Sobota
19.8.2017
Denní verze
 id
 heslo


BALACLAVA
7“EP (1999)
7“ split s OLD TESTAMENT (2001)
7“ split s CO-CA (2005)
Creativity (2007)

cruadalach
V rytmu stare krve (promo) (2010)
AGNI - Unveil Whats Burning Inside (EP) (2011)
Lead - Not Follow (2011)
Rebel Against Me (2015)

HENTAI CORPORATION
Mufta (Demo) (2006)
Fuck You Like A Chameleon (2008)
Dokktor Zaius (2011)
Neurol Machine (Single) (2012)
The Spectre Of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels From ... (2013)

LAHAR
Oběti doby (2008)
Umění strachu (2011)
Až přijde čas (2012)
BEST OF 2014 - Podle osobností naší scény III.

Pokračujeme v krasojízdě názorů na hudební rok 2014. Dnes nám odpovídal zpěvák CRUADALACH a šéfredaktor herního magazínu Score Honza Vrobel, hlas HANBY, Scény na Rádiu Wave a v minulosti třeba i LAHAR Banán, ze slovenských hvozdů to je Peco z RATS GET FAT, trochou do mlýna přispěl kytarista Ota z MINORITY SOUND a vše ukončuje Radek Škarohlíd z HENTAI CORPORATION. Nenechte si to ujít.

Jan Vrobel (CRUADALACH, Score)

Jan Vrobel

Je více než pravděpodobné, že časem narazím na boží věci, co letos vyšly, a já si jich prostě nevšiml. Nebo prošuměly, protože jsem ignorant. Takže s vědomím toho a s pomocí mého last.fm profilu nahrávky, co jsem protočil letos nejvíckrát (bez pořadí):

Aktuální album vyumělkovaných, ale natlakovaných DARKEST HOUR, famózní životabudič COMEBACK KID, nestárnoucí upřímné lopaťárny MADBALL a SICK OF IT ALL (byť už teda měly lepší zářezy), aktuální BECK (hlavně za song „Morning"), dinosauří kostry EARTH, i ten podzimní YOB přišel v pravou chvíli. Z tuzemských desek bych vyzdvihnul doomové ET MORIEMUR, kterým se podařilo natočit retro „devadesátkovou“, ale jinak skvostnou fošnu, a jednohubkový výplach od HANBY, který se přesto dá poslouchat klidně padesátkrát. Jak ale naznačuju v úvodu, stran roku 2013 bych měl jasno daleko víc. A koncerty? Viděl jsem jich asi pět a vlastně mě bavily všechny. Nade všemi ale stojí letošní show KARNIVOOL v pražské Akropoli – téhle australské partě všechny palce hore.

Milan „Banán“ Trachta (HANBA, ex-LAHAR, ex-BALACLAVA, Scéna s Banánem na Rádiu Wave)

Banán

VIOLENT SONS – „Nothing As It Seems“ (Bridge 9)
Deska, která vyšla až na konci roku a ještě navíc poměrně hodně stranou pozornosti, ale bylo by velkou chybou ji ignorovat. Jsem si jist, že v mnoha letošních rekapitulacích bude právem zaostřeno na poslední desku MODERN LIFE IS WAR, ale jestli máte rádi právě tenhle moderní nátlakový hard core, tak byste VIOLENT SONS rozhodně neměli minout. Sean Murphy už sice na své pažbě jeden totální masterpiece má (album „Aggression“ od VERSE považuji za jednu z nejlepších desek v tomto stylu), ale i tak se dalo předpokládat, že ještě neřekl poslední slovo, protože když v sobě máte podobný přetlak, tohle vás hned tak nepřejde. A přetlak je přesně to, co chrakterizuje „Nothing as it Seems“ nejlíp - od prvního tónu je to jak papiňák před explozí - tvrdej, emotivní a pěkně utaženej hard core se striktní rytmikou a spoustou skvělých kytarových postupů, které si musíte trochu zasloužit. Stejně jako u VERSE ale zůstává hlavní devizou spalující vokál, který v sobě má rozhodně víc zoufalství, než naděje a taky texty, který říkají např. to, že válka je mrdka. Myslím, že máloco potřebují amerčtí hard core kids slyšet víc.

APOLITA – „Kolik nenávisti dokážeme tolerovat?“ (DIY)
Napsat do nějakého žebříčku, že „domácí scénu moc nesleduju a tak ani nevím, co na ní vyšlo dobrýho“ může jenom někdo, koho vlastně nezajímá vůbec nic. Rok 2014 byl navíc skvělou domácí tvorbou doslova napěchován a vybrat z ní k doporučení jen jednu desku je skoro nadlidský úkol. Já jsem se nakonec rozhodl pro debutové album APOLITA, hlavně asi proto, že jak po hudební, tak obsahové stránce je to ukázkový příklad klasického hard core/punku. Takového, jaký byl a proč mě strhl. Rychlé a statickou elektřinou nabité songy, ve kterých jsou slyšet kapely jako TELEX, RAT FACE či stará KRITICKÁ SITUACE, do toho přesně padnoucí agresivní vokál, který si udržuje svou srozumitelnost a v tom nejlepším slova smyslu angažované texty. Mnozí budou namítat, že něco podobného už je dávno přežité a je třeba se posunout dál - ani hovno, přesně tohle potřebuje zase naopak česká HC scéna jako sůl - 0% póza, 100% zaujetí pro věc. A navíc je to fakt palba jako prase.

FUCKED UP – „Glass Boys“ (Matador)
Upřímě, nečekal jsem od nové desky FUCKED UP zase až tak moc. Předešlé album sice přineslo několik skvělých skladeb, ale aby vás mohlo celou dobu držet pod krkem, muselo by být tak o polovinu kratší. Nepřestal jsem je milovat, ale ze všeho nejvíc jsem měl pocit, že jsou trochu vyčerpaní sami sebou a konceptem, který poslední roky budovali. Na GLASS BOYS ale znějí jako by jim někdo chrstnul kbelík živé vody do ksichtu. Od první vteřiny není jakýchkoliv pochyb o tom, že to jsou pořád FUCKED UP, zvláštně rozložené tóny třech kytar různě propletených do sebe, které vytváří harmonie jakoby mimochodem a z ničeho, ale najednou z toho jsou songy jak hovado. Jonah Falco je magor a Damianův vokál je vlastně úplně stejný jako na singlu „Police“ z roku 2003, což si opravdu cením. Tímhle albem pro mě FUCKED UP zůstávají hard core kapelou, která dál jede zcela podle svých vlastních pravidel. A navíc - deska vyšla ve dvou verzích, na té druhé jsou bicí nahrané pomaleji a zní to skvěle. „Toronto still fucking rules!“.

BOSTON STRANGLER – „Fire“ (DIY)
Hard core deska roku 2014

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že zážitkem roku 2014 pro mě bude koncert MEAN SEASON na Sedmičce, měl bych ho za blázna. Tahle kapela z Kalifornie patřila v první polovině 90. let k tehdejší silné straight edge hard core vlně a spolu např. s UNBROKEN nebo UNDERTOW udávala směr tehdejší scéně. Přesně v té době také vyšla její jediná, ale naprosto zásadní deska „Grace“ - nenapodobitelný mix emotivního hard coru a metalu se zcela unikátním vokálem Aarona Kellyho. Do té doby ani nikdy potom něco podobného nevyšlo a dodnes si pamatuju ten pocit, když jsem ji v roce 1996 slyšel poprvé. To už ale bylo 2 roky potom, co odehráli svůj legendární koncert na Sedmičce (který mi samozřejmě unikl, byl jsem cucák) a pak se rozpadli - celou tuhle scénu odvál čas. Nicméně, stejně jako mnoho dalších, rozhodli se po dvaceti letech i MEAN SEASON, že by to chtěli ještě jednou zažít a tak se v létě léta páně 2014 vrátili na jedinej evropskej klubovej koncert právě do sklepa na Strahově. Nebylo zdaleka narváno a kdekdo měl oprávněné obavy, včetně mě. První vteřina koncertu je ale rozmetala na prach a pak už vím jen to, že jsem si v první prořídlé řadě mohl vyřvat plíce s klukama z BALACLAVY, a že jsem nechápal, jak to kurva můžou zahrát se stejnou precizností jako na desce, která vyšla dvě dekády zpátky. Tenhle koncert měl tolik emocí, který nevyprodukuje většina současných kapel za celej život. Nebylo to ale jenom nějaký retro vzpomínání a brečení po starejch časech - bylo to kurva silný a reálný přání to ještě jednou všechno zažít na plno někde ve sklepě na druhý straně zeměkoule. A dát do toho naprosto naprosto všechno.

Peter (RATS GET FAT, Wolf Town Tatoo)

Peco

Aj keď bol rok 2014 bohatý na dobré albumy, v hlave mi nakoniec zostalo aj tak len zopár mien, ktoré ma dostali alebo prekvapili.

BANE – Don`t wait up
Od nového albumu BANE som moc nečakal, ale o to viac som bol prekvapený. Pre mňa top hardcore album tohto roka. Starí páni všetkým s prehľadom vytreli zrak.

MASTODON – „Once more `round the sun“
kontroverzný a podľa môjho názoru vynikajúci album. MASTODON sú po dlhom čase originálna veľká rocková kapela. Majú na to zaradiť sa medzi velikánov ako BLACK SABBATH, METALLICA alebo PANTERA. Na albume sú aj skutočné hitové pesničky, za ktoré ich „true“ fanušikovia budú a už aj začali pranierovať. Ja len viem, že ma to baví počúvať stále dokola a to je podstatné.

RÚBANISKO – „Nihil Blues“
Tento album ma veľmi potešil. Najlepší slovenský punkový náser za posledných x rokov je na svete. Trefné texty, chytľavá jednoduchá muzika, špinavý zvuk a žiadne sranie.

ZNOUZECTNOST – „Beat Simplicitas“
Na túto kapelu mám proste slabosť a teším sa na každý nový album a tento sa zvlášť vydaril.

akcie:
FFUD FEST v Seredi
Jedinečný festival a asi jediný hc/punkový open air festival na Slovensku. Rodinná atmosféra, tobogán, skvele vege jedlo a nekončiaca party. Odchovanec veľkých festivalov by sa mohol sťažovať na nedotiahnutú organizáciu, ale taký proste FFUD FEST je. A práve to je aj jeho najsilnejšia stránka.

LISTENER vo Viedni
Do tejto kapely som sa zamiloval, keď som ich zahliadol v klipe THE CHARIOT. Dvojicu na ich turné doplnil aj živý bubeník a ich set dostal neskutočnú šťavu. Dobrý koncert spoznáte podľa toho, že sa celú cestou domou usmievate

FULL OF HELL v Kodani
Počas návštevy Kodane som mal možnosť naživo zhliadnuť túto partičku. Najintenzívnejší koncert aký som tento rok zažil. Kapela robí česť svojmu menu. Určite si ich netreba nechať ujsť ak sa objavia v našich končinách.

EUROPSKE TURNE RATS GET FAT A BARNEY GUMBLE
Stretli sme užasných ľudi, hrali s užasnými kapelami a v užasných kluboch a squatoch. Bolo toho toľko, že už pol roka píšeme tour report a ešte sa nám ho nepodarilo dokončiť


Ota Hobst (MINORITY SOUND)

Ota Hobst

Z metalových desek u mne vede zahloubaná a atmosférou protknutá „Flesh Prevails“ od FALLUJAH a klasicky spanilá jízda od MISERY INDEX v podobě „Killing Gods“. Z nemetalových záležitostí pak vynikající Psytrance EP Emanation českobudějického producenta Hermetica a určitě nesmím zapomenout na „podivný“ experiment Open Conspiracy epického dua TWO STEPS FROM HELL.
Z avantgardních vod pak u mne zabodovala navrátivší se LUX OCCULTA a jejich zvrácené Ukolébavky (Kołysanki).

Jednoznačně nejsilnějším letošním zážitkem byli ULCERATE a WORMED v pražské Modré Vopici. Zkraje laťka vysoko nasazená a na konci s přehledem překonaná trojicí smrtonosnejch hobitů. Za zmínku taky stojí vystoupení Devina Townsenda na Brutal Assaultu, ze kterého všichni odcházeli s rohlíkem přes celou tvář.

Radek Škarohlíd (HENTAI CORPORATION)

Radek Škarohlíd

No, přátelé, na koncertieren jsem letos nebyl na žádnym, páč o víkendieren jsme měli pikochu výjezdy s Hentai, vlastně na Trutnově jsem byl se snoubenkou dva tři dny, ale nepamatuju si toho mnoho. No a na bradavkách mňa polechtala nová MASTODON - fenomenální kapela, pro milovníky antickejch přiburžoustlejch pompézních riffů a DEATH. Jinak asi nejvíc jedu JUNIOR WELLSE - tenhle týpek je metalák a ani to neví.


RIP

Zveřejněno: 6.1.2015


s článkem BEST OF 2014:

s kapelou CRUADALACH:

s kapelou HANBA:

s kapelou LAHAR:

s kapelou BALACLAVA:

s kapelou RATS GET FAT:

s kapelou HENTAI CORPORATION:

BEST OF 2016 - Podle osobností naší scény I.  [1821x]

BEST OF 2016 - Podle osobností naší scény II.  [1628x]

TITANIC - Fanoušci po nás chtěli CD „Metal Celebration“ a to jsme neměli (rozhovor se Zdeňkem Černým)  [1400x]

BEST OF 2016 - Podle osobností naší scény III.  [1393x]

HYPNOS - „Whitecrow“ je v podstatě mé alter ego (rozhovor s Brunem)  [1378x]

RATS GET FAT - Čerstvé zážitky z turné po Malajsii i Indonésii (rozhovor s Peterem)  [1107x]

ANACREON - Život si občas zaslouží nějaké to neslušné slovo (rozhovor s Veronikou Zelníčkovou)  [995x]

SIX DEGREES OF SEPARATION - O kravském zabučení, golfistech a pingpongovém míčku (rozhovor s kapelou)  [962x]

INSANIA - Je to vždycky dlouhej a bolestivej porod (rozhovor s Polym a Tudym)  [774x]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page