Metalopolis.net - FORBIDDEN - Vůně thrashových experimentů devadesátých let [diskuse]

Pondělí
20.5.2013

Noční verze

dnes

PSYCHOFAGIST
mají nový klip: ... celý text

TODAY IS THE DAY zrušeni!
"Zítřejší koncert americké kap ... celý text

HATEBREED
Americká hardcorová formácia HATEBREED zverej ... celý text

ORPHANED LAND
nachystali nové album "All Is One". První ... celý text

SATYRICON
Něco nového z tábora SATYRICON:Satyr: "T ... celý text

CRIPPLED BLACK PHOENIX V ČR A SR
Kapela se opět vrací do našich končin:Ju ... celý text

MAN´S GIN
Další skladba z nového alba MAN´S GIN - ... celý text

EMMURE
Frontman kapely EMMURE Frankie Palmeri dostal elektrický ... celý text

IN THE WOODS...
Oddvar A:M, gitarista rozpadnutej, no nezabudnuteľnej n ... celý text

LEPROUS
LEPROUS zverejnili videoklip ku skladbe "The Cloak" ... celý text

CHILDREN OF BODOM
CHILDREN OF BODOM zverejnili videoklip ku skladbe "Tran ... celý text

DARK TRANQUILLITY
A do tretice... nový klip zverejnili aj DARK TRANQUILLI ... celý text

TUMMO
"právě vyšlo split 12“ LP Tomorrow ... celý text

všechny novinky ->>

Diskuse ke článku: FORBIDDEN - Vůně thrashových experimentů devadesátých let [číst článek]

Mezera zde zívající mezi recenzemi debutu „Forbidden Evil“ a posledního comebackového alba „Omega Wave“ thrash metalistů FORBIDDEN mi zkrátka nedala spát, a tak se v rámci volně pokračujícího cyklu pořadů „Metalopolis-Nostalgie“ pokusím zdokumentovat zbývající tři řadovky a především vzpomenout význam poněkud nedoceněných desek „Distortion“ a „Green“. Začít však musím chronologicky správně.

„Twisted Into Form” (1990)
Početí druhé řadovky přichází v době, kdy vlajkové lodě thrashové flotily začínají pomalu do plachet nabírat vítr z dalších žánrů, mírní zběsilost prapůvodní podstaty a de facto by se dalo říci, že začínají skladatelsky rozvážnět. Schválně si sami osvěžte emise ostatních žánrových souputníků v tomto období. Každopádně při poslechu „Twisted Into Form” vám musí být jasné, že FORBIDDEN byli i nadále spíše lačni po čistokrevném thrashingu, o čemž svědčí několik pumelenic v podobě „Infinite”, „Out of Body (Out Of Mind)", titulní skladby s výrazným (ne prvním ani posledním) „zhalfordovatěním” vokálu Russe Andersona nebo především přesné rány na solar „Step By Step”, kde vedle ostatních (např. „R.I.P.“) exceluje jedna z bubenických ikon Paul Bostaph. Určitě se však nedá hovořit pouze o zdánlivém pokračovaní ve směru, jež nastolila poměrně úspěšná a uznávaná prvotina v klasickém old-school střihu. Co nelze opomenout je skladatelský přínos kytarového novice Tima Calverta, střídajícího Glena Alvelaise. Tim se hned podílí na osmi z devíti válů a zejména pak „Tossed Away“ velmi zavání jeho dalším přístavem, k němuž dopluje za devět let - seattleskými NEVERMORE. Každopádně i poslední skladba „ One Foot In Hell“ nesoucí podpisy pouze Craiga Locicera a Paula Bostapha svědčí o tom, že se sanfrancisští společně nechtěli spokojit s omezenými možnostmi jedné hudební ohrádky. „Twisted Into Form” zvláště charakterizuje hutnější, košatější melodika a valivější zvuk než tomu bylo u „Forbidden Evil“, jehož kvality z mého pohledu přinejmenším vyrovnává. Konečně o jeho významu cosi říkají i dvě reedice Century Media z roků 1998 a 2008, navíc doplněné povedenými live bonusy.
8/10

Při pokračovaní opět nelze nezmínit všeobecnou náladu a náklonnost thrashových těles k experimentům a myslím, že lze bez obav říci, že v dekádě 1990-2000 nebylo kapely, jež by nepřičichla k nějakému tomu skladatelskému osvěžení. Ať už to byla rozhodnutí znít agresivněji, čemuž dopomáhal i mocný nárůst obliby hardcoru, industriálu, pochopení pro různé netradiční, například etno, prvky  a to vše spojené s dosti velkou otevřeností MTV nebo na druhé straně útoky na rádia s rockovější vizáží. Dovoluji si tvrdit, že právě tyto fůze zapříčinily nejen větší všeobecnou oblibu tvrdších hudebních odrůd, ale znamenaly i její větší komercionalizaci, kde se však také vybírá dle toho co se bude propagovat a líbit.
FORBIDDEN měli v tomto období o podobě své muziky jasno a buďme rádi, že jí dokázali přenést do dalších dvou desek, které možná úplně nesedly do doby svého vzniku, ale o to větší si zaslouží uznání ve srovnání s albumy vycházejícími o deset a více let později.
„Distortion“ (1994)
K uvedení úplně stačí začít od konce hodinu trvajícího opusu a zmínit jedenáctiminutový cover „21st Century Schizoid Man”, známý to vál anglických průkopníků prog-rocku KING CRIMSON. Rozpoložení kapely, ze které ke SLAYER v roce 1992 odešel Paul Bostaph, se svého času snad už ani nedalo korektně nazývat thrashmetalovým. Pětice, doplněná vynikajícím technikem na bící stoličce Stevem Jacobsem, vzala svojí přeměnu dosti radikálně. „Distortion“ je totiž celé prohnané na středním až pomalém tempu s velkým důrazem na nahuštěnost a sekanost velmi nízko laděných a občas dosti zkreslených kytar. Přestože o zajímavé kytarové výměny („No Reason“ s pěknými vstupy klasické kytary) anebo svojsky pojaté sólování rozhodně nouze není a společně s rozvážnou, až progovou rytmikou, tvoří nosnou osu alba, jemuž ale oproti předchůdci schází jakákoliv přímočařejší melodika. Na druhou stranu jsou některé skladby jako „Rape“, nebo „Feed The Hand“ schopny posluchače pořádně rozhoupat. Velkou proměnou prošel i Andersonův zde hodně dominantní vokál. Občas malinko prohnaný přes decentní efekt nebo jenom silově štěkající text („Distortion“), nadále už nepokoušeje fistulové výšky. A podobně jako je laděna doprovodná mašina i hlas holduje temnému a mechanickému projevu, jenž je občas i zajímavě podkreslen („Undertaker“). S jistou dávkou tolerance by se dalo hovořit o koketování s táhlými postupy ranných BLACK SABBATH, kterým byl vdechnut řízný duch devadesátkové hudební agrese („Minds “I““). Pokud nepočítám zmiňovanou poslední předělávku, jež se však ke zbytku materiálu výborně hodí, tak se zbylých devět skladeb vyznačuje vzácnou vyrovnaností, která sice nenabízí žádné lehce zapamatovatelné pasáže, postupy nebo rify, zato, jedince ochotného naslouchat svým složitějším provedením a skličující až doomovou atmosférou přímo magnetizuje.
Kapela tímto počinem velmi odvážně vyzvala jak své fanoušky, tak hudební vydavatelství. „Distortion“ bylo totiž během čtyř let vydané třemi různými labely (Gun Records, Massacre Records, Fierce Records) s třemi různými grafikami, z nichž tu, kterou zde předkládám považuji za jednu nejpovedenějších, co jsem kdy v tomto ranku vůbec měl možnost vidět. I tato zajímavost vypovídá o nejistém stavu hudebního průmyslu oněch časů, kdy ne všechny sázky vydavatelů na netradičně pojatou tvrdou muziku nutně znamenaly široké pochopení a úspěch.
9,5/10

„Green“ (1996)
Na tomto albu kvintet upustil od valivé tísnivosti předchůdce a výrazně přidal na čitelnosti a rychlosti. Nicméně i nadále zůstává ve velké míře efekty provázená kytarová trhavost, jež je ještě více sycena hardcorovým palivem. Celkové vyznění je i díky špičkové dynamice přímočařejší, srozumitelnější a příjemci umožňuje i lepší orientaci. Dovolím si tvrdit, že se „Green“ honosí několika velmi návykovými hitovkami. Ať už se bavím o pětici úvodních skladeb, z niž „What Is The Last Time?“ plní funkci nažhavovacího intra. Titulní skladbu ozdobí nejen výborná kytarová sólíčka (další jsou „Kanaworms“), ale hlavně profesorská palba Steve Jacobse za bicí soupravou, jehož výkon se zde nedá označit jinak než maniakálním a to dokazuje i následující kobercový nálet „Phat“. V psycho odpalovačkách „Turns To Rage“, stejně tak „Face Down Heroes“ Anderson ještě více objevuje kouzlo vokálních efektů (znovu na střídmém nerušivém stupni), přičemž obě vykazují až industriální symptomy i kvůli jemně pokreslujícím samplům. Rozmanitosti přispívají svištící a svérázně pojaté punkovky „Over The Mirror“ (s policejní píšťalkou) a „Nonecent$“. Naopak „Blank“ se znovu citlivě začleněnou španělkou dává připomenout střední tempa předchůdce, podobně jako poslední líbivá houpačka „Focus“. Obě skvěle gradují masivní desítku celého setlistu. Se svojí čtyřicetiminutovou stopáží album disponuje velkou dávkou strhující energie, kde je malinkou vadou na kráse finální zařazení ztracené a připitomělé skladby, tehdy moderní to záležitosti, jež se však dá bez větších nervů přeskočit. Speciálně u „Green“ si dovolím maximálně tvrdit, že se jedná o nadmíru nadčasovou kolekci, včetně zajímavého provedení obalu výstižně dokreslujícího textové poselství, jenž by možná sklidila mnohem větší ovace, pokud by vyšla spíše v těchto dnech než před šestnácti lety.
10 / 10
Jak už bylo v úvodu zmiňováno, FORBIDDEN vydali s ohledem na jejich hudební historii, a z mého pohledu, skladatelsky nesmělou, avšak příjemně se poslouchající comebackovou desku „Omega Wave“. Jenom čas ukáže, zda-li jejich další tvůrčí ambice budou větší než před dvěma lety... a věřme, že budou.

panteraj - [10.5.2012 11:00]

na DISTORTION dotiahli svoju psycho polohu do dokonalosti, ten album je kurevsky tazky.. osobne ma viac bavi ich klasickejsia thrashova faza.. omega wave ale povazujem za jeden z najlepsich thashov v poslednom case, ten chlap spieva jako buuh.. kurnik, jak to tie stare paky robia? bay area vitazi, na vsetkych frontoch

中號的身體 2 - FORBIDDEN [9.5.2012 14:08]

Taktiez povazujem DISTORTION za desiatkovy vrchol kapely,

GREEN ma dost plochy zvuk a priklanat sa k stylu MASCHINE HEAD tito skveli technici skutocne nepotrebovali... hoci sa mi to pocuva neskutocne prijemnejsie ako vsetky albumy MACHINE HEAD dohromady.

Natias - [9.5.2012 11:42]

Distortion je vyjímečný po všech stránkách. Zasloužil by si samostatnou recenz a já bych si po dlouhé době dal desítku.

anders - [9.5.2012 11:12]

První dvě jsou jistě super,ale na "Distortion" se pánové předvedli i jako mistři kompozice.A emoční naléhavost téhle desky je smrtící...

kchup - [8.5.2012 21:43]

Po pravdě řečeno první dvě placky jsou super, po té to mělo podle mě sestupnou tendenci.

Zetro - [8.5.2012 11:52]

Fajn clanok ,clovek si zaspomina a hadam aj siahne po niecom

Pistolero - [8.5.2012 11:05]

super članok

panteraj - [8.5.2012 09:41]

twisted into form - moj najoblubenejsi thrashovy album, najma trhanie strun v titulnej skladbe a ten Vokal! ten album je neuveritelny narez

james - díky [8.5.2012 07:38]

moc pěkný. Vyloženě si rochním:))

Rychlá navigace:

MEGADETH - Th1rt3en
david.ch [20.5.2013 20:35]

RIVERSIDE - Shrine Of New Generation Slaves
stastnys [20.5.2013 10:28]

Když dobrý zvuk je náboženstvím - HIGH END® 2013, Mnichov MOC
Dalas [19.5.2013 17:04]

SIRRAH - Acme
Lord VILE [19.5.2013 16:58]

MANES - How The World Came To An End
vyjetec [18.5.2013 16:55]

ROB ZOMBIE - Educated Horses
MARA 91 [16.5.2013 22:56]

CHILDREN OF BODOM - Relentless Reckless Forever
DedaLebeda [16.5.2013 20:59]

SHADOW AREA - Signpost
paavo [16.5.2013 14:34]

IN THE WOODS... - HEart Of The Ages
Adonis [15.5.2013 19:13]

PRVNÍ HOŘE, ZYLWAR - Hodonín, Club Nautilus - 10. května 2013
Boovol [15.5.2013 13:30]

GHOST - Infestissumam [1069x]

DEFTONES - Koi No Yokan [863x]

MAYHEM - Ostrava, Barrák - 3. května 2013 [793x]

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý [787x]

KAVIAR KAVALIER - Musik Aus Ordinationen [765x]

Když dobrý zvuk je náboženstvím - HIGH END® 2013, Mnichov MOC [659x]

MESHUGGAH a CULT OF LUNA - Zo severu na východ [632x]

HACRIDE - Back To Where You've Never Been [605x]

HATE - Solarflesh (A Gospel Of Radiant Divinity) [605x]

UFOMAMMUT - Oro: Opus Alter [587x]

WINTERSUN - Time I
VOIVOD473 [20.5.2013 21:06]

BLUE EFFECT - Nová syntéza 2
endyamon [20.5.2013 20:27]

METALLICA - Death Magnetic
Jirka.Manager [20.5.2013 16:36]

DEFTONES - Koi No Yokan
headlopez [20.5.2013 13:24]

BRING ME THE HORIZON - Suicide Season
Goveman [20.5.2013 11:59]