Středa
28.6.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
American Recordings

Stopáž:
42:53

Studio:
Warehouse Studios, Vancouver (CAN)

Produkce:
Matt Hyde, Rick Rubin (executive producer)

1. Darkness of Christ
2. Disciple
3. God Sent Death
4. New Faith
5. Cast Down
6. Exile
7. Seven Faces
8. Blood Line
9. Deviance
10. War Zone
11. Here Comes The Pain
12. Payback

Kerry King
kytara

Jeff Hanneman
kytara

Tom Araya
řev, basa

Paul Bostaph
bicí

Show No Mercy (1983)
Haunting The Chapel (EP) (1984)
Live Undead (Live) (1985)
Hell Awaits (1985)
Reign In Blood (1986)
South Of Heaven (1988)
Season In The Abyss (1990)
Decade of Aggression(Live) (1991)
Divine Intervention (1994)
Undisputed Attitude (1996)
Diabolus In Musica (1998)
God Hates Us All (2001)
War At The Warfield (DVD) (2003)
Soundtrack To The Apocalypse (2003)
Still Reigning (DVD) (2004)
Christ Illusion (2006)
World Painted Blood (2009)
Repentless (2015)

SLAYER - God Hate Us All

Bůh nás všechny nenávidí. Tomu říkám název! Ach ta blasfemie všemocná, vše přežívající! Její eminentní profesoři jsou zpátky na zpráchnivělých kolbištích, které znamenají trash... Věřili byste, že už je to téměř 20 let, co se tahle sebranka vydala na svou brutální pouť světem? A věřili byste, že i po 20 letech dovedou Slayer přijít s něčím novým a přitom sebe samotné nezapřít?

Nuže, malověrní, čas kostižerný jim jenom krásy dal! Zatraceně peprné krásy... Nová fošna s úchvatným nomenem omenem God Hates Us All nepředstavuje bandu starých kozlů, kteří si hrají na modernu, představuje údernou modernu, kterou tvoří staří kozlové. Nechybí vlastně nic, co dělá Slayer totálním kultem - cirkulární riffování sekernických majstrů Hannemana / Kinga, jejich nepostradatelné psychoticky hysterické sólové výtrysky, brutální řev i jekot Toma Arayi a v neposlední řadě tuhá kanonáda bukanýra Paul Bostapha. Pokud jsem na tohoto pohrobka Lombardova někdy snášel námitky, že už to holt nejni vono, polykám je i s jazykem. To, co tenhle pekelník se svými kotly i kovy předvádí za rány morové, dává právem vzpomenout i zapomenout na kubánského virtuóza Davea Lombarda.

SLAYERK dobře známým zbraním přidávají ovšem Slayer pořádnou dávku novot a invence - tak například práce kytarového tandemu sice příjemně a decentně zavání krvovládou , či sezónou v propasti, jenže dosti často se vydá na špacír do zahrádky toho, co se dnes nazývá neo metalem. A tam dělá z voňavých a pečlivě pěstěných komerčních květinek (kterým dnes u nohou leží celá Amerika) vegetariánskou sekanou. Když vedle sebe postavíte například New Faith a jakýkoli hitparádový karbunkl, kterému se dnes říká metal, je to jako postavit vedle sebe rozparáděný kombajn a platonického hadráka. Ačkoli jsou možná hudební postupy Slayer blízké těmhle novotám, jejich provedení, nukleární zvuk a precizní instrumentální řezničina hovoří jasnou řečí. Není brutalita jako brutalita.

To, že Slayer nechtějí ustrnout je patrné zejména na výkonu Toma Arayi. Ten sice spouští svoje klasicky štěkavé frázování, ale zejména ve valivějších kouscích se svým “zpěvem” pracuje. Mění výšky, sílu, barvu, zkouší i přechod do rapově důrazného deklamování a v neposlední řadě v nejexperimentálnějším záseku Bloodline předvádí cosi velmi blízké skutečnému zpěvu. A jde to k duhu jak jemu, tak celé kapele.

Vyvedená prácička, jen co je pravda. Pokud jsem měl pocit, že nejpozději od Divine Intervention přestávám Slayer rozumět, pak God Hates Us All mluví naprosto jasnou a srozumitelnou řečí. Trashoví titáni nepřešlapují zbytečně na místě - drží si ksicht, ale ne přespříliš křečovitě. Jejich funebrální marše mají hlavu, patu a kurevský tah!


Marigold

Zveřejněno: 14.1.2002

WWW odkaz:


Názory redakce
Louis
24.7.2005

„God Hates Us All“ ztělesňuje SLAYER v roce 2002. Nelze k tomu dodat nic výstižnějšího, protože nic výstižnějšího neexistuje (a to prosím předesílám, že se nepočítám mezi skalní a bezvýhradné obdivovatele zabijáků). Se sobě vlastní thrashovou agresí kapela zmuchlala všechny výčitky a otazníky, které se kolem ní vyrojily po albech „Divine Intervention“ a „Diabolus In Musica“, nepřítomně je sežvýkala, říhla si a s tradičním časovým odstupem natočila nové album. Nové album SLAYER. A to je všechno.

[8 / 10]
Rudi
22.11.2004

Veľmi silný album z dielne mojej najobľúbnejšej metalovej kapely! Kým v prípade "Seasons In The Abyss" sa dá hovoriť o vrchole tvorby kalifornských Vrahúňov v prvej dekáde svojej existencie, o "God Hates Us All" platí to isté v kontexte druhej desaťročnice. Nezameniteľné postupy, ktoré už roky patria k poznávacím znameniam kapely, sú na tejto doske obohatené o zvuk (či už gitár alebo Arayovho spevu), ktorý jednoducho a jasne zabíja. Thrashové jadro praská pod tlakom HC a punku, páni zo SLAYER sú aj so štyridsiatkou na krku kurevsky tvrdí a nekompromisní.

[9 / 10]
Skvělé album... Po delší době konečně nacházím pro novou tvár SLAYER pochopení. God Hates Us All má kdesi po povrchem mnoho atributů thrashové minulosti, ale nezapomíná ani na současnot... a je zkrátka výtečné!

Autor recenze:
9 / 10

Redakce:
8,5 / 10

7,9 / 10




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page