Pondělí
21.8.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Candlelight Records

Stopáž:
51:44

Studio:
Symphonique

Produkce:
Ihsahn

1. The Eruption
2. Depraved
3. Empty
4. The Prophet
5. The Tongue of Fire
6. In The Worldless Chamber
7. Grey
8. He Who Sought The Fire
9. Thorns On My Grave

Ihsahn
hlas, kytara

Samoth
kytara

Trym
artilerie

Wrath of Tyrant (demo) (1992)
Emperor (split s Enslaved) (1992)
In The Nightside Eclipse (1993)
As The Shadows Rise (demo) (1994)
Reverence (MCD) (1996)
Anthems To The Welkin At Dusk (1997)
Thorns vs Emperor (1998)
IX Equlibrium (1999)
Empiral Live Ceremony (live) (1999)
Prometheus: The Discipline Of Fire & Demise (2001)

Síň slávyEMPEROR - Prometheus: The Discipline Of Fire & Demise

Rekviem havraního krakoru visí nad krajem. Dusivá mlha objímá skály. Ani světlo, ani teplo. Trudný je úděl lidí, těch zablácených červů, tonoucích ve vlastní krvi a proklaté porobě neochvějné zvůli nejvyššího Boha! Trudné jsou jejich písně pod věčně zamračenou oblohou. Však naděje sestoupí planoucí v rukou muže, který půl bohem a půl člověkem byl zrozen. V jeho mocné ruce zazáří pochodeň černého ohně.

V jeho očích žhne vzdor proti Nejvyššímu. Marný je Tvůj odpor, lůzo z černých hradů a zasviněných kolébek, marný je tvůj odpor, vy zbožštělé přeludy, je čas odevzdat svoje neprávem nabité klenoty a trůn jedinému nositeli Černého ohně. Vítr již serval vaše korouhve, Nepraví, chóry havranů lomcují s dveřejemi vašich pevností. Císař se k nevoli Bohů vrací na zem s Darem, který se zove Prometheus: The Discipline Of Fire & Demise...

Odpusťte. Nemohl jsem si odpustit lehce hymnický a zpatetizovaný úvod recenze, podle mého skromného úsudku, největšího symfo - black metalového alba všech časů. Nemohl jsem si tento úvod odpustit i vzhledem k tomu, že tahle kapitola, vepsaná krvavým šarlatem do hudebních análů, je zřejmě epilogem činnosti nejvlivnější a nejucelenější kapely v žánru. Byli to Emperor, kdo svými hudebními opusy vždy stáli o mnoho blíže budoucnosti. Byli to Emperor, kteří prošli skutečnými ohni pekelnými, zatímco ostatní se pomazávali hovězí malinovkou a velkohubě deklamovali svoje nesvaté záměry. A jsou to Emperor, kteří na úsvitu nového tisíciletí dokáží přijít s albem, které, ačkoli je prosté odéru vysokorozpočtové kašpařiny, dokáže prezentovat symfonický black metal v novém... ehmmm... světle.

Jenže žádní zvěstovatelé avantgardy si netroufli až tak překročit hranice konvencí a chápání black metalu. Běsnění všech instrumentů připomene kakofonické šílenství, metalový dadaismus. Zatímco náhlé a nevypočitatelné skluzy do orchestrálních idylek schizofrenii. Nositelem je nejen zvuk nástrojů, ale i démon vtělený do Ihsahnova hlasu. Císařský skřehot vždy čněl z beztvaré masy plagiátorů, stejně jako chrchlání Attily Csihára u Mayhem, stejně jako nelidský pazvuk Daniho Filthe. Jenže už v dobách, kdy se většina dnešních hvězd patlala ve skřecích, přinesli Emperor do black metalu monumentální chorálový hlas. A ten dovádí Prometheus až do stavu absolutna. Čistý Ihsahnův projev je přesvědčivý, rozechvívá a vynořuje se z černé bouře jako náhlá harmonická vlna. Žádné hraní na laciný efekt, všechno je součástí až nestvůrně dokonalého symfonického netvora...

Nemohu a nechci říkat, že jsem za těch pár poslechů nový Císařský dekret pochopil až do dna propasti (lze to vůbec?). Skládám zde útržky myšlenek, vzpomínky a dojmy. Nikdy nepodléhejme dojmu, že už nás Císař nemá čím překvapit. Trvá to asi osmnáct vteřin, nežli úvodní Eruption nastoupí se spinetem a barokním muzicírováním. A trvá to asi minutu, nežli úvodní The Eruption dostojí svému jménu neskutečným zvedmutím kytarových vln. Od té chvíle přestávají platit zákony. Od té chvíle se žezla reality chápe nesvatá Trojice – Trym (Hefaistos zmaru), Samoth (Medusa šesti strun) a Ihsahn (Odyseus hlasu, Hérakles šesti strun). První umí rozpoutat dvoukopákové peklo, tepat apokalyptickou artilérii jako neporazitelný Achilles, zároveň ale nečekaně měnit tempa, předvádět rafinované brejky a nevypočitatelně měnit dynamiku meziher. Druhý a třetí kladou svými riffy základ delirickému a téměř psychedelickému vyznění některých pasáží, zároveň ale plně ovládají ničivou moc hluku a přímočarosti. Třetí je navíc výstuží a zároveň geniem atmosféry. Tito tři se povždy zapsali do Černé kroniky a svým opusem Prometheus: The Discipline Of Fire & Demise stvořili kapitolu, která je tou nejdůstojnější tečkou za existencí jedné z nejlepších metalových kapel všech dob.


Marigold

Zveřejněno: 15.1.2002


Důstojné završení císařské pouti tímto světem a zároveň završení cesty, kterou se Norové po celou dobu existence ubírali. Jeden z vrcholných opusů symfonického blacku, který dokazuje, o jaký kus dál jsou EMPEROR před svou konkurencí. Císař je mrtev – ať žije Císař!

Autor recenze:
10 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

9,2 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page