Pátek
26.5.2017
Denní verze
 id
 heslo

DEATH
Scream Bloody Gore (1987)
Leprosy (1988)
Spiritual Healing (1990)
Human (1991)
Fate - The Best Of (1992)
Individual Thought Patterns (1993)
Symbolic (1995)
The Sound of Perseverance (1998)
Live In L.A. (Death & Raw) (2001)
Live In Eindhoven (2001)
Live In Cottbus 1998 (2005)

DEPRESY
If Dream Will Be Real (demo) (1992)
In Embrace Of The Dying (demo) (1993)
...And There Came The Tears With Christ (demo) (1996)
A Grand Magnificence (1998)
Sighting (1999)
Psychomantium Phenomenon (2003)
Morph - Near Death Experiences (2009)

GORGUTS
Demo 89 (demo) (1989)
...And Then Comes Lividity (demo) (1990)
Considered Dead (1991)
The Erosion Of Sanity (1993)
Obscura (1998)
From Wisdom To Hate (2001)
Demo Anthology (compilation) (2003)
Live In Rotterdam (live) (2006)
Colored Sands (2013)

OBSCURA
Retribution (2006)
Promo (EP) (2008)
Cosmogenesis (2009)
Omnivium (2011)
Akróasis (2016)

DEATH TO ALL, GORGUTS - MMC, Bratislava - 26. června 2014

Jít či nejít?! Tuhle otázku jsem si v loňském roce pokládal od okamžiku, kdy jsem na světelné tabuli sedmnáctého ročníku Brutal Assaultu spatřil datum tributního koncertu DEATH, s příznačným dovětkem TO ALL. Přesně v tu dobu mi problesklo myslí, nakolik se tato událost stane zadostiučiněním, že se nám, mladším ročníkům, nepodařilo spatřit DEATH, když ještě byli mezi žijícími. Nakonec jsem zůstal pohodlně ve své domovině, abych se pak pár dní po zmíněné akci mohl dostatečně vyvztekat, když se ze všech stran valilo nejmíň tisíc zdůvodnění mého chybného rozhodnutí.

Zaváhání bylo třeba co nejdříve odčinit! Příležitost přišla nečekaně brzy a DEATH TO ALL do našich končin po půl roce zavítali opět. Tentokrát si s sebou nepřivezli tech deathovou (stále ještě) naději, německou OBSCURU, nýbrž ostřílené matadory té nejvyšší jakosti, kanadské GORGUTS. Jejich přítomnost mě mimo jiné potěšila o to víc, neb jsem je před dvěma lety na Brutal Assaultu vinou značného znavení prošvihl.

Ještě než se kanadská hydra nachomýtla k výkonu, dostala příležitost lokální kapela DEPRESY. I když, slovo lokální v tomto případě berte s nadsázkou. Jistě sami dobře víte, že DEPRESY jsou za ta léta spolehlivou stálicí, od níž nic menšího než plně profesionální výkon není k očekávání. Nakonec jsme se přesně takového dočkali, což s sebou neslo dvě menší negativa v podobě absence jakékoliv nadstavby a zapamatovatelného momentu, který by stál za to vypíchnout.

Odnést si něco konkrétního byl problém i u následujících GORGUTS. Zde však za to nemohla sterilita produkce, ba naopak přesný opak. Když se totiž čtveřice postavila na svá místa a bez milosti spustila úvodní položku „Le Toit Du Monde“ ze stále aktuálního alba „Colored Sands“, doslova uvolnila stavidla pravému a nefalšovanému zlu. Sál byl díky tomu okamžitě zahalen temným závojem, až z toho šla nejedné slabé povaze hlava kolem. Kdo by si pomyslel, že tato mašinerie časem odlehčí, byl na omylu. Bez mrknutí oka plynule navazovala dalšími zářezy z comebackové desky, přesně v pořadí, v jakém byly do drážek tohoto vynikající alba napasovány a aby toho pekelného hodování nebylo málo, přikuřovala zápisy z přelomové „Obscura“ („Nostalgia“ + titulní), zvrhlé to vládkyni všeho pokrouceného. Pro staromilce, pro něž byla určena jediná píseň „Orphans Of Sickness“, to byl možná až příliš jednolitý koncert přeplněný disharmonií a kvanty chorobné melodiky. Pro příznivce černočerné atmosféry a zlověstného riffování však jednoznačně trefa do černého.

Po tomto kakofonickém holokaustu zněli DEATH (TO ALL), jakožto zcela odlišní zástupci technické odnože death metalu, pochopitelně jako z jiného světa. Vzdušně, lidsky, radostně. Sestava se od minulého roku nezměnila a i kostra koncertu, která se vzhledem k personálnímu složení logicky vinula okolo alba „Human“, zůstala zachována. Kde však skončila nejlepší věc z této desky „Lack Of Comprehension“, je mi záhadou. Menším zklamáním bylo sporadické zastoupení pozdějších techničtějších záseků na úkor velkému podílu sice skvělých nicméně již trošku archaických songů z ortodoxně deathmetalové éry kapely. Přesto (nebo i právě proto) se s patrně největším ohlasem setkaly skladby „Crystal Mountain“ a „Spirit Crusher“. V „zimomriavkových“ dostizích je stíhala nesmrtelná „Suicide Machine“ a legendární instrumentálka „Cosmic Sea“, kterou trošku zbytečně v polovině přeměnil v basové orgie sám mistr Steve DiGiorgio, celý koncert poctivě střídající třístrunku s šestistrunkou.

Pokud jsem se na začátku reportu zmiňoval něco o tom, že DEATH vyměnili OBSCURU za GORGUTS, bylo tomu tak jen z poloviny. Totiž právě při „Spirit Crusher“ byl na pódium přizván bubeník Hannes Grossmann a Steffen Kummerer, ústřední to postavy německé skupiny, aby svou přítomností poctili tuto a následující tak nějak vlažně vyznívající „Symbolic“. Po níž již jsme se stihli katapultovat zpátky do deathmetalového pravěku v podobě „Zombie Ritual“, „Baptized in Blood“ a kultovní hymny „Pull The Plug“, která přes vytleskávání publika byla skutečně tím posledním, s čím DEATH TO ALL do Bratislavy přišli.

Přišli poprvé a dle zákulisních plků hlásících zprávy o tom, že DEATH TO ALL po tomto turné definitivně pověsí své deathmetalové zvěstovaní na hřebík, asi i naposledy. A je to tak dobře. Byl bych jen velice nerad, aby se z této události stala nekonečná pouťová atrakce, která by měla daleko od původního smyslu. DEATH TO ALL v Bratislavě zahráli velmi dobrý koncert. Bezmezné nadšení sice brzdil příliš při zemi se držící playlist a také dosti haprující zvuk, ale stačil jen letmý pohled na Maxa Phelpse zdatně imitujícího Chucka a vůbec na celou zářící kapelu bavící se překrásným, uvěřitelným a i v dnešní době nevídaným deathmetalem a po negativech se slehla zem.


Pozn: Redaktor byl akreditován.


Hooya

Zveřejněno: 4.7.2014


Názory redakce
Shnoff
4.7.2014

GORGUTS měli všechno. Od první vteřiny tlak jak divá sfyňa! Live provedení věcí z "Colored Sands" jen podtrhlo fakt, že se jedná při té vší nenápadné komplikovanosti o velice chytlavý materiál. Luc Lemay pronesl první repliku a ukázal prvního paroháče snad až po půlhodině. Do té doby set prakticky jednolitě plynul přerušován jen vteřinami nezbytnými na otření brejliček, svlažení drásaného hrdla a utření zbroceného čela. Fakta a atmosféra koncertu jsou dostatečně zachyceny výše a pro popis mých dojmů z něj bych musel sahat výhradně po superlativech. Zvuk, výkony, feeling, skladba setlistu, interakce s publikem… Akorát pokud Hooyovi chyběla u DEATH „Lack Of Comprehension“, já jsem od GORGUTS postrádal „Enemies Of Compassion“. Ale neva. Ostatně mrkněte na Youtube.
Kdyby se udělovala Bill Masterton Memorial Trophy za oddanost metalu, byl by Luc Lemay mezi hlavními kandidáty. Jak neustále lepí sestavu GORGUTS ruinovanou odchody i tragickými skony jejích členů, jak si při tom všem drží nakažlivý entuziasmus a rozdává nám radost ze studia i z jeviště, je obdivuhodné.
DEATH TO ALL suverénní příjemný vzpomínkový koncert. I mně trošku vadil relativně vyšší počet osmdesátkových věcí. Jinak nemám výhrady. Jestli je vystupování DEATH TO ALL projevem úcty k nebohému Chuckovi anebo spíše šlapání po jeho památce, jak občas tu a tam zachycuji, to řešit nehodlám. Mírné obavy o průběh koncertu jsme nabyli pouze, když se Reinert s Masvidalem odebrali do zákulisí. Naštěstí jim to netrvalo dlouho a borci z OBSCURy mezitím plynule a hodnotně zaskočili. Chyběl jen Rudi Rus…a musí litovat! Co dotyčný toho večera upřednostnil, není vhodné veřejně prezentovat, neboť by ho metalový lid musel ukamenovat a vyhodit z pyramidy.



Btw já jsem akreditován nebyl.Inu mládí vpřed.

s kapelou DEATH:

s kapelou GORGUTS:

s kapelou DEPRESY:

s kapelou OBSCURA:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page