Neděle
18.2.2018
Noční verze
 id
 heslo

IN FLAMES
Demo 93 (demo) (1993)
Lunar Strain (1994)
Subterranean (MCD) (1995)
The Jester Race (1996)
Live & Plugged (VHS) (1997)
Black Ash Inheritance (MCD) (1997)
Whoracle (1997)
Colony (1999)
Clayman (2000)
The Tokyo Showdown (live) (2001)
Cloud Connected (single) (2002)
Reroute to Remain (2002)
Trigger (MCD) (2003)
The Quiet Place (single) (2004)
Soundtrack To Your Escape (2004)
Used & Abused - In Live We Trust (DVD) (2005)
Take This Life / Leeches (single) (2006)
Come Clarity (2006)
The Mirror's Truth (single) (2008)
A Sense of Purpose (2008)
Sounds Of A Playground Fading (2011)
Siren Charms (2014)
Battles (2016)

SOILWORK
Steelbath Suicide (1998)
The Chainheart Machine (2000)
A Predator's Portrait (2001)
Natural Born Chaos (2002)
Figure Number Five (2003)
Stabbing The Drama (2005)
Sworn To A Great Divide (2007)
The Panic Broadcast (2010)

IN FLAMES, NOCTIFERIA, DIEVISION - Praha, Meet Factory - 7. října 2011

Jedna ze stěžejních metalových akcí letošního podzimu se konala poměrně netradičně v prostoru Meet Factory, což je barák stojící poblíž kolejiště nedaleko Smíchovského nádraží. Už od první chvíle po mém vstupu jsem si všiml poměrně maličkého a hlavně nízkého pódia, před kterým se rozprostíral hangár pro tisícovku lidí. V konečném důsledku právě tohle u mě hodně ovlivnilo výsledek celé akce, byť IN FLAMES odehráli před zcela zaplněným prostorem a v prostředí sauny, velmi dobrý, profesionální a patřičně natlakovaný set.

Předkapely mě vůbec nezaujaly. A to jak tuzemští DIEVISION, kteří hrnuli metal na pomezí thrashe a deathu s občasnými zpěvákovými skluzy do blackových skřeků. Tuhle hudbu vnímám jako jednolitý válec a hraje jí podle mne asi deset tisíc naprosto stejných skupin po celém světě. Stejně tak slovinští NOCTIFERIA nepřekvapili. Ti obohacovali svůj zhruba shodný metalový mustr občasnými klávesovými podkresy, které měly nadýchávat skladby v místech, která vyžadovala větší dramatizaci. Nebaví.

IN FLAMES

S půldesátou naběhla na pódium švédská pětice a spustila svůj tradiční set příslušící k turné, reprezentující hlavně poslední nahrávku. Dobře naladěný Fridén byl od první chvíle interaktivní spojnicí mezi diváky a kapelou, stejně tak Björn Gelotte, který si svou bradku pečlivě hýčká a od poslední pražské návštěvy v červnu jí vytvaroval do nové mohutnější podoby, zářil spokojeností. Kapele celkově klubové prostředí svědčilo, i když jsem stále přesvědčen, že už se více hodí na větší pódia, nicméně na nadšení švédského kvintetu ani jeho fanoušků stísněnější podmínky nezanechaly žádné známky nespokojenosti. Začalo se jak jinak než od aktuálních čísel, takže hlavně „Sounds Of A Playground Fading“ a „Deliver Us“ (v průběhu koncertu došlo překvapivě třeba i na „Liberation“ ) a později samozřejmě nechyběly ani výlety do minulosti.

Teď se vrátím k tématu, které jsem už trochu nastínil v prvním odstavci. Má předtucha, že na velmi nízkopoložené pódium zadní řady příliš neuvidí se potvrdila už v průběhu předkapel. Vidět muzikanty relativně celé měli možnost pouze úplně přední řady a čím dále od pódia člověk stál, výhled se rapidně zhoršoval, takže z takových dvaceti metrů už jste mohli vidět jenom ramena a hlavičky hudebníků. A to si myslím, že neměřím zrovna málo, takže co mohl vidět někdo podstatně menší?

Jak to celé shrnout? IN FLAMES odehráli skvělý nabušený koncert s povedeným zvukem, který si sami hodně užívali. Přestože převládaly skladby od alba „Reroute To Remain“ po současnost, zkrátka dobře známá klasika jako „Trigger“, „Cloud Connected“ nebo „The Quiet Place“, postupem doby se hrálo i pár věcí z dávnější historie – „Colony“, „Only For The Weak“ a jiné, na což fanoušci reagovali s nezastíraným nadšením.

Sál byl natřískaný diváky, kteří vytvořili atmosféru rozpáleného hrnce, takže odhadem kolem tisícovky příchozích. A konečně pódium - bylo BOHUŽEL velmi malé a hlavně velmi nízké, takže výhled na kapelu byl opravdu prachbídný, což bylo také nejzásadnější kaňkou na celé akci. Podle mne tento prostor nebyl vůbec vhodný pro tak velkou a tak hojně navštěvovanou kapelu jakou jsou již nějakou dobu švédští IN FLAMES.

Fotografie: www.innocence-music.com


Stray
Stray

Zveřejněno: 10.10.2011


Názory redakce
Dudri
10.10.2011

IN FLAMES sú švédskou METALLICOU. Aktuálnou tvorbou sa priblížili masám a z koncertov cítiť profesionálny prístup, ktorým úspešne zakrývajú rutinu, ktorá ich už musí obchádzať. Osobne by som ale privítal viac skladieb z minulosti, preto ma najviac potešila "The Hive".

Čo spevák Anders Fridén ošvindľoval na pomocných nasamplovaných spevoch, vynahradil skutočne dobrou komunikáciou s publikom. Bol pohotový a zábavný.

P.S.: Nového gitaristu Niclasa Engelina síce zvukovo zatienil jeho služobne starší kolega, no to, že vyzerá ako Danny Trejo ma doteraz hreje pri srdiečku. Čakal som, kedy sa chopí mikrofónu a zareve: "Túúú chcem!". To len tak na okraj.
Rudi
10.10.2011

Bratislavský koncert pár dní pred týmto pražským prebehol v úplne iných podmienkach, v dobre známom klube MMC pred približne 600 divákmi. Skvelý zvuk, výborný výhľad na veľké pódium (v porovnaní s viedenským Gasometrom je samozrejme "veľké" relatívny pojem), vo veľkej pohode hrajúca kapela a prekvapujúci prídavok v podobe rádiového soplíka "Liberation". Fantastický pondelkový večer, na ktorý sa tak ľahko nezabudúda.

s kapelou IN FLAMES:

s kapelou SOILWORK:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page