Úterý
19.6.2018
Noční verze
 id
 heslo
20. ledna 2018 - Praha, Klub 007


Godspeed You! Black Emperor
All Lights Fucked On The Hairy Amp Drooling (only 33 copies) (1994)
F♯A♯ (Infinity) (1997)
Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven (2000)
Yanqui U.X.O. (2002)
Allelujah! Dont Bend! Ascend! (2012)
Asunder, Sweet And Other Distress (2015)

MONO
Hey, You EP (2000)
Under The Pipal Tree (2001)
One Step More And You Die (2002)
New York Soundtracks (remixy) (2004)
Walking Cloud And Deep Red Sky, Flag Fluttered And The Sun Shined (2004)
You Are There (2006)
Memorie dal Futuro EP (vinyl) (2006)
MONO & WORLD'S END GIRLFRIEND - Palmless Prayer / Mass Murder Refrain (2006)
Gone (2007)
The Sky Remains The Same As Ever (DVD) (2007)
Hymn To The Immortal Wind (2009)
Holy Ground: NYC Live With The Wordless Music Orchestra (Live) (2010)
For My Parents (2012)
The Last Dawn / Rays Of Darkness (2014)

PG.LOST
Pg.Lost (EP) (2005)
Yes I Am (EP) (2007)
It's Not Me, It's You! (2008)
In Never Out (2009)
Key (2012)

YNDI HALDA
Enjoy Eternal Bliss (2006)
Under Summer (2016)

WANG WEN - Když post-rock stále žije

Bylo celkem nabíledni, že koncert u nás takřka neznámého ansámblu z daleké a veliké země příliš nepotáhne, o čemž velmi komorně zaplněné útroby malého prostoru na strahovském kopci hovořily jasnou řečí. Přesto však i navzdory tomuto počátečnímu handicapu se nakonec lednový sobotní večer nesl na veskrze příjemné vlně, což podepřel jednak velmi solidní výkon vystupujícího, tak nakonec i vděčné publikum, které dokázalo i ve skromném počtu poskytnout čínské skupině vřelou odezvu.

WANG WEN

Obavy o dostatek prostoru pro početný orchestr vzaly při pohledu na účelně seskládané nástroje na miniaturní ploše pódia brzy za své. Horší už to bylo v některých momentech s ozvučením vrstevnaté hudby, kterou se WANG WEN prezentují. Jejich pohled na post-rock je v zásadě konzervativní a konvence ctící. Tento zdánlivě pasivní postoj se však snaží obrátit ve svůj prospěch prostřednictvím dlouhých a pestrým životem hýřících skladeb, na jejichž ploše se snaží aplikovat snad všechny postupy typické pro tento styl, jehož popularita gradovala někdy v době před 10 lety.

Číňané si však z tohoto faktu žádnou těžkou hlavu nedělají. Jejich hudba plyne velmi příjemně, je prostá jakýchkoliv lapačů trendů a tím pádem se pohybuje v naprostém bezčasí. Pečlivost a trpělivost při práci s gradací a náladami jednotlivých skladeb ruku v ruce nepředstíranou radostí z hraní, bez ohledu na prořídlé publikum, dokazují upřímnost počínání této sympatické kapely.

WANG WEN

Její studiová tvorba se však oproti živé prezentaci vyznačuje o poznání jemnějšími rysy. V koncertním provedení jsme měli tu čest s poměrně ostře znějící hudbou, kterou zjemňovaly pouze polo-akustické pasáže a různé minimalistické mezihry. Když se však ozvaly elektrické kytary, z nichž jedna byla takřka permanentně „týrána“ smyčcem a poté i šroubovákem (!), byli jsme v tu ránu svědky solidní sonické masáže. V ní se však často ztrácely právě ony jemné nuance, ať už jde o četné dechové nástroje, či různé klávesové melodie na pozadí.

I navzdory občasnému zvukovému zaškobrtnutí vděčné publikum po zásluze odměnilo soustředěně hrající skupinu. Ta nás provedla svojí bohatou tvorbou, s pochopitelným důrazem na stále aktuální desku „Sweet Home, Go!“ z roku 2016, přičemž jsme v podobě jedné skladby dostali i malou ochutnávku ze slibovaného nového alba. Příslibů však bylo více, neboť očividně velmi pozitivně zaskočení hudebníci ohlásili brzký návrat do „našeho krásného města“. Pevně věřím, že v tom případě to bude i s o něco početnější diváckou kulisou. Bylo to totiž moc fajn.

WANG WEN

WANG WEN

Fotografie: RIP


Dalas

Zveřejněno: 23.1.2018



Názory redakce
RIP
22.1.2018

Na rozdíl od kolegy Dalase nemám pocit, že čínští WANG WEN hrají konzervativní post-rock. Naopak. Oproti svým začátkům, kdy skladby měly určitou šablonovitost se WANG WEN rozvinuli do formy, která se snaží přistupovat k žánru svojsky a hledat vlastní cesty. V mnohém tomu pomáhají i nástroje a jejich použití. Vždyť hrát na kytaru šroubovákem, případně mít ve většině skladeb pevně zakomponovanou žesťovou sekci není v post-rocku zcela obvyklé. Ani druhý kytarista, snažící se vyloženě pašovat do post-rockové hudby funky a jazzové šmrdlačky není zcela standardní případ. V tomto ohledu mám WANG WEN zařazené mezi kapelami, které rozhodně nepatří mezi ty konvenční. Koncert byl v mnoha ohledech překvapující. Má největší iluze byla v tom, že jdu na kapelu, která ve své podstatě hraje jemnou atmosférickou až scénickou hudbu. Do těchto končin alespoň odkazuje poslední materiál. Naživo byl dojem mnohem tvrdší a průraznější, než bych si kdy představoval. Trochu očekávaná byla naprosto dokonalá role střídajících se žesťových nástrojů. Ta se přelévala od tvorby velmi hutných spodků, přes medové nosné melodie až po kudrlinky ve formě vysokého vibračního chvění. Dokonce se nakonec i pár lidí sešlo. Ještě než začal koncert, jsem měl pocit, že bude publikum hrát s kapelou přesilovku. To se naštěstí nestalo. Za mě rozhodně jeden z koncertů, na který se nezapomíná.

s kapelou WANG WEN:

s kapelou MONO:

s kapelou PG.LOST:

s kapelou JAMBINAI:

s kapelou YNDI HALDA:

s kapelou GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page