (aby ne po 25 letech…), přidali čtyři skladby k dobru a šli pryč.

Následná After Party v místním Masters Of Rock Café byla také zajímavá, ale o tom raději až na jiném místě.

s festivalem MASTERS OF ROCK:

s kapelou W.A.S.P.:

s kapelou EDGUY:
EDGUY - Mandrake [Darkmoor]

s kapelou ARAKAIN:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page