Středa
17.1.2018
Noční verze
 id
 heslo

MONO
Hey, You EP (2000)
Under The Pipal Tree (2001)
One Step More And You Die (2002)
New York Soundtracks (remixy) (2004)
Walking Cloud And Deep Red Sky, Flag Fluttered And The Sun Shined (2004)
You Are There (2006)
Memorie dal Futuro EP (vinyl) (2006)
MONO & WORLD'S END GIRLFRIEND - Palmless Prayer / Mass Murder Refrain (2006)
Gone (2007)
The Sky Remains The Same As Ever (DVD) (2007)
Hymn To The Immortal Wind (2009)
Holy Ground: NYC Live With The Wordless Music Orchestra (Live) (2010)
For My Parents (2012)
The Last Dawn / Rays Of Darkness (2014)

MONO, TROY VON BALTAZAR - Praha, Palác Akropolis - 7. dubna 2009

Počtvrté v průběhu posledních tří let se v našem hlavním městě zastavili japonští MONO, aby zde již tradičně nadšeným posluchačům předvedli svoji představu zhudebněné melancholie a smutku. Jedinečné kvarteto má u nás velmi solidní základnu příznivců, kteří by očividně neprotestovali, ani kdyby u nás koncertovali každý měsíc. Takže opět více než solidně zaplněný (a zahulený) Akropolis byl jen logickým vyústěním popularity těchto Japonců v našich krajích.

Na cestě jim tentokráte dělal společnost americký podivín TROY VON BALTAZAR. Písničkář, momentálně pobývající ve Francii, se představil s minimalistickou show, kde si veškeré „nástroje“ obsloužil sám. Písním vystavěným na repetitivních a jednoduchých rytmech dominoval kromě velmi subtilních nástrojových podkladů i zvláštně expresivní vokál, díky čemuž mi celá produkce vyznívala trošičku čtyřprocentně. Ač jsem nucen přiznat, že podobné záležitosti mají svoje místo i něco do sebe, mě i přes některé povedené rytmické sekvence nechává takováto hudba poměrně chladným.

MONO

Chladným mě však ani napotřetí nenechali MONO. Ačkoliv poněkud nad rámec přetahované operní intro(?) vhánělo na mysl obavy o celkovém provedení koncertu, neboť japonští se na své aktuální a na našem serveru i vlažně přijaté desce „Hymn To The Immortal Wind“ pustili do přebujelých aranžmá plných symfonické hudby. Naštěstí, a to musím podtrhnout, MONO zůstali věrni především svým „vlastním“ nástrojům, a to i přesto, že jejich set byl postaven na písních ze stále čerstvé desky. Hned úvod zcela v jejím duchu v podobě skladby „Ashes In The Show“ jen potvrdil jejich nesporné koncertní kvality. Soubor, jenž s publikem komunikuje téměř výhradně prostřednictvím své hudby, má stále nepopíratelné kouzlo, charisma a především nezaměnitelný zvuk. Jednotlivé, v drtivé většině předlouhé, kompozice jsou v zásadě vystavěny podle jednoho mustru a jeho od originálu nepříliš odlišných modifikací. Poklidný úvod, gradace a zesilování intenzity nosného motivu, sonický vrchol a vzápětí opět zklidnění rozbouřených emocí. Nutno říci, že jim to i přes rozpačité dojmy z aktuální studiové podoby jejich tvorby stále vychází. Můžou se totiž opřít o svůj typický šarm a schopnost na své posluchače přenášet typickou náladu své hudby, což obzvláště v živém provedení funguje skvěle. A to jak v případě nových skladeb, tak i v případě odbočky k předchozí nádherné desce „You Are There“ (2006), konkrétně ke skladbě „Yearning“. Ne poprvé jsem si říkal, že kdybych někdy jako filmový režisér točil snímek o sebevraždách japonských školaček, tak si na jeho soundtracku zahrají právě MONO.

Víc než hodinu a čtvrt trvající vystoupení tak opět postrádalo slabších míst a alespoň mně odpovědělo na otázku, kterou jsem si kladl před příchodem na Žižkov. Ano, v koncertní podobě se velmi líbily i nové skladby. MONO tak i nadále představuji velmi příjemnou koncertní záležitost, jejíž působení se ještě ani zdaleka nezajídá.

Fotografie: archiv redakce


Dalas

Zveřejněno: 9.4.2009




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page