Středa
23.8.2017
Denní verze
 id
 heslo

ABORTED
The Purity of Perversion (1999)
Engineering the Dead (2001)
Goremageddon: The Saw and the Carnage Done (2003)
The Haematobic (EP) (2003)
The Archaic Abattoir (2005)
Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007)
Strychnine.213 (2008)
Global Flatline (2012)
The Necrotic Manifesto (2014)
Retrogore (2016)

ANIMALS AS LEADERS
Animals As Leaders (2009)
Wave Of Babies (singl) (2010)
Weightless (2011)
The Joy Of Motion (2014)

EXODUS
Bonded By Blood (1985)
Pleasures Of The Flesh (1987)
Fabulous Disaster (1989)
Impact Is Imminent (1990)
Good Friendly Violent Fun (Live) (1991)
Lessions In Violence (kompilace) (1992)
Force of Habit (1992)
Another Lesson In Violence (Live) (1997)
Tempo Of The Damned (2004)
Shovel Headed Kill Machine (2005)
The Atrocity Exhibition: Exhibit A (2007)
Let There Be Blood (2008)
Exhibit B: The Human Condition (2010)

GOJIRA
GODZILLA - Possessed (demo) (1998)
Terra Incognita (2000)
The Link (2003)
The Link Alive (DVD) (2004)
From Mars To Sirius (2005)
The Way Of All Flesh (2008)
LEnfant Sauvage (2012)
Magma (2016)

MINISTRY
With Sympathy (1983)
Twitch (1986)
The Land Of Rape And Honey (1988)
The Mind Is a Terrible Thing To Taste (1989)
In Case You Didn´t Feel Like Showing Up (1990)
Psalm 69 (1992)
Filth Pig (1996)
Dark Side Of The Spoon (1999)
Animositisomina (2003)
Houses Of The Molé (2004)
Rio Grande Blood (2006)
The Last Sucker (2007)
Relapse (2012)

MONO
Hey, You EP (2000)
Under The Pipal Tree (2001)
One Step More And You Die (2002)
New York Soundtracks (remixy) (2004)
Walking Cloud And Deep Red Sky, Flag Fluttered And The Sun Shined (2004)
You Are There (2006)
Memorie dal Futuro EP (vinyl) (2006)
MONO & WORLD'S END GIRLFRIEND - Palmless Prayer / Mass Murder Refrain (2006)
Gone (2007)
The Sky Remains The Same As Ever (DVD) (2007)
Hymn To The Immortal Wind (2009)
Holy Ground: NYC Live With The Wordless Music Orchestra (Live) (2010)
For My Parents (2012)
The Last Dawn / Rays Of Darkness (2014)

PARKWAY DRIVE
Don´t Close Your Eyes (EP) (2004)
Killing With A Smile (2006)
Horizons (2007)
Parkway Drive: The DVD (2009)
Deep Blue (2010)
Atlas (2012)
Ire (2015)

tesseract
Demo (2007)
Concealing Fate (EP) (2010)
One (2011)
Perspective (EP) (2012)
Altered State (2013)
Polaris (2015)

BRUTAL ASSAULT 2016 - Kytarové progresy a GOJIRA (den druhý)

Spěchám opět už na první kapelu. Před šestnácti lety byli DEMIMONDE zjevení. Nikdo tady podobně alternativní metalovou hudbu nedělal. A popravdě, největší radost mám z toho, že vidím šerifa Bizziho se dvěma rezervními paličkami za pasem zase bubnovat. Zvuk není dokonalý, to ani náhodou. Zpočátku se hodně ladí sampler, kytary, vokál a stejně tak rozpačitý, jako je začátek, tak je trochu rozpačitý i konec setu. To, jak mě namlsala ukázka nového materiálu, je tedy neuspokojeno. V setu jsem nenalezl díru, kterou bych se do tvorby dostal, takže budu doufat v klubový koncert.

DEMIMONDE

DEMIMONDE

I další zástupci domácí scény mají problém s tím, jak „jdou ven“, PERFECITIZEN konkrétně u kytary, která byla trochu zadupaná. Konečně je po letech vidím s basou a novým vokálem. Tvář kapely to mění výrazně, na jednu stranu skvělé, že je tu konečně živá basa, na druhou stranu ono Oldovo bezelstné moravácké „ahóóój děéééécka, jak se máté“, mně vlastně chybělo. Zamáčknul jsem slzu, ale co – život jde dál. Rozervanost nechybí a jatka to jsou s basou o to větší. A samozřejmě, Jarda Haž za bicími je blastový král a vládne brutální silou. To byla fakt radost pozorovat.

PERFECITIZEN

PERFECITIZEN

Následující je taneční kostýmní divadélko LIVE EVIL. Tady stojí image nad hudbou. Bohužel. Kdybych chtěl být opravdu zlý, tak bych přiznal pravdu a napsal bych, že i přes snahu Andrejky z dnes již neexistujících MEMORIE jsem nakonec šel po odfocení kapely dělat na tojku to jediné, co se při jejich hudbě dá dělat, ale protože zlý nejsem, tak vás toho ušetřím a dostanu se hned k setu HEAVING EARTH, který byl naprosto parádní.

LIVE EVIL

LIVE EVIL

Profesorský death metal, konečně s parádním zvukem a další skvostný bubeník. Žlába svělý. Jak hlasem, tak projevem, jeden z mála zpěváků, který, když naznačí air guitar, tak to v jeho neurvalosti nevypadá srandovně, když hodí paroháče, tak je to čistá esence death metalu a ne prázdné gesto. Infernální marš a jeden z nejlepších setů dne. Jestliže první den byl ve znamení bahnitých kapel, ve dni druhém je nápadně mnoho progresivních modernistů.

HEAVING EARTH

HEAVING EARTH

HEAVING EARTH

HEAVING EARTH

Po HEAVING EARTH parádní žánrový kotrmelec, který mě nutí napnutě poslouchat celý set. Instrumentální australská paráda, snoubící v sobě progresivní rock i jazz fusion. Uvolněný set, plný fórků, včetně již zmiňovaných komentářů, ve kterých se PLINI svěřuje, že měl právě při hraní oční kontakt s nedaleko chčijící figurou, a že to byl nejdivnější zážitek "ever", případně sarkastické vybídnutí k circle pitu, které má při jejich pidlikavém zurčení za následek pomalu houpající se kolečko lidí. A to téměř na celou skladbu. Tohle byla opravdová paráda. Celý festival se rázem zklidnil, proslunil, získal zcela jinou náladovost. Po skončení jejich setu ještě dlouho areálem hučí provolávání „von mór song“.

PLINI

PLINI

PLINI

Polskou ANTIGAMU jsem viděl už mnohokrát a tak jí věnuji jen první tři skladby, které jsou ve znamení techničtější verze grindcoreu, ale dnes je třeba šetřit síly. Výborných kapel bude ještě opravdu mnoho. Například hned následující OBSCURA. Parádní soupiska toho nejlepšího, co Němci vytvořili, a to včetně nejnovějšího materiálu z fošny „Akróasis“, hned na úvodu zní „Ten Sepiroth“. Obrovskou změnou za těch pět let prošel baskytarista Linus Klausenitzer. Jestliže na koncertu se SPAWN OF POSSESSION a GOROD v roce 2012 působil zaraženě až autisticky, nyní vystupuje mnohem více sebejistě a to nejen hráčsky, ale především tím, jak si plný plac před scénou užívá. Nejen skvělou novou deskou však byl jejich set krmen, mé srdce zaplesá, když Steffen Kummerer uvádí uprostřed setu pro mě největší hitovku kapely „The Anticosmic Overload“. I bez velkých gest - strhující koncert.

ANTIGAMA

ANTIGAMA

OBSCURA

OBSCURA

OBSCURA

Pak přicházejí ANIMALS AS LEADERS. Tahle trojka mě nepřestává bavit naživo a to hlavně tím, že tu chemii mezi nimi vidíte i cítíte současně. Mezi oběma kytaristy probíhá nesčetně významných pohledů, úsměvů, zakaboněných tváří, laškování i výrazů soustředění, napnutí a následné uvolnění, když se technicky těžší pasáž povede bez chybičky. Hlavně pak pozvolna stříbrovlasý medvěd Javier Reyes prožívá hru skrze obličej hodně dynamicky, Tosin Abasi je vedle něho, ostatně jako vždy, nositelem dobré nálady. Samozřejmostí jsou i vtípky s publikem, kdy bicí kopírují rytmus potlesku a další. Po většině sól lidi nadšeně vejskají a přiznám se, že já s nimi. Velmi příjemný koncert.

ANIMALS AS LEADERS

ANIMALS AS LEADERS

Opět musím vysmeknout poklonu dramaturgii, protože po nich tu máme ABORTED. Tedy nemilosrdné zadupávání do země tím nejdůraznějším death metalem. Jako vždy si podrobili publikum už při první skladbě „Divide Impediment“. ABORTED mají opět novou sestavu a ačkoliv basáka i kytaristu nepoznávám, nálet to je stále nemilosrdný a stejný jako vždy, a to nejen hudebně, ale i tím, jak dynamicky všichni lítají po scéně. Jak jsem již napsal v šestce, Jen Bedene „vypadá jako knihomol a hraje jako sbíječka“, jeho kopákové koberce znějí opravdu mnohem více jako kulomet, než hudební nástroj.

ABORTED

ABORTED

Následuje opět lehké uvolnění. HC punková pumpa zvaná H2O si v ničem nezadá s ABORTED v tom, jak živelně působí, ale rozhodně se mění styl, s jakým rozbíjí publikum na prach. Energie ve vzduchu je uvolněnější, první řady hopsaíj s rohlíkem na obličeji a festival krájí na kousky melodické hardcoreové refrény a halekačky. Spontální energii téhle skvadry demonstruje i to, že v jednu chvíli vidím zvukaře, jak skáče šipku do publika. A rozhodně není jediný, s kým mají ve fotokoridoru sekuritas práci, lidi tam padají jak zralé švestky. Toby Morse musí mít na ně nějaký ovladač, protože mu všichni zobou z ruky, když do nich hází jeden melodický granát za druhým. Pozitivní atmosféra tu nakazila všechny, securitas často dostávají za pomoc od fanoušků polibky a dveřník u zátarasů, který vypadá jako nějaká stárnoucí legenda hair metalu, neopomene každému nabídnout „hajfajf“.  Funkční jednoduché písničky jsou opět parádním způsobem, jak si vyčistit hlavu před tím, než mě pohltí INTERVALS.

H2O

H2O

H2O

INTERVALS jsou vlastně jen přestavení PLINI, kde se změnil jen kapitán týmu a pak nazvučení některých nástrojů, tedy basa méně meduje a více chřestí a kytary dělají více "džn džn". Z toho asi vyplývá i to, že INTERVALS přeci jen mají blíž k djentu. Mezi skladbami INTERVALS vzpomínají na circle pit při PLINI, asi ho často nemívají a působí stejně uvolněně a pohodově, jako před pár hodinami na hlavní scéně. Kapele navíc velmi přeje i zvuk a stejně jako po skončení PLINI se lidé dožadují přídavku.

INTERVALS

INTERVALS

INTERVALS

IHSAHNovi jsem nějak nikdy nepřišel na chuť a nestalo se to ani nyní. Vegard má určitě velký talent na to se obklopit mladými schopnými hudebníky, ale jeho hudba na mě působí sterilně a odosobněle. Na jediném zbylém členovi někdejší družiny, kterým je Tobias Andersen (ex-LEPROUS) mi přijde vtipné, že pokaždé, když bouchne do bicích, mrkne tak intenzivně, jakoby se leknul, že to vydává zvuk.
Jeden z najkrajších koncertov tohtoročného Brutalu - už od momentu, ako si v zákulisí niesol gitary požičané od LEPROUS (tie jeho zostali trčať na letisku), uvoľnený, usmievavý, nemal problém pár minút pred vystúpením priamo na pódiu podpísať mi jeho najnovší album "Arktis" a v zápätí z neho spolu s precízne zohratými mladými hudobníkmi odpáliť tie najsilnejšie fláky. Jasným vrcholom celého koncertu bola záverečná "Celestial Violence" spolu s hosťujúcim Einarom z LEPROUS. Mágia. Veľmi sa teším na budúcoročný set EMPEROR pri príležitosti 20. výročia smaragdového klenotu "Anthems To The Welkin At Dusk".

IHSAHN

IHSAHN

Z kapsáčově deathmetalových IMMOLATION odcházím na TESSERACT. IMMOLATION jen s jednou kytarou a teatrálně přehrávajícím Robertem Vignou nejsou tak úplně můj šálek kávy. TESSERACT jsou další kapelou na progresivní trase čtvrtečního dne. Viděl jsem je živě snad se čtyřmi různými zpěváky a ten současný, Daniel Tompkins, je tou nejlepší volbou. Na Brutal Assaultu to jen potvrzuje. Intonuje čistě, jeho projev přitom není unylý. Nakročený, jakoby chtěl vyběhnout do lidí a dokonce se při setu i rozbíhá a zdraví se velmi zblízka s fanoušky. Škoda, že chybí basa. Tímto končí Brutal Assaulťácký „Euroblast“ bloček a já se jdu přesunout na EXODUS.

IMMOLATION

IMMOLATION

TESSERACT

TESSERACT

Největší změnou je tu pro mě staronový vokál, Roba Dukese střídá potřetí se navrátivší Steve Souza. Hlasově podobně uvřískaný, ale energií už zdaleka nestačící. Rob byl dělová koule, která jiskřila, Stevovi už tohle chybí. Snad po každé skladbě se dožaduje, aby byli lidé násilnější, což je na festivalu s mottem „proti násilí“ trochu paradox, ale budiž. Kytarově čítankový thrash metal, v tomto nejde říci ani popel, stejně jako k playlistu, kde zazněly hitovky jako „Blacklist“ nebo „The Toxic Waltz“.

EXODUS

EXODUS

EXODUS

Následuje hlavní hvězda a již před setem fanoušci vypouštějí na počest kapely nafukovací velryby, které plují festivalem. GOJIRA opravdu vyrostla. Od deset let starého koncertu na posledním svojšickém Brutalu se stala kapelou, která je jednou z největších na soupiskách metalových festivalů. Koncert byl po všech stránkách parádní. Skvělá světla, parádní zvuk. Člověk měl pocit, že je součástí něčeho opravdu velkého. Možná to kazily jen některé průpovídky typu „rozdíl mezi námi na pódiu a vámi pod ním, je ten, že polovina z vás je drunkasfuck“, ale … no budiž.

GOJIRA

GOJIRA

Následovala legenda dne. MINISTRY. Al Jourgensen byl mnohem více soustředěný, než před čtyřmi lety, projekce byla sice malá, ale fajn, a to, co mi zkazilo většinu setu, bylo použití stroboskopů. Zrak mi kvůli nim blikal ještě druhý den ráno a stala se z něj zbraň stejně zákeřná, jako hlasitost kapely před čtyřmi lety. Jakmile se začalo diktovat ze starých alb z počátku devadesátek, byla to velká nostalgie a koruna celého setu.

MINISTRY

MINISTRY

MINISTRY

MINISTRY

Následně spěchám na MONO, v katakombách Octagonu v tu dobu vypověděla službu elektřina, takže bylo celkem vtipné, jak se na MONO plouží skupiny svítící si mobily a zapalovači. Jejich koncert je paráda. Hlasitý, gradující, syrový a současně něžný. Začátek patřící skladbám „Death In Rebirth“ a „Requiem For Hell“ hravě vyrovnává to, že jsem nebyl fotit PARKWAY DRIVE. Těch stíhám až konec a vidím ten obrovský ohnivý a světelný cirkus, který si s sebou přivezli.

MONO

Ale podle všeho není o co stát. Tuším, že to byl Žlába, toho času řešící na scéně logistiku aparátů, který jejich riffy označil „jako z učňáku“, ale slyšel jsem i horší vyjádření. Jejich vystoupení je sice plné ohnivých efektů, ale jinak naprosto bezzubé. Jakoby ta velká instalace na scéně měla nahradit energii, kterou dříve měli. Ne, pánové, tohle nejde v metalcoreu ošidit efektama. Na obvyklém místě nacházím Rudiho, který tu smutně pohlíží na pád jeho metalcoreových králů.
Neviem, či sa to dá nazvať pádom, veď z komerčného hľadiska sa im darí ako nikdy predtým. Len sa na to celé akosi ťažko pozerá. Kdesi v kúte je schúlený ten usmievavý HC/punk/metal surfer, na pódiu pochoduje "rádoby Till Lindemann", celá kapela pôsobí ako nafúknutá bublina. Trápne, neúprimné, aj s falošným podlizovaním sa pártisícovému publiku - HATEBREED mali na Brutale cez deň väčší kotol, bez kompromisov a smutného "umeleckého vývoja". Veľmi smutný stav jednej z mojích najobľúbenejších kapiel nedávnej minulosti.

PERTURBATOR na hlavní scéně považuji za překročení jedné z latěk festivalu, stejně jako zařazení kapel typu LIGHTNING BOLT. Mít tuhle didžinu na hlavní scéně ve večerním programu, to už chce koule a já za ně pořadatelům děkuji. Bylo to parádní osvěžení.

PERTURBATOR

RIP, Rudi


-red-

Zveřejněno: 30.8.2016



s festivalem BRUTAL ASSAULT:

s kapelou PARKWAY DRIVE:

s kapelou MONO:

s kapelou MINISTRY:

s kapelou GOJIRA:

s kapelou EXODUS:

s kapelou TESSERACT:

s kapelou ABORTED:
ABORTED - Retrogore [Martin Lukáč]

s kapelou ANIMALS AS LEADERS:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page