Čtvrtek
23.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
FLUFF FEST 2010 - Rokycany, Letiště - 23. - 25. července 2010 - neděle
Ráno jako malované, poslední den Fluff festu může začít. Program je trochu posunutý, kvůli rodinným důvodům odpadají američtí MUNICIPAL WASTE, pro mne však již nějakou dobu před počátkem festivalu byla mnohem více zdrcující zpráva, že nedorazí americká ROSETTA, jejíž členové nedostali volno v práci.

Ještě než počne fungovat hlavní scéna, ozývá se jakýsi hluk ve stanu. Jako by tam někdo postavil velmi hlasitý stroj, který se neustále zadrhává, vše to připomíná pořádně neseřízený kolovrátek, který sestrojil hodně bláznivý matematik. Podobný zvuk mohou vydávat jen úchyláci z experimentálního freejazz-noise-industrialu ZS. Dvě kytary, bicí a saxofon – neuvěřitelný randál, který koketuje s mathrockem, ambientem i tím nejhrubějším noisem. Stan je zaplněn lidmi, kteří nevěří svým vlastním uším a očím, podobné těleso není na Fluffu právě tím nejtypičtějším, ale k pořádnému probuzení je tou nejlepší hudbou, jakou si lze v nedělním popoledni přát.

ZS

Na hlavní scéně se již rozkoukávají Němci z RESSURRECTIONISTS. A to je také poctivé zahájení velké scény. Hutný těžký grindcore, říznutý brutálním power violence, naléhavé ženské vokály kontrastují s hrubší a hlubší mužskou polohou. Kapela budí rodinný dojem, dle mého všechny tři děti, které ten den opanovaly pódium (a dočkali jsme se později i dětského stagedivingu) patřily právě k RESSURRECTIONISTS.

RESSURRECTIONISTS

Po nich přicházejí  UNRESTRAINED, výtečně jedoucí hardcorepunk s neuvěřitelným nasazením aktivistického frontmana Ryana Krushenicka. Atmosféra je poplatná žánru, lidé lítají z pódia jako smyslů zbavení, neodmyslitelné jsou proslovy mezi skladbami, té hardcorové solidarity je na mne ale trochu moc, takže vyrážím na veganskou zmrzlinu, tofuburger a opět veganskou zmrzlinu – vracím se při zvukovce dalšího hrajícího.

UNRESTRAINED

Tím je germánská instrumentální náladovka OMEGA MASSIF a kluci mají tu smůlu, že se na ně celkem těším a tedy mám i jistá očekávání. Nevím, jestli to bylo fenomenální setem AMENRA den předem nebo horším zvukem, ale brzy jsem dosáhl zjištění, že OMEGA MASSIF mě baví mnohem více albově, než živě. Žádný tlak, žádné chvění, opravdu skoro nic, možná kdyby byli ve stanu, možná kdyby večer... Pro mne velká škoda, těšil jsem se moc, přesouvám se ke stanu.

OMEGA MASSIF

Tady právě vykopávají poslední hrající Češi - YOUR FUCKING NIGHTMARE. Oldschoolový hardcore, punková ubíhající rytmika, mosh ve stanu, ale poněkud slabý odvar vedle žánrově spřízněným MILES AWAY, kteří začínají bořit hlavní scénu. Frontman Nick Horsnell řádí jako utržený ze řetězu, energie z kapely stříká všemi směry – takhle má vypadat projev hardcorové kapely. Hudba má poměrně vydatné obrázky, rytmika se s ničím nemaže, důležitá je koncetní funkčnost a efektivita. Tu Australané MILES AWAY nejen mají, ale mohou ji směle i vyučovat.

MILES AWAY

Ve stanu THE RIVER CARD z Anglie – další hácéčko podobného ražení, už na něj nemám sílu a stejně není tak dobré jako MILES AWAY, takže sbírám poslední síly na závěr festivalu. Na hlavní scéně nesmím profláknout švédské SISTA SEKUNDEN, sice ani nevím co hrají, ale pochopte – je to Švédsko, takže to nemůže zklamat. Konečně něco jiného než HC – očekával jsem sice mnohé, ale melodický živelný punkrock v mateřské švédštině asi ne. Kluci na scéně hezky vyvádí, zpěvák je správný týpek s proklatě vysoko ustřiženýma džínama, produkce není nikterak objevná, ale dokáže upoutat pozornost a nenudí.

SISTA SEKUNDEN

Blíží se však vystoupení belgických KINGDOM, takže hurá do stanu, protlačit se do první řady, otevřít uši i duši a naslouchat. Klasická trojice, kdy vokalista AMENRA Colin obsluhuje baskytaru, kytaru má na starost Mathieu z té samé skupiny a za bicí usedá Tim Bryon z THE BLACK HEART REBELLION. Po dravém hutném valivém úvodu přicházejí i sludge-ambientní pasáže, hudba je jemnější než AMENRA, Colin více využívá čisté vokály, nic to ale nemění na velmi silném a naléhavém účinku KINGDOM. Podařilo se do značné míry vykouzlit to, co zanechali AMENRA den před tím na hlavní scéně. Velmi silný zážitek a na vedlejší scénu konečně i obstojný zvuk (aparáty tomu odpovídaly) a specifická atmosféra – zlatý hřeb dne.

KINGDOM

Sotva vylezu ze stanu peláším k hlavním scéně, tady úřadují IRON LUNG ze Seattlu. Dvouhlavá brutální hydra o obsazení kytara bicí poutá pozornost hlavně postavou bubeníka a vokalisty Jensena Warda, který má bicí soupravu otočenou profilem k lidem, ale hlavu má stále otočenou a ďábelsky řve na lidi své texty. Tohle prostě musíte vidět, to musíte zažít, to nejde převyprávět. Power violence, grindcore, sludge i hardcorepunk v jednom balení. Jensen je nepříčetně se tvářící hromotluk ve středních letech, který u řvaní předvádí naprosto neuvěřitelnou přehlídku naštvaných grimas. Při jejich setu nade mnou prosviští ani ne desetiletý stagediver. Jansen se toho chytá a hecuje publikum, aby nechalo nad svými hlavami prolétnout i dvě ještě menší holčičky, které postávají na stage. A jak řekne tak se děje – člověku s jeho výrazem a postavou nelze odporovat.

IRON LUNG

Nizozemci NO TURNING BACK mají za svoji desetiletou existenci na pažbě již mnoho studiových zářezů a i živě nejde o žádná ořezávátka. Uřvaný starý hardcore, který v sobě integruje jak punkové, tak NYHC prvky, je tou pravou energickou sprškou na závěr. Občas sleduji jak stage drží, vyskytuje se totiž na ní mnohem více lidí, než je standardní. Často není vidět na hudebníky, vznikají tu lidské chumle, atmosféra je neuvěřitelná elektrizující. To samé se opakuje při poslední kapele, kterými jsou Američané žánrově velmi podobní CRUEL HAND, při běsnění pod pódiem lidská masa proráží pletivo a ničí tak celý jeden pletivový blok. Nikdo není zraněn, ale moc tomu nechybělo – stojím jen několik metrů od místa, lidé jsou na závěr ještě divočejší, na úplný konec v přídavku zazní stará METALLICA a myslím, že to co se při ní strhne, samotná METALLICA nikdy nezažila.

stagedive děti

Pokud bych měl bilancovat, nejsilnější set odehráli s přehledem AMENRA, velkým zklamáním je zvuk některých kapel a hlavně pak naprosto nedostatečné ozvučení velkého stanu. Pevně doufám, že příště se Fluffáci pochlapí a se zvukem něco vymyslí. Kazí tím renomé festivalu nejen u nás, ale co jsem měl možnost zaznamenat z několika diskusí, tak i v zahraničí.


RIP

Zveřejněno: 30.7.2010

WWW odkaz:


s festivalem FLUFF FEST:

s kapelou OMEGA MASSIF:

s kapelou KINGDOM:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page