CATHEDRAAL, PERHAPS - Plzeň, Pohoda - 17. února 2014

CATHEDRAAL, PERHAPS - Plzeň, Pohoda - 17. února 2014

Zařazení: Reporty
Diskuse: Zatím žádná
Zveřejněno: 19. února 2014

CATHEDRAAL, PERHAPS - Plzeň, Pohoda - 17. února 2014

CATHEDRAAL, PERHAPS - Plzeň, Pohoda - 17. února 2014

Zařazení: Reporty, Diskuse: Zatím žádná, Zveřejněno: 19. února 2014

Večer v režii šílených Američanů PERHAPS, při kterých jsem měl pocit, že THE MARS VOLTA narazili do budějických kapel soustředěných kolem promotérské skupiny NAAB a vyznavačů temného screama z Paříže CATHEDRAAL, nabídl pondělní program podzemního doupěte Pohoda v Plzni.

Když se člověk zadíval v devět hodin na prkna klubu POHODA, uviděl zvláštní čtyřku figur. Zpěvák s vesmírnou stříbrnou helmou, kterou zřejmě koupil na nějakém hodně ujetém srazu příznivců sci-fi, subtilní basák s pubertálním chmýřím pod nosem a rozkvetlou kudrnatou palmou na hlavě a kytarista, který by mohl z fleku nastoupit jako ten nejexotičtější charakter ze seriálu The Big Band Theory. Když však spustili svůj bezmála padesátiminutový set, který hráli bez pauz, podlomily se mi kolena a vzpomněl jsem si na kontroverzní reakce z devět let starého koncertu THE MARS VOLTA. Někteří tenkrát ten koncert vynášeli do nebes, někteří zatracovali. Já se řadím k té skupině nadšenců.

PERHAPS

PERHAPS mě smetli stejnou silou jakou biblická potopa smetla nehodné lidstvo. Jen jsem stál, houpal se do podivných rytmů a zkoušel pochopit co se kolem děje. Padesát minut vytrvalé masáže plné zvratů, ve které byl namlet mathrock, noiserock, stonerové válce, psychedelie, spacerock i freejazzové úchylárny. Maličký Jim Haney s archaickou baskytarou čaroval malými prstíky jako zkušený ostřílený veterán, kterému sekunduje neméně skvělý bubeník. Po celou dobu hrál jakoby v tranzu se zavřenýma očima.

Samostatnou kapitolou pak byl zpěvák, který si často hlas moduloval různými efekty, občas nahalovaně řval, občas zpíval sám se sebou v oktávách a místy budil dojem romantického lamače srdcí u baladické části v poslední třetině setu. Po celý čas si ale ponechával na hlavě perverzní pokrývku hlavy a jednou svůj vizuál vylepšil masku Alberta Einsteina.

PERHAPS

Už v polovině jsem neměl ponětí o čase a už v polovině jsem po jedné okaté gradaci měl pocit, že by snad set již končil. Tento pocit jsem zažil poté ještě asi desetkrát, ale jakmile se tento placebo konec zvrhnul v další maratón motivů, měl jsem až dětinskou radost, že kluci ještě nekončí. PERHAPS mi vlastně ani v závěru nedovolili, abych se byť jen na chvilku nudil.

Screamo-blackové černokněžníky CATHEDRAAL mám velmi rád v jejich studiové tvorbě. Naživo jsem je slyšel potřetí a tento koncert hodnotím bohužel nejníže. Za prvé mi hodně chyběla druhá kytara, vystoupení díky odchodu kytaristy zdaleka nemělo takový tlak, jaký mělo mít a za druhé mi v kapele koncertně nesedí figura zpěváka, který vše nepříjemně teatrálně přehrává. Kdyby byl alespoň hercem dobrým a uvěřitelným, asi bych takový problém neměl. Jediná rada v tomto případě je pro CATHEDRAAL jednoznačná: vysrat se na pózování a divadelnictví a začít do toho dávat trochu toho srdíčka. Ani podivná kápě, do které se občas zachumlával zpěvák a ani hořící svíčky ničemu nepřidávají.

CAZTEDRAAL

CATEDRAAL tak zůstávají jedním z mála spolků této scény, se kterým se zřejmě i v budoucnu budu mnohem raději setkávat v jeho studiové tvorbě, která je mimochodem opravdu výtečná. U PERHAPS mám tento poměr přesně opačně.

CATHEDRAAL

foto: Matěj Hošek
více fotografií: http://foto.mattesh.com/2014-02-17-cathedraal/

 Přidejte svůj názor

RIP
RIP

Další informace

perhaps.bandcamp.com/