Pondělí
23.4.2018
Denní verze
 id
 heslo
STICK TO YOUR GUNS, DEEZ NUTS, TRASH TALK, BEING AS AN OCEAN - Praha, Lucerna - 18. května 2015

Chtěl jsem vidět, jestli BEING AS AN OCEAN dokážou být naživo více než jen hardcoreovým cukrkandlem. Chtěl jsem zjistit, jestli z hardcoreové generace vlčích dětí dělají větší brajgl TRASH TALK nebo CODE ORANGE. V poslední řadě také rozlousknout to, zda STICK TO YOUR GUNS i po vydání trochu slabší desky nezeslábli naživo. A všechny tyto odpovědi teď mám díky aktuálnímu koncertu v Lucerně. Mimo jiné i zjištění, že DEEZ NUTS mě nikdy nebavili a nikdy bavit ani nebudou.

BEING AS AN OCEAN

Když vcházím do Lucerny, už je celkem napěchovaná hardcoreovými kinders, kteří juchají při BEING AS AN OCEAN. To je mimochodem zvláštní parta. Studiovky pod křídly InVogue Records jsou pro mě zaměnitelné se zástupem romantických melancholických mláďat s barevnýma kérama, které fušují do melodického hardcore, živě to však rozhodně svůj ksicht má. Navíc v Lucerně vládne skvělá atmosféra. První řada teenage slečen zasněně pozoruje kapelu a do toho chlapci z ochranky tu a tam proženou ojedinělého stagedivera. Když se zpěvák Joel Quartuccio vydává do pitu, lidi mu svědomitě nad hlavou drží kabel od mikrofonu, což je jen taková malá ilustrace uvolněné a láskyplné atmosféry, která při jejich setu zaplavuje Lucernu. První řady ke konci setu dokonce spontánně začínají Joelovi zpívat „Happy Birthday to You“, prostě spousta, spousta hardcoreové lásky.

BEING AS AN OCEAN

Zajímavé je, že Joel je vlastně jediný, ze kterého při koncertě jde ven nějaká energie. Zbytek kapely hraje jakoby ležérně a bez výrazných emocí. Což v tomto případě není zásadní problém, protože to Joel na své osobě utáhne. Zaznívají skoro všechny klipovky napříč všemi třemi alby, ať už to jsou titulní skladby z prvních dvou alb („Nothing, Save The Power They´re Given“ a „Mediocre Shakespeare“) na počátku setu nebo singl „Little Richie“ z novinky.

S nástupem TRASH TALK se atmosféra výrazně mění. Hardcoreovou emo-lásku nahrazuje agresivní bordel kvarteto, které se snaží Lucernu rozštípat na třísky. Mám pocit, že poměrně dost přítomných není vůbec připraveno na to, co jsou THRASH TALK zač, protože už při první skladbě jsem zaznamenal několik poklesnutých čelistí.

TRASH TALK

Krátké, ale o to intenzivnější pecky mají jediný účel. Rozdivočet všechny kolem. Tomu velmi zdatně napomáhá zpěvák Lee Spielman, který všechny hecuje k bujarým výkonům. Při setu THRASH TALK se láme i ochranka klubu a zasahuje jen už jen v případě, kdy je na konci setu na pódiu asi třicet lidí. Lee řádí jak puštěný ze řetězu. Leze na zvukařský pult, nechává se lidmi nosit v klubu, hecuje je pod scénou. Počáteční překvapení z nekompromisní energie TRASH TALK střídá u publika opojení z jejich devastační show. Koncert má jediné hluché místo, to když na scéně přistane plastový kelímek. Toho, kdo hodil, vyrazit z klubu. Vlastně nejen za to. Lucerna má jasně definované „smoking area“ a „no smoking zone“. Když jsem ale mezi jednotlivými koncerty zavítal do mezipatra, ta hutná kouřová zeď od žváro žmoulajících dětí v nekuřácké zóně mě málem porazila. A to nejsem nekuřák. Tohle je ale přes čáru, zvláště v klubu, kde si dají tu práci a vytvoří kuřáckou zónu.

TRASH TALK

Po bujarém večírku s TRASH TALK si bicí soupravu začíná upravovat George Schmitz ze STICK TO YOUR GUNS, což je trochu překvapení, protože avizováni jsou DEEZ NUTS. Já výměnu hodnotím kladně, protože mi dřívější čas STYG umožní dříve z klubu odejít. Nakonec nazvučená kapela čeká další půlhodinu, ve které se zřejmě řeší mimo jiné i pořadí hrajících kapel.

STYG

Jakmile STYG vykopnou, zaplavuje Lucernu vlna nedestruktivní energie. Začíná se novou deskou a skladbou „Nobody“, ale na konci setu dochází i na osvědčené hitovky typu „Diamond“, při které se doslova protrhávají stavidla stagediverů, a následně třeba „Agains Them All“. Atmosféru kazí jen místo, kdy na scénu opět letí plastový kelímek a trefí kytaristu Joshe Jamese. V tu chvíli kapela citelně zpomalí a do provozní teploty se dostává až po dalších dvou skladbách. Podobná situace se opakuje ještě jednou a je nutné prkna i otřít, aby se na nich někdo nerozflákal. Až na tyto incidenty koncert nemá chybu. Oproti BEING AS AN OCEAN tu jede naplno nejen zpěvák Jesse Barnett, ale i ostatní z kapely a ta smršť energie se sálem rychle šíří.

STYG

Rozhodně by jim ji mohli závidět DEEZ NUTS, u kterých vydržím jen dvě skladby. Ti jsou po této sprše ryzího jádra tak trochu bezradní a nepomohly by tomu ani vytahanější hadry ani rovnější kšilty.

 

 

 


RIP

Zveřejněno: 21.5.2015




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page