Úterý
21.11.2017
Denní verze
 id
 heslo
INSANIA - Je to vždycky dlouhej a bolestivej porod (rozhovor s Polym a Tudym)

Nové album INSANIE je vždy událostí a to platí tím spíš u novinky „Na počátku byl spam“, která vychází po nejdelší nahrávací pauze v historii skupiny. O procesu jejího vzniku, o vnímání vlastního hudebního vývoje či o nenápadném letošním třicátém výročí existence brněnské hydry jsem si povídal s Petrem „Polym“ Pálenským, jemuž zdatně asistoval další Petr „Tudy“ Holubář.

Víš, že jsi zřejmě nejzpovídanější osobností na www.metalopolis.net? Zalistoval jsem v archivu a našel hned čtyři rozhovory s tebou… Co ty na to?

Poly: Vážně? To mě těší.

Jak přicházelo na svět album „Na počátku byl spam“? Byl to dlouhý, bolestivý porod nebo naopak překotná, nijak komplikovaná záležitost?

Poly: Je to vždycky dlouhej a bolestivej porod. Aspoň u posledních tří alb to tak bylo – zvykli jsme si totiž dělat před samotným nahráváním podrobnou předprodukci. Tentokrát trvala celej rok, podmínky k práci nám zkomplikovala mimina, která nám do kapely přibyla. Je to vždy náročnej proces, ale důkladná předprodukce se nám vždy vyplatila.

Tudy: Předprodukce nám tentokrát zabrala opravdu hodně času. Samozřejmě to bylo hlavně kvůli našim rodinám a postupujícímu klonování našich maličkostí. Ale je za tím i spousta mravenčí práce s aranžemi a s detaily, kterých si kromě nás nikdo jiný nevšimne (smích). Navzdory tomu, nejlepší momenty jsou vždy ty, které jsou dílem okamžiku, nebo shody nepředvídatelných okolností.

Co rozhodlo o finální podobě alba? Myslím třeba pořadí skladeb, jejich počet, obal a podobně…

Tudy: U minulé desky jsme si na pořadí skladeb dali hodně záležet a strávili jsme na něm spoustu času. Řešili jsme texty, tempa, nálady, poměry nástrojů i použité zvuky. Tentokrát jsme tuto zodpovědnost nechali hlavně na BlackDrumovi a navzdory tomu, že máme trochu podezření, že hlavním kritériem byly tempa skladeb, s jeho návrhem jsme byli nakonec všichni spokojeni.

Kdo je autorem obalu a kdo ho vymyslel? Zbyly vám z nahrávání nějaké skladby nebo takhle prostě nefungujete, tzn. přijdete přesně nachystáni a nahrajete vše, co máte s tím, že se to na desku jistě dostane?

Poly: Autorem obalu je Dante DNT2. Dělá pro nás kompletní grafiku už od alba „Kult hyeny“. V poslední době s ním spolupracujeme i na videoklipech. My hodně nápadů prosejeme už při vzniku. První filtr jsem já sám. Cca šest rozdělaných písniček jsem zahodil. Pak mi ještě jednu rozpracovanou věc vyřadili kluci z kapely. Texty píšu až na definitivně schválené a vybrané skladby, protože tahle práce mi zabere nejvíc času.

INSANIA

Album mi připadá logickým následovníkem jeho předchůdce „Zapal dům poraž strom…“, ve smyslu příklonu k větší melodičnosti, rozmanitosti a prostoru pro klávesy, jste podobného názoru? Naprosto výstižným jsem pro něj mimochodem shledal i titulek posledního rozhovoru s tebou na Metalopoli „Míň křičíme, ale sdělení je jedovatější“…

Poly: Já to tak taky vnímám. „SPAM“ navazuje na předchozí album, jen je podle mého drzejší, maličko jedovatější, má ostřejší zvuk a textově jde spíš o příběhy.

Tudy: On ten slyšitelný příklon k syntezátorům je hlavně otázkou mixáže. My jich tam poslední tři desky měli pokaždé docela dost, ale často plnily funkci podpory kytar a v celku nějak extra nevyčnívaly. Tentokrát dostaly víc prostoru a deska díky tomu zní barevněji – pro někoho popověji. Je to ale tím, že je pro nás čím dál důležitější sdělení. Takže kvůli lepší srozumitelnosti ubylo kytarových pasáží.

Jak si vlastně vysvětlujete váš poslední hudební vývoj, vnímáte-li ho vůbec? Stárnete nebo se mění vaše hudební a textové priority? Pokud ano, jak?

Tudy: Ve tvrdé kytarové muzice už delší dobu vývoj nevidím. Vše dobré už tu bylo a pořád se z toho dá čerpat, což myslím v dobrém. U elektronické hudby nastal návrat v čase do devadesátých let, což mě docela baví – například způsob, jak s tímto odkazem pracují DIE ANTWOORD nebo současný král elektropopu Calvin Harris.

Poly: Dopředu nikdy nevíme, jak bude znít další album. Pochopitelně v tom hraje roli i věk a nové hudební inspirace. Sílu skladby už nutně nehledáme jenom v hřmění kytar, necítím už takovou potřebu řevu. Víc si hrajeme se zpěvem. Jedovatější a úchylnější polohy hlasu jsou spíš ty hlubší.

Jak daleko jsme od toho, aby se začalo říkat, že INSANIA hraje elektro/metal?

Tudy: Podle ohlasů našich fanoušků zníme naživo o poznání tvrději, než ze studia. Takže si ještě počkáme (smích).

Poly: Už nás takhle pár recenzentů označilo. Nijak nás to neuráží. Myslím, že nás to poměrně dobře vystihuje, když už musíme použít nějakou škatulku.

INSANIA

V některých skladbách nové desky mi připadá, že vyloženě rapuješ („Nebe a Nietzsche“, „Mezi námi přeskočila jiskra“). Vnímáš to jako nějaký zásadní rozdíl oproti minulosti a předcházejícím vašim osmi klasickým řadovým albům, počítám-li dobře?

Poly: Rap mi v poslední době přirostl k srdci – dokáže nakopnout i skladby s línějším tempem, umí jim dát koule, umí znít nasraně, je rytmickej, se správným výrazem a nikdy nepůsobí lacině, uslazeně. Já vnímám rap jako tribální prazáklad verbálního umění. Lidé ho v různých formách používali už před tisíciletími.

Jak vznikají tvé texty? Jak moc silný musí být zážitek, dojem nebo myšlenka, aby se stal základem pro tvůj text pro INSANII? Můžeš uvést příklad?

Poly: Neustále si průběžně zapisuju nápady a slovní spojení, která mě napadají. Mám toho už za ty roky stohy papírů, které samozřejmě obsahují spousty balastu a hovadin. Když začínám psát texty, tak je procházím a když mě něco zaujme, snažím se od toho odpíchnout, rozvést to, naroubovat na to další myšlenky. Ale je to velmi dlouhavá práce, při které poškrtám a roztrhám spoustu šmíráků. Dost často se mi stane, že se od původního nápadu nakonec dostanu někam úplně jinam, kde mi to přijde zajímavější, takže původní nápad zahodím. Tak to bylo třeba i teď s textem „Co zní temně, musí ze mě“. Původně jsem psal text s pracovním názvem „Pohádky tisíce a jedné ulice“ – byl o životě v temné uličce, kde potkáš všechny formy zla. Nakonec se mi z toho vyvinul text o tom, jak se snažím zbavit svých temných tendencí.

Je svět skutečně tak jedovatý a ošklivý, jak o něm na nové desce zpíváš? Vím, INSANIA spíše recepty nenabízí, ale co s tím v reálu, co myslíš?

Poly: Já myslím, že naše hudba není tak bezvýchodná – je sice jedovatá a temná, ale nepostrádá černej humor, nadhled. Já miluju temnou estetiku filmů noir, sarkasmus. To ale neznamená, že považuju svět a život za něco příšernýho. Naopak, rád pozoruju veškerej cvrkot kolem sebe, jehož jsme všichni součástí.

INSANIA

„Hejty“, „lajky“… co na tyhle anglické novovýrazy v češtině říkáš z pozice osoby, jíž je čeština jistě více než vlastní a dokáže s ní ledajaké kousky? Vadí ti?

Poly: V podstatě se bez nich neobejdeme, protože čistě české funkční alternativy nemáme. Alespoň ne jednoslovné. Takže je toleruju, stejně jako „ajťáky“, „hipstery“ aj.

Oblíbenou součástí vaší prezentace byly vždy videoklipy… jakou sílu jim přičítáš? Aktuálně už máte na kontě pohyblivé obrázky ke skladbě „Nebe a Nietzsche“, plánujete nějaký další? Myslím, že třeba „Ať kypí žluč“ si o podobné ztvárnění vysloveně říká…

Poly: „Ať kypí žluč“ chceme určitě jako klip zpracovat. Nejdřív ale do konce léta dokončíme roztočený klip „Joe si nepohlídal záda“. Kromě toho tentokrát chceme postupně udělat i řadu jednodušších lyric-videí, pokud bude chuť a energie. Já mám pro vizuální stránku hudby slabost. Je pro mě důležitá.

Se kterými novými skladbami počítáte pro živá vystoupení? Jak se vlastně obecně mění playlist vašich koncertů?

Tudy: Máme za sebou již první festival, kde jsme k singlu „Nebe a Nietzsche“ přidali další tři skladby z nové desky: „Joe si nepohlídal záda“, „Mezi námi přeskočila jiskra“ a „Co zní temně, musí ze mě“. Na podzimním„SPAM tour“ přidáme ještě „Ať kypí žluč“ a „Bohové jdou k lidem“. Takže nakonec budeme hrát polovinu nové desky plus průřez diskografií INSANIE.

Poly: Po každém novém albu pochopitelně musí nějaké starší věci ustoupit. Nezahazujeme je ale navždy. Občas si je po čase vytahujeme zpět a třeba je hrajeme i v jiném aranžmá, jako jsme to teď udělali se starší skladbou „Letíme dál“, která bude v nové verzi i jako bonus na vinylovém vydání „SPAMu“.

INSANIA letos slaví třicet let existence, jak tenhle okamžik oslavíte či si ho připomenete? Plánované podzimní turné bude na to konto nějak tématicky pojaté nebo bude „jen“ zasvěceno novému albu? Není v takovém případě škoda výraznějšího nepřipomenutí oné třicítky na kříži? Nebo to necháváte až za dalších třicet?

Poly: Svým způsobem se nám tohle výročí nabouralo do vydání nové desky. Na obalu alba je připomenuto symbolem „XXX“, což je mimochodem i označení pro porno. Třicet let asi letos oslavíme jen takhle decentně. My si k třiceti letům chystáme pro radost jeden tajnej projekt, ale začneme o něm mluvit, až bude definitivně před dokončením. Vzniká už asi rok, jde to z mnoha důvodů pomalu, ale o to luxusnější to bude záležitost, kterou nechceme uspěchat. Koncem roku snad už bude jasno, ale na svět přijde určitě až příští rok.

INSANIA

Kam všude zavítá podzimní turné a kde vás můžeme vidět do té doby?

Poly: „SPAM Tour“ bude mít nějakých 20 zastávek. Postupně je budeme zveřejňovat na našem webu a Facebooku. Křty alba budou 6. 10. v Praze v Rock Cafe a 11. 11. v Brně na Flédě. Na obou budeme mít nějaké hosty.

Počítám, že se objevíte i na nějakých festivalech… dovedete si představit, že by třeba kvůli úryvku textu skladby „Nebe a Nietzsche“ („Chcíplo nebe“) mohlo dojít na poměrně absurdní situaci, kdy i v dnešních časech se občas různé náboženské společnosti bez hlubší znalosti věci obrací na místní úřady, aby zakázaly festival kvůli účasti zdánlivě „satanistické“ kapely (naposledy třeba měl podobné problémy slovenský festival „Rock pod Kameňom“), tedy v tomto případě INSANIE?

Tudy: Na takto propracovanou reklamní kampaň zatím nemáme dostatečné finanční zázemí. Uvidíme příští rok…

Poly: Představit si umíme cokoli. Lidi bez nadhledu najdeš všude. Podobné potíže měl pořadatel našeho koncertu poměrně nedávno v Kašperských Horách.

Jakou hodnost máš na náramenících na nejnovějších promo fotografiích INSANIE?

Poly: Polní kurát guerillové bojové jednotky. V té uniformě hraju na koncertech. Sloužím v ní i bohoslužby.

Jsou Joe a Celestýna takovým Kenem a Barbie INSANIE?

Poly: Krásný příměr! To si budu pamatovat. I když tyhle figury se do našich příběhů příliš nehodí. Spíš by to mohli být Bonnie a Clyde.

A obligátní prostor pro závěrečný spam:

Poly: Spam? Tak jo. Přátelé, špehujte nás na našich stránkách www.insania.cz a na Facebooku – zveřejňujeme tam průběžně zajímavé příběhy ze života. A servírujeme tam krutě silnou kávu – protože kdo provokuje rád, ten je vždycky v právu.

Koncertní foto: Jiří Štarha


Louis

Zveřejněno: 26.7.2017

WWW odkaz:


s kapelou INSANIA:
INSANIA - Out [Shnoff]



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page