Středa
28.6.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2003

Vydavatel:
Nuclear Blast / M.A.B.

Stopáž:
44:58

Produkce:
Chris Boltendahl & Resetti Brothers

1. The Ring
2. Rheingold
3. Valhalla
4. Giants
5. Maidens Of War
6. Sword
7. Dragon
8. Liar
9. Murderer
10. Twilight Of The Gods

Chris Boltendahl
zpěv

Manni Schmidt
kytary

Jens Becker
basa

Stefan Arnold
bicí

H. P. Katzenburg
klávesy

Heavy Metal Breakdown (1984)
Witch Hunter (1985)
War Games (1986)
Stronger Than Ever (DIGGER) (1986)
The Best Of Eighties (1992)
The Reaper (1993)
Symphony Of Death (EP) (1993)
Heart Of Darkness (1995)
Tunes Of War (1996)
In The Dark Of The Sun (EP) (1997)
Knights Of The Cross (1998)
Excalibur (1999)
The Grave Digger (2001)
Rheingold (2003)
The Last Supper (2005)
25 To Live (Live) (2005)
Yesterday (EP) (2006)
Liberty Or Death (2007)
Ballads Of A Hangman (2009)
The Clans Will Rise Again (2010)
Clash Of The Gods (2012)
Return Of The Reaper (2014)
Exhumation - The Early Years (2015)
Healed By Metal (2017)

GRAVE DIGGER - Rheingold

Němečtí odkrývači míst posledního odpočinku jsou už spolehliví snad skutečně málem jako sama smrt. Ve své novodobé a letos už vlastně desetileté historii (počítáno samozřejmě od alba „The Reaper“ z roku 1993) nás pravidelně, s maximálně dvouročním odstupem, zásobují novými alby a stejně tak neochvějně na nich neslevují ze svého perfekcionalismu ani co by se za nehet vešlo, takže v naznačených časových dimenzích máme stejně pravidelně možnost pochutnávat si na jejich g(e – u, možno dosadit dle vlastní libovůle)rmánském heavy – speed metalu, ve své podstatě hodně svojském a relativně velmi originálním. A co jiného je i smrt, jinak spolehlivost sama, že, než také hodně svojská a relativně velmi originální záležitost. Čerstvá novinka z hřbitovních luhů a hájů, opus „Rheingold“, je na tom ve všech popsaných směrech znovu podobně.

GRAVE DIGGER V minulosti hojně překopávaná sestava (v níž si své klíčové místo stabilně drží zpěvák – křikloun Chris Boltendahl, jediný zakládající člen) tentokráte vydržela nezměněná od poslední nahrávky „The Grave Digger“ (2001) a určitě i to bude jedním z důležitých faktorů, majících vliv na formování nahrávky samotné. A to i přesto (nebo možná právě proto, čert se v tom vyznej), že Manni Schmidt kytarově vyrostl v německých souputnících RAGE, jejichž rukopis je tomu hrobnickému samozřejmě na hony vzdálený, protože minulost na něm znovu není téměř vůbec znát a striktně se drží kytarového a riffového předpisu, podle nějž GRAVE DIGGER již léta fungují. RAGE z Manniho nikde vysloveně nevyčuhují a dají se vycítit snad jen z jeho hodně širokého melodického přehledu (a zřejmě širšího než měl přechůdce Uwe Lulis), projevujícího se především v rozmanitých a téměř trojrozměrně barevných sólech, ke kterým si kapela v minulosti nacházela cestu o poznání hůře. Takto Schmidt sólově čaruje v každé z deseti přítomných skladeb a je to opravdová pastva pro uši. Jako v titulní „Rheingold“, jež po intru „The Ring“ rozkvétá v nejdůležitější okamžik celého alba, ovšem nejen z důvodu kytarového sóla. Má totiž až neskutečný švih a břink, kdy se za užití tradičních kytarových postupů ve slokách vyšvihne k nečekaně nadýchanému refrénu, který, pouze s klávesami, krátkým kytarovým zabrknutím a pulsující baskytarou, dokáže vytvořit skutečně fascinující atmosféru. Skladba jako hrom, jedna z nejmocnějších, dá-li se to tak říci, kterou kdy GRAVE DIGGER stvořili, a samozřejmě také dokonalé provedení vlastní metalové tváře, na níž kapela sází i na zbytku alba, tu s menším, povětšinou však s větším úspěchem, čímž je myšlen výrazně odlišený a melodičtější refrén a sólo od hrubě sekaného riffového zbytku té které skladby. Jako ve výborné „Valhalla“, jako v „Giants“, oproti prvně jmenované skladbě nudné až ubíjející (snad kromě ´fanfárové pasáže´ s nezbytnou kytarovou vyhrávkou a sólem), protože v jejím refrénu se neděje ale vůbec nic zajímavého a Boltendahl se zmůže jen na suché deklamování „Giants – Giants“ a jako v „Dragon“, kde je zase naopak v refrénu hysterický nádech a zabarvení Boltendahlova vokálu velmi emotivní a silné. U některých riffů se vám možná bude zdát, že jste je už někdy slyšeli (oblíbený houpavý podtón „Sword“), ale takové zdání vás nejspíš jen klame (jak také jinak u GRAVE DIGGER), místy vás pak dozajista osloví nenásilné a vítané užívání jakýchsi orchestrální vsuvek (intro „The Ring“, „Giants“, „Dragon“ nebo „Murderer“), navozujících více než zdatně mystickou atmosféru zpracovávaného konceptu, klasiky „Prsten Nibelungů“. A když vyvrcholení celého alba, grandiózní finále „Twilight Of The Gods“, vyústí v téměř přesné naplnění někdejší časové kvóty pro dlouhohrající desku, zbude vám ve zvukovodech ještě dlouho příjemná příchuť čehosi opravdu povedeného, nevyčpělého (byť ovšem nikterak překvapivého, ale nešť), a v rámci možností maximálně příjemně štiplavého. Čehosi, čemu při určité konstelaci chuťových pohárků a znalosti kuchaře a možností současné kuchyně, nelze zkrátka v žádném případě odolat. Ostatně, stejně tak jako smrti.


Louis

Zveřejněno: 20.6.2003




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page