Pondělí
20.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
Martin 'SHINDY' Brzobohatý (BRUTAL ASSAULT) - Letos všechny návštěvníky festivalu očipujeme.

Se samotným Shindym o minulosti, o prvních koncertech co dělal, o tom, co bude na Brutalu nového, o tom jak se smlouvají palmové talířky v Indii, o tom, že všichni návštěvníci letos dostanou čip. Ale také o jídle, o veganské restauraci Tomáše Fialy a o tom, kam chodí Shindy jíst na Brutal Assaultu i o fotbalovém masakru mezi organizátory Brutal Assaultu a Obscene Extreme.

Za těch dvacet let festivalu sis s ním prožil už mnohé trampoty. Zajímá mě, jak bys popsal svůj vztah k Brutal Assaultu. K čemu je to nejpodobnější? Je to něco jako manželství? Vztah ke svým dětem? Případně je to prostě práce, nebo úplně něco jinýho?

Dalo by se říci, že od každého trochu. Při loňském 20. výročí jsem tak nějak bilancoval, a to nejen v rámci knižní publikace, ale taky tak nějak sám pro sebe. S BA jsem prožil více než polovinu svého života a určitě byly momenty, kdy by se to dalo přirovnat k dětem, které taky rostou, vyvíjejí se, občas taky trochu zlobí. Z hlediska vedení festivalu je to možná spíše jako manželství nebo partnerství, kdy s Tomášem a dalšími lidmi z teamu hledáme shodu na tom, jak vést festival dál tak, abychom z toho měli dobrý pocit, festival nestagnoval a zároveň neztratil svou tvář a nezklamal své letité návštěvníky. A z hlediska obživy je to i práce, ale určitě ne “prostě práce”, do které by člověk chodil jen proto, že musí. I po těch letech mne (nás) to stále baví, inspiruje, motivuje. Při tom bilancování jsem si taky uvědomil, že člověk by měl pokud možno dělat to, co ho baví, naplňuje, u čeho se cítí dobře a šťastně. Já jsem toto všechno našel na BA.

Zmínil jsi Tomáše Fialu, se kterým tvoříte hlavní tandem festivalu. Vzpomeneš si ještě na chvíli, kdy jste se viděli poprvé?

Vzpomínka je to značně děravá až zrezivělá. Areál v blíže nespecifikovatelné pražské čtvrti, kde se odehrával nějaký festiválek. Vybavuju si staré pódium, staré lavičky. Kapely dohromady nedám, ale s jistotou mohu říct, že tam byl Jerich, tzn. že tam možná hráli Negligent Collateral Collapse. Já jsem tam byl s distrem (v té době krosna narvaná třiceti kily CDček, kazet, vinylů, fanzinů a triček, doplněno o dobrodružství v podobě několikahodinové cesty vlakem). Pokud se jednalo o jednu z prvních Fekal Party, tak tam pravděpodobně Tomáš hrál s Intervalle Bizzare a čistě teoreticky se mohlo jednat o rok 2000. Ale ruku do ohně bych za to po těch letech nedal.

érly jírs of BA

Pak, pokud mě paměť neklame, jste spolu začali dělat koncerty, v té době ještě ne pod hlavičkou Obscure, ale Shindy production. Jak jste si k sobě nalezli cestu a pamatuješ si, který společně organizovaný koncert byl ten první?

První koncert by v Rock Cafe, hned zkraje roku 2001, s kapelami Macabre, Broken Hope, Severe Torture a Die Apokalyptischen Reiter. Zpočátku jsme koncerty pořádali pod hlavičkou Shindy Produtions, protože jsem měl veškerý formality vyřízený a bylo potřeba to něčím zastřešit. Potom došlo k založení o.s. Gloom a následně Obscure Promotion, což je agentura, pod kterou Tomáš pořádá koncerty dodnes.

Souhrou několika okolností jsme se s Tomášem seznámili a později začali spolupracovat. Tomáš hrál v kapele Intervalle Bizarre, pořádal koncerty v klánovickém Black Psu. Já jsem měl distro a vydavatelství, jezdil po koncertech jako blázen víkend co víkend. Oba jsme byli aktivní v tehdejším metalovým undergroundu a bylo jen otázkou času, kdy se naše cesty protnou. Začátky byly z dnešního pohledu skromné, všechno jsme se učili za pochodu a  všechno jsme si vypiplali na koleně. Tomáše bavilo bookovat kapely, pořádat koncerty, být v kontaktu s booking agenturami. Já jsem měl díky vydavatelství kontakty na polygrafickou výrobu, takže letáky, plakáty, vstupenky a jejich předprodej apod. tak nějak přirozeně sklouzly na má bedra.

Později jste krom pořádání koncertů spolu zaštítili i další fungování Brutal Assaultu, když festivalový tým opustil jeho zakladatel Vladan a celá akce měla na mále. Brutal se ve vašem společném tandemu stal akcí mnohem ambicióznější, než kdy byl, a mnohem lépe organizačně zajištěný. Koncerty spolu již ale nějaký pátek neděláte. Proč?

Ona i ta ambicióznost měla svůj vývoj a dvojnásob to platí o organizaci festivalu. Kolik my se nadělali chyb, kolikrát jsme něco podcenili, nedomysleli… Snažili jsme se vždycky poučit a chyby neopakovat. Naštěstí jsou ale návštěvníci BA shovívaví a leccos nám odpustili :-) A za poslední roky tak trochu doufáme, že už nám toho moc odpouštět nemusejí ;-)

Pokud jde o koncerty, tak mi po cca 10 letech začaly docházet baterky. A taky přišla rodina, přibyly povinnosti, změnily se priority. Takže bylo nejrozumnější z toho kolotoče vypadnout než dělat něco, co člověku nepřináší radost. V neposlední řadě, Tomáš měl a má jasnou představu, jak agenturu vést a počet, velikost i úspěšnost akcí pořádaných pod hlavičkou Obscure Promotion to jen potvrzuje.

Shindy

To celkem chápu. Já nikdy festival nedělal, mám zkušenosti jen s těmi koncerty, proto bych se rád zeptal jaký je z Tvého pohledu rozdíl mezi pořádáním Brutal Assaultu a samostatných koncertů. Jedno Tě pokud tomu dobře rozumím naplňuje a druhé už ne…

On je rozdíl dělat festival jednou ročně, nebo během roku 50+ klubových koncertů. Na většinu koncertů jsem cestoval z Brna do Prahy nebo ještě dále, postupem času se to pro mne stalo spíše přítěží - trávit 4-5 hodin v autě, potom se vracet nad ránem domů. Při výše uvedené frekvenci to znamenalo cca 1x týdně pořádat koncert. To tempo už mi přestalo vyhovovat. Obdivuji muzikanty, crew, tourmanagery, řidiče, promotéry, zkrátka všechny, co se tomu dokáží věnovat dlouhodobě naplno. Já jsem po 10 letech potřebovat změnu. Nechci, aby to vypadalo jako stížnost, ve své době mne pořádání koncertů bavilo, ale postupem času se ten dobrý pocit vytrácel, až nastal čas na změnu.

Naproti tomu, pořádání většího festivalu je taky časově náročné, ale prostě se to děje postupně, můžeš činnosti rozvrstvit, víc se tomu věnovat, přemýšlet o tom, co a jak by se dalo udělat.

Hmm… a pozoruješ na Tomášovi, že má stále se dobíjející baterky a stále ho to baví, jako za „starých časů“, nebo se pro něj Obscure stává spíše nutnou nezbytností, vzhledem k tomu, že na Brutal Assaultu řeší bookování kapel a tím pádem musí být ve stálém styku s booking agenturami? Mimochodem, nedávno jste spolu vyjeli do Indie, kam on jezdí zrelaxovat snad každoročně, možná to s tím dobitím baterek také souvisí. Něco mi říká, že když si jel tentokrát i Ty, měla cesta něco společného s festivalem…

Určitě se nejedná o nutnou nezbytnost, i když samozřejmě benefity z celoročního kontaktu s agenty čerpá jak Obscure, tak i Brutal. Tomáš má energie na rozdávání a baterky se mu dobíjejí asi nepřetržitě :-) V Indii byl už asi 5x nebo 6x, já jsem se tam vypravil po dlouhých přípravách a peripetiích až letos. Neměl jsem tolik času, takže jsem se s Tomášem v Indii potkal na 2 týdny z jeho tuším 5-6 týdenního pobytu. Trochu jsme relaxovali, trochu cestovali, hodně toho ochutnali, užili si legraci a k tomu jsme ještě zvládli téměř 2 desítky obchodních schůzek s výrobci nebo dodavateli palmových talířů, které mohou čtenáři znát z několika posledních ročníků Brutalu. Po loňské sezóně se nám začaly tenčit zásoby, tak jsme si řekli, že v Indii najdeme nového dodavatele. Cíl cesty byl splněn, talíře už máme u nás pod střechou.

BA v Indii

Jak se vlastně zrodil nápad vyrábět Brutalácké talířky v Indii? A jak složité bylo najít dodavatele a zrealizovat celý obchod?

S prapůvodním nápadem přišel Tomáš, který tyto talíře viděl na jednom svém výletu do Indie. Začali jsme se po tom pídit a v roce 2012 se mohli návštěvníci Brutalu těšit z palmových talířů. Pamatuju si, že jsme talíře dovezli snad týden před festivalem, takže nebylo moc času o tom nějak informovat, pořádně to probrat se stánkaři. Prostě bum, tady to je a návštěvníci z toho byli vedle. 99% z nich něco podobnýho nikdy nevidělo, ani já ne :-) Ohlasy byly super, takže nám i většina stánkařů snad odpustila, že jsme je postavili před hotovou věc. Do paměti se mi zapsalo, že se na Brutal přijel podívat i dodavatel talířů z Indie, protože jsme byli první festival, kde byly jejich talíře mimo Indii. Taky jsme tou dobou byli jejich největším odběratelem, což byl zároveň i náš ne-odhad situace. Původně jsme propočítali, kolik talířů se spotřebuje během jednoho festivalu a vzali velký kontejner s vyhlídkou, že nám toto množství vystačí na 2 roky. Trochu jsme se přepočítali a po 4 letech jsme teprve viděli tenčící se zásoby.

Toto nás přimělo přemýšlet o další dodávce talířů, k čemuž se váže již zmiňovaná cesta do Indie. Jeli jsme do oblastí, kde se palma areková pěstuje a zpracovává s vyhlídkou, že vytipujeme dodavatele. Projeli jsme jižní Indii z východního pobřeží na západní, udělali bezmála 20 schůzek s lidmi, kteří se vydávali za výrobce, ale ve většině případů to byli jen přeprodejci. Upřímně, některým bych nesvěřil ani pětikorunu. Někteří vládli mizernou angličtinou a bylo složité s nimi vykomunikovat i ty nejzákladnější záležitosti. Skoro ve všech případech se jednalo o obchodníky bez zkušeností s exportem a s nulovými skladovými zásobami a zároveň nízkými výrobními kapacitami. Taky je potřeba zmínit, že obchodní zvyklosti při dojednávání obchodu jsou v Indii diametrálně odlišné od toho, co známe z evropského prostředí. Tzn. každý Ti všechno slíbí, nic není problém, umíme zázraky na počkání. Byli jsme obezřetní a trpěliví. V našich podmínkách po pár minutách tušíš, zda je nějaká šance na to, že najdete společnou řeč. V Indii zpravidla hodinu až dvě strávíš v podstatě zdvořilou konverzací (pokud to jazykové možnosti dovolují :-)) a až v závěrečné fázi řešíš to, co je jádrem obchodu, tedy dejme tomu dodací lhůty, cenové a platební podmínky. A zároveň si můžeš být jistý, že pokud se něco dozvíš na začátku jednání a na konci se na totéž zeptáš znovu, tak dostaneš jinou odpověď :-) Ve finále jsme měli 5 kandidátů, z toho 2-3 opravdu vážné. Nakonec jsme si plácli s dodavatelem, který měl zkušenosti s formalitami při exportu do Evropy, měl dostatečné kapacity výroby, působil věrohodně. Viděli jsme jednu z jeho továren, sledovali jsme výrobní proces talířů, okoukli jsme, v jakých podmínkách jsou talíře vyráběny a taky kým jsou vyráběny, protože pár předsudků, že je vyrábějí malé děti někde ve slumech, jsme taky měli. První schůzku jsme absolvovali v restauraci našeho hotelu, na druhou jsme se vydali přímo do továrny cca 40km za město, cesta trvala cca 2 hodiny, protože doprava v indických velkoměstech = jedno velké permanentní parkoviště. Po této schůzce jsme, po delší bitvě o každou rupii, odcházeli s pocitem, že jsme uzavřeli dobrý obchod. Jak už to tak chodí, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, takže pár zádrhelů a překvapení se ještě objevilo, ale na začátku května jsme si utřeli pot z čela, když zazvonil pošťák, že pro nás má balíček :-) Teď jsem to trochu přibarvil, ve skutečnosti zatroubil kamion s velkým kontejnerem a celý náklad cca 15 tun talířů jsme vyložili ručně během 4 hodin :-)

BA v Indii

Tak to mě zajímá, o kolik jste dokázali částku usmlouvat z původní ceny a kdo vlastně smlouval. Pokud jsi byl v Indii s Tomášem, tak jste určitě smlouvali na tržišti i něco jiného. Liší se nějak smlouvání při takto velkém obchodu a při smlouvání nějaké cetky na tržišti?

U tohoto konkrétního dodavatele jsme usmlouvali řádově desítky procent. I když na začátku na stůl položil solidní cenovou nabídku, bylo jasné, že je o co smlouvat :-) Nicméně, ve hře nebyla jen cena jako taková, ale i dodací a platební podmínky, což bych z hlediska důležitosti dal skoro na stejnou úroveň jako cenu. Měli jsme to složitější o to, že jsme začali vyjednávat cenu cca 3 položek a ve finále se to rozhodli rozšířit na 7 různých typů talířů. Takže to byl trochu boj, ale když to řeknu obecně, nakonec byly obě strany spokojeny. My jsme našli ,doufejme, spolehlivého dodavatele, se kterým chceme spolupracovat i do budoucna.

Jinak, samotné jednání jsme vedli s Tomášem, taktika byla taková, že Tomáš bude jednat o ceně, já budu s kalkulačkou kroutit hlavou a při změně tématu jsme si to prohodili :-) To finální jednání bylo snad na 3 hodiny a šli jsme po detailech, aby nás nic zásadního nepřekvapilo. S odstupem času bych řekl, že jsme mohli na cenu ještě víc tlačit, ale zároveň to není jen o ceně samotné.

Jinak, smlouvání na tržišti (nebo třeba i v hotelu, což se ukázalo jako Tomášova specialita :-)) je trochu něco jiného, tam je ta konkurence doslova na dosah. Nedomluvíš se na jednom stánku, uděláš 5 kroků a smlouváš jinde. Navíc, řada Indů přistupuje k turistům jednak s respektem, ale samozřejmě i jako k potenciální oběti, které je možné prodat zboží za mnohanásobek jeho běžné ceny. Takže obezřetnosti není nikdy dost :-) Řekl bych, že největší sranda bylo smlouvání o ceně za svezení motorikšou, to je fakt potřeba zažít. Teda smlouvání je jen část dobrodružství - když narazíš na řidiče závodníka, tak to je teprve ten pravej adrenalin :-)

Takže určitě je rozdíl smlouvat na tržnici, nebo domlouvat mezinárodní obchod. Jak jsem psal, při tom jednání s dodavateli talířů jsme narazili na různé typy lidí. Někteří vyloženě neseriózní, ale naproti tomu několik ostřílených vlků znalých mezinárodního obchodu i zvyklostí. Perlička na závěr: časové údaje v Indii jsou chápány trochu jinak, než u nás. Např. “za 10 minut” znamená “ani za hodinu to stejně nebude”. Indové používají stejné slovo pro “včera” a “zítra”. Takže jsme opravdu dbali na to, abychom si domluvili výrobní a dodací termíny a pak doufali, že to tak +/- bude :-) Zpoždění při expedici talířů bylo cca 3 týdny a na indické poměry je to poměrně slušný výkon :-)

Vidím, že Tě to celkem chytlo, myslím Indie. Většina mých známých, kteří navštívili Indii, se dělí na dvě extrémní kategorie. Buďto Indii milují, nebo ji nenávidí. Dle Tvého vyprávění bych řekl, že sis to oblíbil. Chceš se do Indie někdy vrátit? Případně chceš po této cestě začít trochu víc cestovat?

Jednalo se o mou první návštěvu Indie nebo obecně Asie vůbec, takže všechno bylo nové, nepoznané, mělo to své kouzlo. I když jsem nejel úplně bez přípravy - na Youtube jsem našel spousty videí s klíčovými slovy doing business in India, navíc jsem na toto téma něco vygooglil a přečetl, takže jsem nejel úplně bez přípravy. Pro pochopení jazykových zvyklostí jsem shlídnul pár dílů seriálu “Mind Your Language”.

BA v Indii

Indie mne chytla, i když můj pobyt trval pouze 12 dní a v podstatě by se dalo říct, že jsem toho moc neviděl. Itinerář byl uzpůsoben tomu, že chceme zajet do oblastí, kde se pěstuje, zpracovává a prodává nádobí z palmy arekové. I přes to, že plán byl hektický, tak jsem si Indii zamiloval, splnila má očekávání, v některých parametrech i předčila.Určitě bych se tam rád vrátil, jen kde na to vzít čas :-) Tím tak nějak odpovídám i na otázku, zda bych chtěl víc cestovat. Chtěl, ale není pro mne snadné si sbalit svých pět švestek a vypadnout na pár týdnů nebo měsíců pryč. Jsem takový cestovatel na baterky. Za svých mladých let jsem projezdil takřka celou Evropu s kapelama v dodávce, ale kdo měl to štěstí něco podobného absolvovat, tak potvrdí, že moc času na poznání destinace není. Má současná představa by byla strávit někde pár týdnů, což se ale moc nesetkává s realitou mého každodenního života :-( Takže třeba na starý kolena opravdu cestovat začnu :-)

Ještě bych zmínil, že jsme alespoň stihli ochutnat kde co. Já osobně se nebojím jíst na ulici, mám kachní žaludek a jen tak se z nečeho nepo**ru. V tomto je Indie úžasná, ty chutě jsou opravdu autentický a intenzivní.

Když zmiňuješ kuchyni, popravdě na to se vždy při cestování těším nejvíce, zkoušel jsi indickou kuchyni před cestou? Jaké máš favority? Předpokládám, že Tomáš byl v tomhle velmi dobrý průvodce. A můžeme očekávat na Brutalu stánek s tradiční indickou kuchyní?

Poznávat cizí destinace prostřednictvím jídla je myslím fajn způsob, jak si zážitek rozšířit o další rozměr. Jasně, “indickou” kuchyni jsem zkoušel i před cestou, ale i když  tady máš indickou restauraci, kde je majitel Ind, kuchař Ind, obsluha Ind, dostaneš na talíři trochu něco jinýho než v Indii. Ale to myslím platí i pro jiný kuchyně a já si prostě vychutnávám tu kulinářskou autentičnost, ideálně s místníma lidma, kde není místo pro takový to gastro pozlátko pro turisty. A v případě Indie je to prostě o koření a surovinách. Přivezl jsem si domů pár pytlíčků s kořením a je to nesrovnatelný, jaký chutě tím vykouzlíš i při takovým tom domácím pejsko-kočičím vaření.

Tomáš byl skvělým průvodcem, bez pár jeho doporučení bych asi přišel o pár gastro-zážitků. Já jsem takovej ochutnávač, takže když jsme byli v restauraci nebo jídelně a měli mini-meals, byla to pro mne jasná volba (jedná se o malé porce různých jídel, omáček, příloh).

Autentickou indickou kuchyni na Brutalu bych moc rád, ale je to trochu boj. Před pár lety tam jedna byla, byli to lidi z Indie, co mají v Praze restauraci. Ale když jim odešel provozní, co zaštiťoval venkovní akce vč. festivalů, tak se stáhli a nikam už nejezdí. A vloni se objevili noví kluci opálený, odjeli jednu festivalovou sezónu a doufám, že budou mít sílu a chuť to letos zopakovat. Takže snad bude příležitost dát si k snědku, co prošlo indickejma rukama.

Tak to doufám, že to vyjde! Mimochodem, když už jsme u toho jídla, je pravda, že Tomáš Fiala si při tom všem shonu kolem Brutal Assaultu otevřel restauraci?

Ano, teda svou rozlohou je to spíše bistro. 100% vegan, 666% delicious. Pokud půjde někdo okolo Florence, doporučuji zastavit se na adrese Veggie Garden, Pobřežní 12.

Tak to musím někdy zajít. Jak ty seš na tom vlastně s vegetariánstvím/veganstvím? Myslím, že Tvůj nejbližší spolupracovník Luboš Kristek konvertoval nedávno před nějakou dobou k veganství…

Lapidárně řečeno, jsem velmi tolerantní k vegetariánům či veganům, což se o řadě z nich směrem k všežravcům říci nedá :-) Vzal jsme to sice za ten odlehčenější konec, ale samozřejmě nikomu neberu, co do sebe cpe, to je jeho osobní věc a volba. Každý by měl mít možnost volby a učinit své rozhodnutí tak, aby vyhověl svému přesvědčení, svědomí, zdravotním aspektům stravy, případně své peněžence. A pro mne osobně není rozhodující, co má člověk na talíři. Asi mám složitější pohled na svět než si ho rozdělit na vegan/všežravec.

Pokud bych měl ale důsledněji odpovědět na Tvou otázku. Nevadí mi ochutnat/sníst jakékoliv veg jídlo, pokud neobsahuje houby. Dokonce jsou momenty, kdy z praktického hlediska preferuji bezmasé jídlo, např. v zahraničí, kde je nižší hygienický standard. Možná to bude znít trochu zvláštně, ale i na festivalu, pokud bych měl zamířit k anonymnímu nevyzkoušenému stánku s jídlem, tak bych upřednostnil bezmasé jídlo. Naštěstí na Brutalu mám řadu stánků vyzkoušených, s řadou stánkařů spolupracujeme mnoho let, tudíž jdu většinou na jistotu :-)

Tak to se nemohu nezeptat. Tvé TOP5 Brutal Assault stánků?

Bez pořadí: stánek Tulasi, Burgery a steaky pan Zippe, Pizza Granuja, Shree Ganesha - indická kuchyně, dančí klobása řeznictví Petrik, cokoliv ze stánku Salt n Pepa... Teď to vypadá, že neumím napočítat do pěti, ale vybral bych ještě dalších pár, kde se nelze najíst špatně a to ani nemluvím o tom, že letos chceme pár nových stánků, především do nově vznikající veg food zóny, kde budou výhradně stánky s vegetariánským a veganským sortimentem, mj. i cukrárna a kavárna.

Když už jsme se dostali k festivalu, jedna otázka, kterou musíš milovat. Co bude letos nového? Nějaké vylepšení areálu? Chystají se speciální show, jako minulý rok CULT OF FIRE? Případně, máte schovanou ještě nějakou bombu do soupisky kapel?

Začnu takticky od konce. Většina soupisky je už oznámena a dovolil bych si konstatovat, že co do velikosti jmen, žádnou bombu v rukávu nemáme, ale zároveň je potřeba říct, že kolikrát je to, co je pro někoho “bomba” velmi subjektivní a leckdy může potěšit/překvapit i kapela okupující poslední řádek co do “velikosti” jména.

Pokud jde o stage v prostoru oktagon (která vloni hostila vystoupení PHURPA a CULT OF FIRE), tak ještě zvažujeme, jak to celé uchopit a dát tomu nějaký punc výjimečnosti. V tuto chvílí neznám definitivum, ale snad tomuto výjimečnému prostoru vdechneme i letos hudební život. Jinak, nevšední mimopodiový zážitek určitě slibují LIGHTNING BOLT :-)

Ten, kdo sleduje festivalový facebook, tak ví, že probíhají víkendové akce “BA sobě”, kdy se společně s fanoušky festivalu a s nadšenci z Ravelinu XIV. podílíme na rekonstrukci areálu pevnosti Josefov a doposud se podařilo zvelebit podlahu v budově, kde vloni byla BA výstava k 20. výročí BA, dále vyčistit jedno rameno podél pevnostního valu (které se nám snad i podaří zpřístupnit, kupodivu jsme nenarazili na krabice nevybuchlé munice, ale na ouřednickýho šimla :-)). Dále se při rekonstrukci kasemat poblíž hospody, kde se čepuje kroužkové pivo do skla, podařilo nalézt další chodbu, která ústí na vyvýšené platforně zhruba v místech, kde byl vloni ping-pong. Asi se to těžko takto slovy popisuje a nejlépe tyto prostory asi ocení návštěvníci až přímo na festivalu. Jedna chodba by měla posloužit jako čajovna/kavárna a druhá jako další přístupová cesta na platformu. Poslední doposud realizovaný projekt je položení kanalizace tak, abychom dokázali odvádět splašky z čůracího koryta a splachovacích toiek z areálu. Do podrobností bych nerad zacházel, neboť náš festival se jmenuje Brutal Assaut, nikoliv Fekal Party :-)

Letos jsme po dlouhém zvažování všech pro a proti, X hodinách probdělých nocí ponoření v písmenech, slovech a větách, v nichž jsme hledali, zda dávají smysl, nekonečných debatách o nesmrtelnosti brouka… dospěli k rozhodnutí, že bychom rádi po mnoha letech žetonového systému, jak ho návštěvníci znají, učinili krok vstříc novým technologiím. Strávili jsme opravdu hodně času, sil a energie, než jsme si mohli říct, že to, co bylo na festivalu doposud na žetony, bude… i nadále na žetony. Jen ten žeton nebude mít formu papírku, nýbrž bude nabitý na čipu, který bude součástí náramku. V zahraničí se pro tento druh platby používá výraz cashless.

Brutal Assault

Tak to je zajímavá myšlenka, jaké to bude mít výhody pro návštěvníky a jaké to má výhody pro vás? Přímo se nabízí, že o každém návštěvníkovi tak budete mít přehled včetně toho, kolik si dal piv a kolikrát navštívil luxusní toaletu “na růžku”.

Čistě teoreticky ano, lze vystopovat místa nákupu nebo použití placených WC, ale kvůli tomuto druhu informací cashless systém nezavádíme. Systém umožní nabití kreditu na náramek z pohodlí domova, bez fronty na začátku festivalu, doufejme i pohodlnější nakupování bez rizika ztráty fyzických žetonů (s možností zablokovat si čip při jeho případné ztrátě a kredit převést na nový). Významnou změnou bude možnost nechat si vyplatit nevyčerpaný kredit - doposud jsme žetony zpět nevykupovali, tzn. nyní návštěvník nebude muset tolik počítat, jaké množství žetonů stihne utratit do konce festivalu.

Výhody pro festival jsou ve více rovinách - jednak nám to značně usnadní evidenci a vlastně odpadne fyzické přepočítávání žetonů, čímž snížíme chybovost i případná rizika ztrát žetonů. Asi to není veřejná informace, ale v minulosti se objevovali koumáci, kteří se snažili padělat žetony - sice nešlo o závratná množství, ale tu a tam se nějaký falešný žeton v tržbách objevil. Mimo toho vidíme i přínos v inovativnosti, je to pro nás výzva, uvést něco podobného v život. Věříme, že návštěvníci přínosy ocení a že budeme schopni v budoucnu rozšířit o další funkcionality v rámci organizace BA (systém např. umožňuje evidenci zaměstnanců, což letos určitě nevyužijeme).

Jinak, asi by se hodilo ještě poznamenat, že i navzdory změně způsobu placení, i nadále festivalovou platební měnou zůstane žeton ve stejné hodnotě jako vloni, tj. 32Kč za 1 žeton.

Ještě se vrátím k soupisce kapel: Jak jste kápli právě na zmiňované LIGHTNING BOLT? To je kapela, kterou byl čekal spíše na soupisce Fluff festu, než na Brutal Assaultu. Bude se tímto směrem i nadále otevírat dramaturgie, nebo jde jen o ojedinělý výstřelek a žánrové osvěžení?

Tohle by byla otázka spíš na Tomáše, ale každoročně hledáme kapely či interprety, co soupisku stylově obohatí. CHELSEA WOLFE nebo PERTURBATOR taky nejsou úplně typickými reprezentanty klasické BA soupisky, ale mají fanouškovský průnik se stylově otevřenějšími návštěvníky, takže si na BA své místo právem najdou.

mám ještě připravenou tunu témat a už teď vidím, že se na ně nedostaneme. Ale zkusme alspoň nějaká. Před pár dny proběhl fotbalový zápas Brutal Assault vs. Obscene Extreme, jak to probíhalo, kolik přišlo čumilů, jak to dopadlo a kdy bude odveta?

Celou akci vymyslel Tomáš Karlík a Čurby, pokud se nepletu. Mělo se jednat o fajn odpoledne, kde se pár magorů bude honit za kulatým nesmyslem. Ovšem na místě jsme byli svědky krvelačného souboje na život a na smrt. Všichni do toho šli naplno, dali do toho všechno. BA srovnával grinderský náklep z prvního poločasu 0:3 na 3:3, jenže potom zafoukal protivítr a  spadlo to k nám :-( Takže konečný výsledek Brutal Assault Obscuros vs Obscene Extreme Grinders byl 3:4. Čumilů do magického počtu 666 chybělo cca 600, pokud nepočítám jednoho policistu. A průběh byl naprosto famózní a odveta bude do roka a do dne! Užili si to všichni - malí, velcí, tlustí, tencí… prostě fajn odpoledne a kdyby nedošlo pivo, tak tam všichni sedíme ještě dnes :-)

To zní, jako by jsi ty sám nehrál. Proč? Zkus přihodit základní info. Kdo měl kapitánské frčky, koho jste stavěli do brány a kdo byli střelci za tým Obscuros a kdo bodoval u Grinders?

Tady bych si dovolil citovat ze sparkovské reportáže: Góly: 33. Machynator, 38. Albert, 44. Paulo Kriklainen - 27. a 31. Vláďa, 32. Skoři, 46. El Čurby. Rozhodčí: Jirka Říha. Hráno bez karet a zranění v Běchovicích, 2x30 minut.

Oficiálně jsem byl na soupisce jako trenér a vzhledem k mému vztahu ke sportu by bylo značně rizikové, pokud bych se měl aktivně účastnit utkání - přece jenom, záchranku s vrtulníkem jsme na místě neměli :-)

Daný víkend zrovna probíhala v Josefově brigáda BA sobě, kterou jsem absolvoval i se dvěmi malými pomocnicemi, takže jsem po přejezdu do Běchovic byl něco mezi podavačem míče a babysittingem :-)

back to home

Ještě když jsme u Čurbyho a Obscene Extreme. Krom Indie jsi absolvoval vlastně ještě jednu celkem dobrodružnou pracovní cestu, pokud mě paměť neklame, a to sice do Mexika jako součást Obscene Crew při Mexickém Obscene Extreme. Co jsi tam vlastně zajišťoval a jak to probíhalo? Jak to vlastně máš s Obscenem? Před pár lety jsi byl na Bojišti pravidelným hostem, ale posledních pár let jsem Tě nezahlédl.

Tady Tě musím drobně opravit, nebyl jsem tam jako crew, i když jsem tam na pár minut Čurbymu pomohl :-) Naplánoval jsem si výlet do Mexika, aby se to trefilo do termínu OEF + aby zbylo pár dní na malou dovolenou. Když mi i žena kývla, že tuto dobrodružnou cestu absolvuje se mnou, tak bylo jasno, že se nudit nebudeme. Naplánoval jsem, co by se tam dalo stihnout, vidět, zažít a hlavně ochutnat. Odlet nazpátek se trochu zkomplikoval, když jsme se nestihli odbavit, takže klasika, jseš v sra*kách po uši, už nemáš pesos, protože ses jich úspěšně zbavil, okrade Tě taxikář, v hotelu taky dají speciální noční příplatek a při troše štěstí o den později sedáš s novejma letenkama na letadlo. Vlastně jsem Čurbymu ještě pomohl s takovou drobností, když místní Indiáni chtěli výpalný za přístupovou cestu k areálu (tu stejnou, kudy chodili návštěvníci okolo jejich stánků, kde prodávali i nápoje, což bylo v rozporu s tím, co si s nimi Čurby předem domluvil) - ale to nestálo za řeč, podobný částky nosím běžně po kapsách :-)))

Na OEF jsem jezdil dlouhá léta s distrem, potom pár let s merchem, co jsme pro Čurbyho tiskli. Postupně se to zkracovalo na úterý před OEF se závozem merche a pak jsem se ještě stíhal stavit na sobotní večer. Ale za poslední rok-dva už pro OEF merch neděláme a já jsem zjistil, že ten ušetřený čas zrovna v době, kdy je ho extrémně málo díky přípravám BA, je docela osvěžující.

Vzal jsi svoji ženu na Obscene do Mexika? Dobrý! A jak se jí to vlastně líbilo? Mimochodem, zlé jazyky říkají, že právě Tvá žena vás rozsadila do samostatných kanceláří s Tvým dlouholetým spolupracovníkem Lubošem Kristkem (Fredem, Schizmem, Velitelem BA merche, Bobánkem, … doplňte dle své libovůle), co je na tom pravdy?

Řekl bych, že až lehkovážně na to Mexiko kývla, jako kdybychom jeli k rybníku Kačáku :-) Stejně jako pro mne, i pro ni bylo Mexiko prvním kontaktem s Jižní Amerikou, takže všechno nový, zajímavý, neviděný, nezažitý. Je opatrnější ochutnávačka nebo slézačka pyramid, takže se držela trochu zpět, ale myslím, že si to docela užila.

Zlé jazyky mají většinou pravdu ,nebo alespoň kousek pravdy :-) Nutno uznat, že po 5 letech, kdy jsem měl home office, sklad v garáži a děti mi vyrůstaly takříkajíc za dveřmi, jsem se nechal dokopat k odstěhování kanclu mimo domov. Má to své výhody i nevýhody a co bych zatloukal, rád se domů vracím :-)

Pojďme krátce k hudbě, co posloucháš? Jaká kapely Ti v poslední době udělaly největší radost?

Za poslední dobu nemám žádný objev, ten předfestivalový dojezd je spíš o telefonu u ucha. Vlastně, když si to tak vybavuju, tak už delší dobu jsem neměl vyloženě klid si něco poslechnout. Když se mne Poly z Insanie cca 14 dnů po premiéře ptal, jestli jsem už viděl jejich nový klip, tak ho moc nepotěšilo, když jsem mu sdělil, že ano, ovšem napětkrát během dvou dnů :-)

Chápu, minulý ročník byla specialitou kniha historie BRUTAL ASSAULTU, která je naprosto skvěle dělaná. Jak zpětně hodnotíš tento tah a je knižní historie ještě k mání?

Poklona a poděkování patří především Pavlu Křiklanovi, který pro nás poskládal střípky historie Brutalu, šel do toho naprosto po hlavě a myslím, že to udělal v rámci časových možností opravdu skvěle. Chtěli jsme tu publikaci udělat a nějak zdokumentovat historii a vývoj festivalu, takže z tohoto pohledu to byla snaha nějak zdokumentovat 20 let festivalu, který opravdu začínal na koleně, bez nějakého idealizování, příkras… Pavel dostal hodně volnou ruku v tom, jak knihu pojme a myslím, že to udělal naprosto bravurně. Možná můžeme litovat, že nebyl dostatek času čekat na odpovědi tehdejších headlinerů, nebo že nebyly k dispozici lepší obrazové materiály z před-digitální fotoéry, ale vlastně není proč. O to je kniha autentičtější. A ano, stále je k dostání, buď přes náš eshop nebo na merch stanu přímo na festivalu.

Je vůbec ještě nějaká kapela, kterou jste chtěli dotáhnou a zatím se nepodařilo? Tuším, že v jisté době se několikrát mluvilo třeba o EMPEROR a ti stále v soupisce chyběli.

Doposud chyběli, ale třeba tomu tak nebude navěky :-)

Dobrá... Zkusím to brát jako závazek do dalšího ročníku, pokud mohu. Poslední slova patří Tobě, pokud máš nějaký vzkaz našim čtenářům, případně pokud je něco, na co jsme zapomněli a Ty bys to rád zmínil. Za sebe moc děkuji, že sis v tak hektické době našel čas a přeji v následujících dnech klidný spánek a mnoho energie.

Spánek bude krátký a intenzivní :-) Přiznám se, že mne v tuto chvíli žádná moudra nenapadají. Tak snad jen popřeji, ať si čtenáři tohoto písmenkového maratonu zanedlouho užijí i ten maraton hudební. Díky za zajímavé otázky a na prvním ročníku třetí brutální desetiletky na viděnou.


RIP

Zveřejněno: 27.7.2016



s festivalem BRUTAL ASSAULT:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page