Neděle
18.2.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2003

Vydavatel:
Nuclear Blast

Stopáž:
55:54

Studio:
Stage One Studio, SRN

Produkce:
D.A.R., Andy Classen

1. Vier Reiter Stehen Bereit
2. Warum?
3. Sehnsucht
4. Terra Nola
5. We Will Never Die
6. Baila Conmigo
7. Ride On
8. Du Kleiner Wicht
9. Komm
10. Das Paradies
11. Fatima
12. Wo Die Geister Ganz Still Sterben
13. Seid Willkommen

Fuchs
zpěv, kytary

Volk-Man
baskytara

Dr. Pest
klávesy

Sir G.
bicí

Firestorm (demo) (1996)
Soft & Stronger (1997)
Dschinghis Khan (EP) (1998)
Allegro Barbaro (1999)
All You Need Is Love (2000)
Have A Nice Trip (2003)
Samurai (2004)
Friede Sei Mit Dir (EP/DVD) (2006)
Riders On The Storm (2006)
Tobsucht (DVD) (2008)
Der Weg (EP) (2008)
Licht (2008)
Moral & Wahnsinn (2011)
The Greatest Of The Best (Best Of) (2011)
Tief.Tiefer (2CD) (2014)
Der Rote Reiter (2017)

DIE APOKALYPTISCHEN REITER - Have A Nice Trip

Němečtí Apokalyptičtí jezdci jsou bezpochyby jednou z nejzajímavějších kapel, co znám. Pakliže by se mě totiž někdo zeptal, zda bych mu nemohl doporučit nějakou neotřelou, originální smečku, surfující na poli metalovém (potažmo hudebním) křížem krážem až kamsi ke smrtícím končinám a někdy ještě dále, jednoznačně bych mu doporučil právě tuhle germánskou čtveřici, protože mě zkrátka nenapadá nikdo další, kdo by dokázal tak umně a zároveň tak lákavě dávat dohromady metalovou skládačku. Což je ovšem zároveň jakýmsi paradoxem, neboť mám pocit, že krom domácího Německa se kapela netěší nijak masové přízni, ač by si to docela jistě zasloužila, uvědomíme-li si, co všechno si vám dneska troufnou prodávat v obchodech s muzikou. Ale pláč na špatném hrobě stranou, čeká nás, jak zřejmo, opravdu „pěkný výlet“.

DIE APOKALYPTISCHEN REITER Nejpozději od třetí skladby v pořadí „Sehnsucht“ je zřetelně slyšet, že D.A.R. na jejich nejčerstvějším albu potkalo to, co se stává mnoha kapelám, ve svých počátcích velmi radikálním a ultra tvrdým, totiž že, lidově řečeno, vyměkli. Což ovšem není žádná katastrofa, protože jednak se kapela v některých skladbách pevně drží bohaté minulosti („Vier Reiter Stehen Bereit“, „Fatima“, „Wo Die Geister Ganz Still Sterben“), a jednak se i bez toho stále orientuje na obecně metalové poměry, zejména prostřednictvím velmi hutné a mimochodem také velmi pěkně nazvučené kytary. Tenhle výrazový posun bude nejspíš odrazem toho, že kapela se chce otevřít širším řadám posluchačům (ať už je za tím, co chce), stejně tak jako v textech s poměrně výraznou převahou nechala zvítězit němčinu, neboť v rodném Německu se jim zkrátka fandí ve větším. Osobně mi podobné „vyzrávání“ nevadí, pokud není ve finále ošizen posluchač, a to můžu o „Have A Nice Trip“ s klidem a důrazem prohlásit. Kapela  (ponejvíce zpěvák Fuchs – nenechte se zmýlit, je to tentýž, jenž si na minulém albu říkal „Eumel“ – , který je podepsán pod všemi skladbami, ať už jako autor či spoluautor) si totiž především nechala záležet na všem, co jí kdy bylo nejvlastnější, a to je to, oč v tomto případě běží především. Výrazné melodické nápady, podpořeného netradiční hrou klávesových klapek Dr. Pesta, v pravou chvíli nasazená závratná tempa a zvířecí živelnost a hlavně nenucené laškování se stylovými sousedy, uchvacující na první poslech, všechny tyhle okamžiky by se v podání D.A.R. mohly málem vyvažovat zlatem. Album vám pak probíhá před očima a ušima jako nevídaně barevný seriál o třinácti dílech, které na sebe sice navazují, ale vy stejně nevíte (a ani nemůžete vědět), co přijde příště. Proto po drsném úvodu, jen jemně protkaném volnými, melodičtějšími pasážemi, se jako dokonalé půlnoční překvapení zjevují šlapavé metalové hymnusy v pravém slova smyslu „Terra Nola“ a „We Will Never Die“, šokující svou bezprostřední jednoduchostí hraničící až s naivitou, a přesto silné a mocné jako průzračný vzduch po zdrcující deštivé bouři, a proto na ně naváže snový, trumpetami vyšperkovaný a jihozápadní Evropou vonící kousek „Baila Conmigo“, zazpívaný samozřejmě ve španělštině. Jezdcům totiž není nic svatého, s lehkostí sobě vlastní se dokážou inspirovat prakticky všude a docela zřejmě kašlou na jakékoliv předsudky. Jak jinak si pak můžete  vysvětlit jakousi téměř pivní halekačku (včetně úsměv vzbuzujícího textu) „Ride On“ nebo skladbu „Das Paradies“, což je téměř popová balada, jakou si můžete naladit na libovolné německé veřejno - právní  rozhlasové stanici. Ale ani to nic nemění na tom, že pořád dál a dál jste zásobeni nádhernými melodiemi, dýchajícími mystikou a nezměřitelnou fantazií, která dokonale graduje v závěrečné „Seid Willkommen“, krátkém bojovém chorálu, z nějž přímo čiší odkaz starogermánského válečnického ducha. Brrr, Němci zatracení.

Když pak dozní tohle volání do bitvy, a vy si s úlevou zastrčíte pomyslný meč za opasek, čeká vás ještě jedno překvapení, při němž vám ruka bude cukat zase zpátky k pasu. D.A.R. totiž v samotném závěru alba zprůhlednili svoji část své filozofie (kterou se ovšem nikdy moc netajili) a k obrovské radosti některých kolegů z Metalopole (netřeba jmenovat, že), vystřihli cover baladické „Master Of The Wind“ z dílny MANOWAR, navíc ještě pěkně s kytarou a bicími, jak se v takovém případě sluší a patří. Cože? Ale ano, není jim prostě nic svatého a kašlou na všechny předsudky. Zřejmě proto dokážou nahrávat takové desky, jako je „Have A Nice Trip“, a proto jim sám Odin požehnej. Ne že by to snad potřebovali, ale člověk přece jen nikdy neví, kdy se to může hodit.


Louis

Zveřejněno: 4.4.2004


Už když si D.A.R. v roce 1997 poprvé sedlali koně, bylo ve vzduchu něco silně zneklidňujícího. A dnes, když už za sebou mají čtvrté album, je to tam nepochybně pořád dál a dokonce bych řekl ještě s notnou dávkou elektrizující nakažlivosti. Což je dohromady věru nebezpečná kombinace, o tom nemůže být žádných pochyb.

Autor recenze:
9 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,5 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page