Čtvrtek
24.7.2014
Noční verze
 id
 heslo
STILL LIFE - Zlo, které neumírá

Praha, 1929. Soukromý detektiv Gus McPherson, zkrachovalý umělec a permanentní cestovatel, je na stopě pětinásobné brutální vraždy. Obětmi jsou výhradně prostitutky a ochota místních ouřadů vyšetřit vraždy není nijak oslnivá. Guse si najímají dvě prostitutky, aby odhalil identitu záhadného muže se stříbrnou maskou. Chicago, současnost. Victoria McPherson, Gusova vnučka, je na stopě pětinásobné brutální vraždy. Obětmi jsou výhradně prostitutky a násilí pachatele se vraždu od vraždy stupňuje... Co spojuje dědečka a jeho vnučku? Co spojuje dvě tak odlehlé epochy? Co spojuje Prahu a Chicago?

STILL LIFEŘíká vám něco jméno Microids? Ne? A co Syberia? Už doma? Ano, francouzský vývojářský tým Microids má na dobré adventury zřejmě patent. Still Life je toho třetím důkazem v řadě. Ačkoli na první pohled jej se Syberiemi spojuje hodně, bližší ohledání jasně naznačí, že Still Life je pro poněkud vyhraněnější skupinu hráčů. Zapomeňte na pohádky a jednohubkovitou hratelnost. Svým konceptem je tato hra přeci jen o něco blíže staré škole point´n´click adventur, byť se samozřejmě zaštiťuje typickým moderním kabátkem a využivá všech vymožeností adventur nové generace. Pod kabátkem ale dříme pěkně tuhé adventurácké jadérko, které není lehké k přežvýkání...Úkoly jsou sice striktně logické, ale Victoria i Gus narážejí na své cestě na pěkně vypečené puzzly, které plynule přecházejí od směšně lehkých skládankami až k naprosto hardcoreovým zápekům, při kterých se mi jemně řečeno několikrát převařil mozek. V jednom případě dokonce dosud nevím, jak jsem vlastně úkol vyřešil. Nepropadejme však dojmu, že je obtížnost Still Life extrémní. Spíše trochu nevyvážená, ale záseky jsou nutné k prodloužení hrací doby, která by jinak byla neuspokojivá.

STILL LIFENarozdíl od Syberie se ocitáme v přeci jen lépe popsaném světě – možnost prohlížet jednotlivé objekty je frekventovanější než v poněkud holých Syberiích, Victoria i Gustav disponují hodně zevrubným deníkem, kam se zapisují události i charakteristiky postav a v neposlední řadě i složkou na dokumenty, kde se schraňují i takové prkotiny, jakými jsou pitevní protokoly obětí. Následkem toho člověk více čte, což pro některé synky a dcerky moderního hraní může být problém. Mně to vyhovuje, rozšiřuje to horizonty a člověk se více dostává pod kůži příběhu... Tím hlavním jsou ale samozřejmě postavy a příběh... Příběh nepatří do rodinky originálních, nicméně jeho pojetí je opravdu dobré, navíc hodně pomáhá trik s paralalně se odehrávajícími ději v Chicagu a v Praze. Victoria v pauzách mezi vyšetřováním čte dědečkovy memoáry a hráč samozřejmě čtené hraje... co má taky dělat, že? Výsledkem je 7 kapitol, kterými se prodíráte jako napínavou knihou, opouštíte jedno napínavé místo, abyste se na druhé vzápětí dostali. Vše je pospojované a vygradované vskutku brilantními filmečky, které působí jako skeče pro hollywoodský thriller a mají přenáramnou atmosféru.

A naši průvodci? Vic je poněkud nevycválaná mladá dáma s poněkud obhroublým smyslem pro humor. Její sarkastické hlášky mají říz a i díky nim se slečna Victoria stává čestnou členkou ve společnosti stále se rozšiřující rodinky adventur hrdinek. Gus naproti tomu působí poněkud staromilsky, korektně, gentlemansky, ale v jeho chování i činech je něco pokorného a sympatického. Hráč se tak ocitá v kůžích dvou zcela rozdílných charakterů a díky scénáři se s nimi může velice slušně ztotožnit.

STILL LIFETechnické zpracování je u Microidů z obliga... Grafika je výtečná, stylově příbuzná se Syberií, více prostoru možná dostala 2D kreslená pozadí, což povětšinou není na škodu. Dabing i zvukové efekty mají patřičnou úroveň, poněkud horší je to s hudbou, která takřka chybí a je nahrazena stylově psychotickými zvukovými plochami... absence titulní melodie zamrzí, nicméně o to lépe vynikne mohutné Mozartovo Dies Irae v prologu a epilogu.

Patriotská otázka na závěr. Jak dopadla Praha? Srovnám-li s Broken Sword 3 a Vampire: The Masquerade, pak Still Life vítězí na celé čáře. Jména jsou místy trochu divná, ale nápisy i architektura poměrně sedí. Stará Praha má tajemnou atmosféru, díky které člověk zapomene na menší lapsy, kterých se pár najde. Což koneckonců platí o Still Life jako celku. Pár much se najde, zejména až příliš otevřený konec, poněkud nešikovné začlenění inventáře do hry a podobně. Ale láry fáry, to jsou všechno blbiny. Moclipak dobrých adventur se do roka urodí? Snad nemáme pro letošek vybráno! Co na to Unknown Identity a jejich NI.BI.RU?

STILL LIFE


Marigold

Zveřejněno: 4.6.2005



Názory redakce
Darkmoor
17.8.2005

Výborná adventura! Grafika sice zůstala defacto stejná jako v Syberii, proto už tak neohromí, a můžeme mít i oprávněné připomínky k řešení některých míst - především aktivní předměty, které jednou nelze použít o pět scén později již ano - ale to všechno patří k adventurnímu žánru jako takovému. Čili pochvalme logiku rébusů (i když přiznávám, že na dobývání zámku pomocí šperháků jsem musel zbaběle povolat návod) a byť ukončení celého příběhu mohlo být (zvláště po akčním filmečku v bytě na koleji) přece jenom velkolepější, nezbývá než zvolat obligátní: "Přídavéééééék!"

8 / 10


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page