Úterý
24.10.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Music For Nations

Stopáž:
62:27

Produkce:
Nick Griffith

1. Pressure
2. Release
3. Looking Outside Inside
4. Leave No Trace
5. Underworld
6. Barriers
7. Panic
8. A Fine Day To Exit
9. Temporary Peace

Danny Cavanagh
kytara, basa, klávesy

Vincent Cavanagh
zpěv, kytara

Les Smith
klávesy

John Douglas
bicí

Crestfallen (EP) (1992)
Serenades (1993)
Pentecost III (EP) (1995)
The Silent Enigma (1995)
Eternity (1996)
Alternative 4 (1998)
Judgement (1999)
Resonance (2001)
A Fine Day To Exit (2001)
Resonance 2 (2002)
A Vision Of A Dying Embrace (DVD) (2002)
A Natural Disaster (2003)
Were You There? (DVD) (2004)
A Moment In Time (DVD) (2006)
Hindsight (2008)
Were Here Because Were Here (2010)
Falling Deeper (2011)
Weather Systems (2012)
Distant Satellites (2014)

ANATHEMA - A Fine Day To Exit

Sledovat vývoj Anathemy je jedno velké dobrodružství a je – li na světě kapela, jejíž kritiky bych s radostí poslal do řiti, pak je to právě kdysi doom metalové seskupení z britských ostrovů. Ustavičné cintání některých „ortodoxů“ o tom, jak vyměkli a zpronevěřili se, vychází pravděpodobně z částečné hluchoty či mentálního bednění nejtěžšího stupně. Každý nový počin Anathemy je hozenou rukavicí, smělou vizí a dokonale propracovaným hudební světem. Nejpozději od zahloubané Eternity začalo uvnitř tohoto spolku prokletých klíčit cosi, co vzápětí roztrhlo žánrové okovy a umožnilo Angličanům natočit takové klenoty jako Alternative 4 a Judgement.

A Fine Day To Exit je přesně věrný těkavé povaze Cavanaghových hochů. Když už se konečně zdálo, že si kotvící Anathemu někam bezpečně zapytlujeme, objeví se nové album s totálně odlišným přístupem. Jakoby si Věčnost podala skrze propast času ruku s novou tvorbou skupiny a vzniklo komorní, zhusta akustické veledílo křehkého – a teď pozor, slovo do pranice – doom rocku. A za tím si budu stát. Ukažte mi kapelu, která dovede tak zobrazovat šedivějící soumrak pocitů, aniž by se patlala v klišé. Ukažte mi kapelu, která by dokázala abstrahovat od všech doom METALOVÝCH propriet (které tak mistrovsky rozšiřují My Dying Bride) a přece nekolabrovat a nezpronevěřit se svému jménu. Můj prst míří do Albionu.

A Fine Day To Exit je vskutku virtuózně zpracovaným dílem. Propojuje skvěle stravitelný melodický rock s atmosférou smutku a nezkrotitelnou bezbřehostí hudby. Neustále přítomná a (často) nosná linka akustické kytary se doplňuje s po floydovsku rozprostřeným štkaním elektřiny, s decentními samply, se stále krásnějícím vokálem Danny Cavanagha, který zaznamenal od raných doomových časů neuvěřitelný posun v kumštu malovat hlasem nálady. K častým hudebním metamorfózám padne jeho křehký a bolestivý projev naprosto dokonale. Poezie ticha, chtělo by se zašeptat v rozjitřené Looking Outside Inside a přece tahle skladba přejde náhle do nabroušené a zoufale naléhavé pasáže. Magie neustálých proměn a rozmanitých her s melodií a zvukem se prolíná celým albem, takže ani nepřekvapí zatraceně svižná a subjektivně nejlepší pecka Panic. Čím hlouběji se člověk dostává pod hudební slupku A Fine Day To Exit, tím více objevuje pod zdánlivě přímočarou „písňovostí“ materiálu další rozměry. Rozprostřená paleta zvuků, vokálů, nepatrných melodických drobnůstek...

Anathema si dobývá stále silnější a pevnější pozici na hudební scéně – už to nejsou jen temná sklepení, Angličani se směle derou na výsluní. Nemá cenu zastírat, že A Fine Day To Exit brnká i na popovější nerv, jenže nikdy ne tak silně, aby způsoboval dávení a kálel si do vlastního hájenství. Vzhledem k tomu, že je to suverén a samorost, vyvolá jen dva druhy reakcí – nadšení a opovržení. Ke které frakci patřím já už víte... Někdy se vyplatí nebýt příliš ortodoxní!

P.S. Obal z dílny Travise Smithe je jednoduše geniální...


Marigold

Zveřejněno: 15.1.2002



Názory redakce
RIP
2.1.2005

„A Fine Day To Exit“ ještě jednoznačněji otočilo kormidlem plachetnice zvané ANATHEMA směrem k něžnějším vodám, které však v sobě skrývají stejné hlubiny a emocionální bouře jako v dřívějších dobách. Do plachet se stále častěji opírá vítr, který dříve popoháněl veličinu zvanou PINK FLOYD a nebojím se říci, že nám banda Danyho Cavanagha pozvolna roste do Floydích rozměrů. Velmi podmanivé a srdcervoucí album, nicméně pozice anathemácké jedničky zvané „Judgement“ v mých očích zůstává pevně na svém místě.

[9 / 10]
Noisy
1.3.2004

Tak na tomto počinu ANATHEMA dokázala jak nesmyslné je žánrové škatulkování a že i v jakémsi pop-rocku je mořné tvořit díla stejně emotivní jako v těžkém doomu. Bez velkého přikrašlování nějakými klišovitými náladotvornými serepetičkami zde ANATHEMA servíruje to kvůli čemu je tak obdivována svými fanoušky, tedy hudbu plnou úžasné atmosféry. Kašlu na mnohé výtky o přílišné "vyměklosti" tohoto počinu nebo jednoduchosti mnohých hudebních nápadů. O tom přece tahle hudba není. Tahle hudba je především o emocích. A v tomhle směru u mě funguje na jedničku.

[9 / 10]
Strhující proměna kapely pokračuje. A Fine Day To Exit jí sbližuje s dlouhou tradicí britské rockové školy a se jmény jako RADIOHEAD či COLDPLAY. Ani v téhle elitní společnosti se však ANATHEMA neztrácí, zůstává svá, přesvědčivá, jedinečná...

Autor recenze:
9 / 10

Redakce:
9 / 10

8,7 / 10



s kapelou ANATHEMA:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page