Sobota
21.7.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Epic

Stopáž:
48:41

Produkce:
Tim Palmer

1. Gets Me Through
2. Something That I Never Had
3. Dreamer
4. No Easy Way Out
5. Facing Hell
6. You Know ... (Part I)
7. Junkie
8. Running Out of Time
9. Black Illusion
10. Alive
11. Can You Hear Them?

Ozzy Osbourne
zpěv

Zakk Wylde
kytara

Robert Trujjilo
basa

Mike Bordin
bicí

The Commandments (best of) (0)
Blizzard Of Ozz (1979)
Diary of A Madman (1981)
Live E.P. (1982)
Speak of The Devil (1982)
Bark At The Moon (1983)
The Ultimate Sin (1986)
Tribute To Randy Rhodes (compilation) (1987)
No Rest For The Wicked (1988)
Just Say Ozzy (live) (1990)
No More Tears (1991)
Live And Loud (live) (1993)
Ozzmosis (1995)
Ozzman´s Commeth (kompilace) (1997)
Down To Earth (2001)
Live At Budokan (2002)
The Essential Ozzy Osbourne (2003)
Prince of Darkness (2005)
Under Cover (2005)
Black Rain (2007)
Scream (2010)

OZZY OSBOURNE - Down To Earth

Posílen o navrátilce Zakka Wylda vyráží šílenec ze země Ozz přesvědčit celý rockový svět, že ještě nepatří do železné neděle. A nutno přiznat, že albem Down To Earth rozhodně nebojuje s větrnými mlýny... Zvědavci, kteří pátrali po konstelaci možných odpovědí na fenomenální řadovku Ozzmosis dostávají jasnou a zřetelnou odpověď. Ozzy přitvrdil, zhutnil a trefil!Hlavní slovo vedle Osbournova vokálu bez debaty patří fenomenálnímu krotiteli strun Zakku „Dyvokému“ Wyldeovi, který zajistil novince hlavní přísun čerstvé energie. Jeho hluboký a zřetelný rukopis prodchl řadovku velmi neurvalými záblesky čiré rockového náboje. Úvodní flák Gets Me Through dává na stůl všechny karty, se kterými Ozzy rozehrál svojí novou partii. Za prvé – zvuk je hodně pohroužený do hloubky, nejen kytara, ale i rytmika Bordin / Trujjilo vytvářejí dusný sound, ze kterého si legendární mečení pana kapelníka činí výborný odrazový můstek a kontrastní plochu. Ruku v ruce s trochu neohrabaným nazvučením kráčí i Wyldovy riffy, které jakoby klopotně rozrážely závoj ticha, vršily se na sebe, zasekávaly. Jejich těžký krok připomene píseň Thunder Underground z předchozí řadovky, nicméně jsou ještě zavalitější a systematičtější. Riziko úpadku do monotónnosti se naplňuje pouze v bezradné Junkie, kterou ovšem pohřbívá i bezpohlavní vokální linka. Převažující silné stránky kompozičního postupu ovšem výborně dokumentují exemplárně rozparáděné kousky jako That I Never Had, či Alive.

Kdo se již s tímto blonďatým mágem setkal, dobře ví, kterak dovede křesat krkolomné a zároveň libozvučné formulky ze svého instrumentu. Nemalý prostor dostává jeho čarování i na Down To Earth a nutno říci, že v sousedství dunivé rytmiky znějí brilantně, fenomenálně atd. Vedle práce kytary stojí za zmínku i občasný výskyt samplů a doplňkových instrumentů. Poměrně překvapivě vyznívá chmurné a zamatované piano v úvodu, stejně jako „snové“ klávesové intermezzo excelentního fláku Facing Hell. Jednotlivé špíčky jsou po albu rozesety a chytře zakomponovány do struktury jednotlivých skladeb a člověku vždycky činí radost, když si povšimne po desátém poslechu něčeho nového. A Ozzy to zjevně ví...

Byl bych to divný brouk, kdybych neopomněl zmínit ještě dvě baladičky, které pro nás tatíček Ozzy nachystal na příjemné usínaní, eventuelně činnosti patřící (nejen) k času nočnímu. První kousek se ukrývá pod číslem tři a názvem Dreamer. Vsadím se, že po něm s chutí lapnou média. Je lehce kýčovitý, s lehce nevkusným textem, se sborovým óóóch pod refrénem, taktéž s dojemnými smyčci, ale kdopak by se čertil, vždyť to zpívá Ozzy. A hezky se to poslouchá. Druhý oplodňováček bafne z pod tracku osm. Oč je Running Out Of Time méně podbízivý, o to je jímavější (nicméně óóóch je tam zase...) – houpavý rytmus se zaručeně působivým klavírním doprovodem a moc pěkně kolébavý refrén... Zkrátka můj oblíbenec...

Připišme tedy Ozzymu další povedené sólové album. Nemá sice tak fatální magnetismus a vytříbený cit pro melodie, jako Ozzmosis, nicméně narozdíl od spousty zbytečných profesorských (nebo naopak naprosto žáčkovských) rockových oblblin přináší samorostlou a vytříbenou náplň, která fanoušky nestárnoucího šílence nemůže zklamat a jeho odpůrce beztak o ničem novém nepřesvědčí. Snad jen o tom, že Ozzy má pořád co (a komu) říct. Budiž jim země lehká...


Marigold

Zveřejněno: 15.1.2002

WWW odkaz:


Názory redakce
Louža
25.4.2004

Ozzy je Ozzy. O tom se nediskutuje. Každé jeho album určitým způsobem šokovalo a ani "Down to Earth" nezůstává vyjímkou. Šokuje tím, že ničím nešokuje. Je to zcela očekávaná, úplně účelná lehce plochá a přesto tak skvělá kolekce písniček. Obdivuju Ozzyho a jeho cit pro vynikající hudbu. To co se vyskytovalo na jeho řadovkách je prostě jedinečné a já jsem jen neskonale rád, že je tomu tak i nadále.

[9 / 10]
Nečekal jsem žádné zázraky a také jsem se jich nedočkal. Standartní OZZYho práce, pár příjemných písniček, pár hitůvek... Po Ozzmosis krok o třídu zpět.

Autor recenze:
7,5 / 10

Redakce:
9 / 10

6,7 / 10



s kapelou OZZY OSBOURNE:

s kapelou BLACK SABBATH:

s osobností Ozzy Osbourne:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page