Sobota
24.2.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Roadrunner Records

Stopáž:
56:30

Studio:
Mad Dog Studios + Indigo Ranch Studios (USA)

Produkce:
Johnny K. a Machine Head (koprodukce)

1. Bulldozer
2. White Knuckle-Blackout!
3. Crashing Arroound You
4. Kick You When You´re Down
5. Only The Names
6. All In Your Head
7. American High
8. Brown Acid
9. Nausea
10. Blank Generation
11. Trephination
12. Deafening Silence
13. Supercharger
14. The Declaration

Ahrue Luster
kytara

Adam Duce
basa

Dave McClain
bicí

Robb Flynn
kytara a vokály

Burn My Eyes (1994)
The More Things Change (1997)
The Burning Red (1999)
Supercharger (2001)
Through The Ashes Of Empires (2003)
Elegies DVD (2005)
The Blackening (2007)
Unto The Locust (2011)
Bloodstone & Diamonds (2014)
Catharsis (2018)

MACHINE HEAD - Supercharger

Filosofická otázka na začátek: je možno kapelu obvinit z inklinace k trendu, když ho sama pomáhala založit? Nechť každý odpoví podle svého. Faktem zůstává, že první počin Mašinální palice nazvaný Burn My Eyes, byl hodně novátorským a bouřlivě přijímaným hudebním opusem. Flynnovi hoši se jím zařadili do skupiny těch, pro které se mi nejvíce zamlouvá souhrnný pojem neo metal. Machine Head se na nové vlně svezli i albem The More Things Change, ale vodu pod nohama poněkud ztratili rozpačitým Burning Red.

Takže Supercharger je pro kapelu klíčovou zkouškou. Troufám si tvrdit, že v ní Headovci uspěli. Aby také ne - vždyť vsadili na velmi zaručenou a vyzkoušenou kartu! Novinková fošna nepřináší absolutně nic experimentálního, překvapivého, revolučního, leč na druhou stranu ani nic přílíš oposlouchaného a dřevního. Machine Head se nikam nevracejí, ale táhnou s peřejí ruku v ruce. Tedy - žádné vichřice ráže Davidian z debutu se nekonají, nekonají se ani návraty do časů, kdy Rob Flynn brousil v Bay Area trash metal s kultovními Vio - lence (mimochodem, mnoho metalových řep jen melancholicky vzpomíná na staré časy...). Supercharger je dokonale úhledným jinochem v tom nejmodernějším zvukovém hávu.

MACHINE HEADOproti svým předchůdcům je pestřejší, učesanější a jednoznačně i více “user - friendly”. Dočkáme se všeho, co za oceánem trhá řiťky hitparádám - skočných kytarových varů, typických machinovských riffů (s takovým tím kvílením na konci), tišších pasáží, kde prim hraje předení basy a nejrůznější subtilním kytarové efekty a v neposlední řadě i melodických “písničkových fláků”(Crashing Around You, Deafing Silence).

Ruku v ruce s hudebními proměnami kráčí i Flynnův vokální projev, který považuji za absolutně nejsvětlejší stránku téhle desky. Frontman Machine Head umí všechno od “hetfieldovského” chechotu přes zvířecí chropot, nasraný řev, přesvědčivý rap až po čistý zpěv. Kdo už nějaký ten kousek od Headů slyšel, dobře ví, že Flynn a jejich hudba jsou si souzení...

Nechci vynášet žádné definitivní ortely. Machine Head nejsou žádná sračka, na druhou stranu Supercharger není nijak impozantním a dechberoucím počinem. Pro fanoušky zaručená koupě, pro nás ostatní námět k zamyšlení... Možno, či nemožno?


Marigold

Zveřejněno: 14.1.2002


Určitě velmi dobré album, ale ve srovnání se staršími pokusy už se spíše veze, než aby samo táhlo. Nezazlívám touhu Flynna a spol. přihřát si polívčičku na nu-metalovém ohni, ale Supercharger je zkrátka v kontextu tvorby kapely pouze a jen "dobré".

Autor recenze:
7 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

7,3 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page