Pátek
20.4.2018
Denní verze
 id
 heslo
STICK TO YOUR GUNS, STRAY FROM THE PATH, COUNTERPARTS, WOLF DOWN - Na čem opravdu záleží?

STICK TO YOUR GUNS dle mého skromného názoru patří k nejdůležitějším HC kapelám současnosti. O jejich sílícím vlivu a hlasu vypovídá i to, že nad svým dalším turné, které kapela jezdí jedno za druhým, měla evidentní kontrolu, a minimálně německé WOLF DOWN si k sobě vybrala jako předkapelu sama. Jak je u nich dobrým zvykem, zdaleka se tak nestalo jen na základě hudebních kvalit, ale také na základě poselství, o němž koneckonců punk byl, je a bude.

Futurum bylo už od pozdního odpoledne v sobotu 6. února zaplněno víc než dost a jak večer kulminoval, dalo by se obligátně popsat jako "narvané až po strop". Moderní hardcore táhne a mám jistou naději, že po návštěvnících aspoň něco nesklouzlo jako voda po naolejovaný trubce, ale že v nich zarezonovala nejen muzika, ale také témata, jež se alespoň některé z kapel snažily vykřičet do světa.

Chvíli po šesté se Futurem rozeznělo surové mlácení lopatami do lidí, když na stage vyběhli již zmínění WOLF DOWN. Těm právě v těchto dnech vychází na luxusně provedeném vinylu (a samozřejmě i na CD) nová fošna "Incite & Conspire", jejímž tématem je 100% anarchismus a to v pokud možno nejradikálnější podobě. Dokonce i klip k titulní skladbě vypráví příběh party radikálních žhářů, což na mě působí vzhledem k faktu, že zhruba v době jejich setu bylo podpáleno autonomní sociální centrum Klinika, minimálně rozpačitě.

WOLF DOWN

WOLF DOWN prošli v posledních letech personálním kolotočem (sympatickou vlčici Larissu byste na pódiu hledali marně) a dnes je to do velké míry jiná kapela, než kterou jste znali z debutu "Stray From The Path" (neplést se stejnojmennou položkou v line-upu sobotní show). Hudebně jde z mého úhlu pohledu o agresivní, jednoduchý HC v duchu HATEBREED, na jejichž tvůrčí talent však současní WOLF DOWN rozhodně nestačí. Jejich tvorba i živé vystoupení je tak především jen hluková kulisa pro šíření politických názorů od propagace veganství a antifašismu až po podporu politických vězňů. Servírovaná "message" na mě ale působila jako štěkání stokrát slyšených hesel bez podpůrné argumentace a schopnosti skutečně oslovit posluchače; aktuální WOLF DOWN se tak u mě zapíšou mezi kapely, které mi rozhodně nevadí, ale vyhledávat je nebudu. Když "message", sáhnu raději po matadorech z TRIAL nebo ENDPOINT.

Kanadské COUNTERPARTS jsem až do avíza koncertu neznal. Jde o melo/HC kapelu od Victory Records, což mě spolu s deskou s generickým názvem "Tragedy Will Find Us" mírně odrazovalo, a jak se později ukázalo během poslechu desky i během show, tak oprávněně. Rozhodně nečekejte nátěr jako od COMEBACK KID, spíše přiškrcený a i přes absenci čistých vokálů cukrkandlově působící hardcore plný mnohokrát slyšených riffů i breakdownů, který ze všeho nejvíc působil jako pokus o kompilaci vzorů jednotlivých členů kapely. Z počátku jsem se snažil splnit svou povinnost a vydržet celý set, po pár skladbách jsem se ale rozhodl, že nemusím zvládnout všechno a jen z dálky občas po očku sledoval stovky dobře se bavících lidí. COUNTERPARTS tak evidentně zklamali jen menšinu návštěvníků Futura, což je pro kapelu jistě dobrá zpráva.

COUNTERPARTS

Newyorští STRAY FROM THE PATH rovněž nejsou muzika pro mě, ale naprosto chápu, co na nich spoustu lidí baví. Výbušná kombinace hardcoreu, kterému nechybí fortelný groove, a rapu, jež je součástí výrazu SFTP zjevně coby výsledek fanouškovské fascinace RAGE AGAINST THE MACHINE. Jejich stopy jsou ve výrazu SFTP bohužel tak markantní, že člověk až příliš jasně vidí, jak se kapela na své vzory výrazově nechytá. Navíc banální texty na úrovni průměrných konspiračních webů mají fakt jen málo společného se skutečnou sociální kritikou... No, příjemná hopsačka to rozhodně byla, ale já budu i nadále lovit v jiných vodách.

STRAY FROM THE PATH

Co napíšu o STYG už tak trochu předjímá úvod reportu. Kapela mi před pár lety spolu s deskou "Diamond" nejen ukázala, o čem hardcore punk může skutečně být, ale také mě třeba přivedla k mysliteli Jiddu Krishnamurtím, renegátovi od theosofické společnosti. Je jen málo kapel, s nimiž se dokážu takovým způsobem ztotožnit – STYG mají chytlavou a melodickou, ale přesto tvrdou muziku, inteligentní, ale snadno srozumitelné texty a hlavně je z jejich show cítit skutečné punkový srdce.

STYG

Ve Futuru to byla má třetí návštěva jejich koncertu a ač mi dřív přišlo, že kapela je mírně unavena častým koncertováním, komunikace s publikem probíhá tak trochu neosobně (Jesse jako by mluvil spíš k sobě než k lidem, co v sále byli), a navíc mi jejich poslední deska "Disobedient" přijde nepříjemně přeprodukovaná, sobotní show ve Futuru do velké míry zacloumala mou rostoucí apatií vůči kapele a opět mě k ní přimkla. Uvědomil jsem si, že dobrá polovina songů na "Disobedient" je vlastně skvělá, kluci působili víc ve formě než obvykle a dav dával od začátku setu jasně najevo, kdo patří mezi současné krále žánru. STYG představují novou generaci hardcore kapel, které mají co říct, umí dělat kvalitní muziku a umí k ní a tím i k celé scéně přilákat nové, mladé lidi. Já už jsem STYG přeci jen poněkud přeposlouchaný, ostatně jejich diskografii znám s výjimkou první fošny takřka nazpaměť. Desky "Hope Division" a "Diamond" mě provázely v letech 2012-2014 takřka na denní bázi a já mohu jen přát českým hardcore kids, ať pro ně mají desky STYG alespoň z části takový význam jako pro mě. STYG v sobotu ve Futuru proškolili každého. Těšil jsem se na předkapely a místo toho jsem dostal starou lásku, která nerezaví.

Fotky: Karel Vyskočil

STYG


Radalf

Zveřejněno: 11.2.2016




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page