Neděle
18.2.2018
Noční verze
 id
 heslo
WALLACHIA
Jednočlenný symfo-blackový projekt z Norska připravuje po ... cely text

ALCEST
pracují na novém materiálu. Ještě se neví, jestli to bude ... cely text

OCEANS OF SLUMBER
mají na kontě další video z připravovaného alba "The Bani ... cely text

MARTIANS
Nový projekt Martians představuje první singlConju ... cely text

DÆRRWIN
Kolikrát jsme již slyšeli o tom, že si lidstvo svým neroz ... cely text

JÄÄPORTIT
CD JÄÄPORTIT - Jääportit právě vyšlo v krásném 6-ti panel ... cely text

ELBE
CD ELBE - Sudety právě vyšlo v krásném 6-ti panelovém dig ... cely text

BLITZKRIEG
britští NWOBHM veteráni vydávají 27. dubna na značce Migh ... cely text

DORNENREICH
Rakouští šeptálci a jejich nové video. ... cely text

THY CATAFALQUE
Tamás Kátai hlásí nové album! "Geometria" bude venku 4. k ... cely text

OCTOBER TIDE
kompletně zahrají své debutové album "Rain Without End" z ... cely text

DRUDKH
Nový song z připravovaného alba "Їм Ч&# ... cely text

DISTURBED
Nedávno jsme referovali, že je skupina ve studiu. Teď k t ... cely text

CODE ORANGE - Forever
Roadrunner [2017]
34:54

Pittsburské divé děti z CODE ORANGE zažívají raketovou kariéru. Před šesti lety neznámá kapela, která velmi divokými koncerty likvidovala malé kluby po celém světě. Dnes jezdí coby předkapela před velikány typu GOJIRA nebo SYSTEM OF A DOWN. Pro mě je to trochu zvláštní případ, protože jak roste jejich sláva, tak v mých uších klesá kvalita studiových nahrávek. Je sice fajn, že dokáží chrlit řadovky každé dva roky, ale současně se stávají jen recyklovaným a řidším odvarem toho, co tu již bylo.

První deska pod vydavatelskou stájí Roadrunner Records má tak u mě v porovnání s minulostí mírně sestupnou tendenci. I tentokrát se album opírá o rezavé riffy na pomezí metalu a hardcoru, má mechanicky až nelidsky tepající industriální pulz a většinově řvané pasáže občas propustí nějaký ten melodický vokál. Chybí mi tu ale nebezpečná energie, která dělala z první desky, vydané ještě pod názvem CODE ORANGE KIDS, hladovou agresivní šelmu. Ten neurotický tlak se vytrácí.

Albu nelze upřít to, že se Kurt Ballou postaral o parádní ostrý zvuk, který řeže jak motorová pila. Skvělý jsou i industriální detaily, které každou chvíli kovově dobarvují celek. Co ale s tím, když tu chybí věrohodnost zdravě a upřímně nasraných teens, která pro mě byla v rámci této kapely signifikantním a nejzajímavějším prvkem. Ten se vytrácí a nic ho nenahrazuje. I přesto jde v rámci žánru o nahrávku, která minimálně stojí za pozornost.


RIP

Zveřejněno: 14.2.2018




Autor recenze:
7 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

5 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page