Pátek
18.8.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2004

Vydavatel:
Nuclear Blast / M.A.B.

Stopáž:
60:56

1. Mysteria
2. The Piper Never Dies
3. We Don´t Need A Hero
4. Down To The Devil
5. King Of Fools
6. Forever
7. Under The Moon
8. Lavatory Love Machine
9. Rise Of The Morning Glory
10. Lucifer In Love
11. Navigator
12. The Spirit Will Remain
13. Children Of Steel (´03 mix)
14. Mysteria (Alt.)

Tobias Sammet
zpěv

Jens Ludwig
kytara

Dirk Sauer
kytara

Tobiáš Exxel
baskytara

Felix Bohnke
bicí


EDGUY - Hellfire Club

Dámy a pánové, vítejte v „šou“ zrůdiček a příšer. Co prosím? Vlastně pardon, vítejte v načinčaném zábavním parku krasavců a hezounů, vítejte v barokní nabubřelosti a pompéznosti a vítejte v pomyslné náladě časů Ludvíka XIV., navoněného krále slunce. Zářícího dárce života nestíní ani jediný mráček, kytary blyští jedna radost a kam se jen podíváte, všude samé pozlátko, laciné vedle drahého. To všechno je země EDGUY. Země, kde se nesluší mluvit (natož zpívat) o nějakém špinavém válečném umění, o potocích krve a svištících mečích, o problémech hladovějící spodiny a další morové ráně, ale země, kde se nosí ústa od ucha k uchu otevřená, kde se při vášnivých filozofických disputacích rozebírají první nesmělé lyrické pokusy mladých romantických básníků a kde vždy usedáte jen k přeplněným hodovním stolům.

EDGUYNení pochyb, že přesně o tomhle všem němečtí metalisti EDGUY vždycky byli, a na „Hellfire Club“ (jak prapodivně to zní na titulku právě jejich alba) si svůj podtext v naznačeném smyslu ještě o malinký kousek více vybarvili. Krajkové límečky pečlivě nažehleny, líbivých melodií (co na tom, že můžou být drobet ošoupané) přehršle a vábivý hlásek Tobiase Sammeta, slaďoučký jako vždy, ne, ne, ne, tady zmýlená prostě nemůže platit. Ostatně, stejně jako kdybychom si při spuštění cédéčka samotného položili otázku, kdože to vlastně hraje. EDGUY, samozřejmě, vyškolení dosavadními pěti studiovými alby, a praktické zkušenosti si osvojivší na stovkách koncertů včetně toho, který byl zvěčněn v drážkách loňského živého CD „Burning Down The Opera“. Logickým vyústěným toho všeho je fakt, že německým sousedům se podařilo výborné album, představující skupinu (včetně jejího centrálního skladatelského mozku, zpěváka Tobiase Sammeta) v navýsost nadstabilní formě. Což především znamená, že to, co pro ni bylo vždy rutinou, zvládá znovu velice přesvědčivě, a navíc i s jakýmsi nádechem nevysloveného oživujícího podkreslení. Standartní šlapavé vypalovačky tudíž povinně zrychlují dech a tep (pozornost bezpochyby upoutá i závěr alba, kde je zopakována úvodní „Mysteria“ s hostujícím Millem Petrozzou z KREATOR, jenž zde velice sugestivně nastiňuje netušený rozměr, který by mohla skupina s vokálem jeho typu dosáhnout) a stejným způsobem upoutá i balada „Forever“, oproštěná od jakéhokoliv patetického bahna a soustředěná jen na podstatu věci - za srdce beroucí melodický motiv a dramatické vygradování. Druhý cajdák „The Spirit Wil Remain“ je naproti ní orchestrální slátaninou z odpadkového koše tvůrců filmové hudby typu „Statečné srdce“ a to mu ještě fandím. Holt i mistr tesař se někdy utne a leckdy pak je ono pozlátko opravdu velmi laciné.

EDGUY rovněž několikrát zamíří i mezi oba zmíněné rytmické extrémy, a v téhle poloze, troufám si tvrdit, jsou chvílemi ještě o něco málo lákavější. Desetiminutový kolos „The Piper Never Dies“ by o tom ostatně mohl vyprávět. Startuje poctivým hardrockovým rozjezdem, dýchnuvším na vás celou slávou sedmdesátých let minulého století a mazaně tak naznačujícím rozměry daného hracího pole, na němž se pak začnou dít věci. Nenápadný, přesto doslova majestátní refrén, mezihra oscilující mezi pověstným klidem před bouří a divokým výbuchem hrubé síly a zrychlené vyvrcholení ve šněrovačce alá IRON MAIDEN - tady Sammetovci skutečně trefili do černého. Ve výčtu dalších úspěchů pak nesmím zapomenout ani na povedený singlový kus „King Of Fools“, odhalující EDGUY v laškování s novátorskými postupy značně za obvyklou lajnou jistoty, a stadiónovou halekačku „Lavatory Love Machine“ v duchu POISON či podobných vypečených spolků, protože i ona je na poměry kapely rovněž poněkud neobvyklá. Ale nic proti tomu, myslím, že do řad „Hellfire Club“ zapadá stejně dobře jako všechny ostatní skladby. Jen ten nemožný  text si mohl Sammet odpustit (v jakémsi rozhovoru jsem četl, že má být o tom, jak „píchá letušku  v letadle na záchodě během letu“ - nejspíš asi kružítkem), ale pak by to asi zase nebyli ti praví EDGUY.

Ach jo. Věru těžké je dnes být heavy - speed metalistou a zavděčit se všem, co si už dopředu brousí zuby na to, aby každého takového strhali i pro tu nejmenší maličkost. EDGUY, na jedné straně podpořeni davem vášnivě zamilovaných fanoušků a na druhé pomyslně podkopáváni nejméně stejně početným zástupem jejich zarputilých odpůrců, o tom možná vědí své. Snad právě proto mohou být na „Hellfire Club“ pyšní a prezentovat jej všude se zvednutou hlavou. Pořád ještě se totiž počítá „know how“ a profesionalita. A toho všeho mají, přestože jsou jací jsou, na rozdávání. Takže vítejte kde chcete a hlavně si to nezapomeňte královsky užít.


Louis

Zveřejněno: 29.4.2004

WWW odkaz:


Názory redakce
Milda
20.5.2004

Ale jo... není to špatné. Ze Sammetovy tvorby jsem důvěrně obeznámen jen s AVANTASIÍ, což je celkem slabota, takže mě novinka jeho domovské kapely vcelku příjemně překvapila. Samozřejmě (jak už to v této branži bývá) jedná se opět o vykrádačku - v některých případech až nehoráznou - např. úvodní riff "Navigator" (původně sem si myslel že zpívají "Aligator" - škoda...) je okopčená "Raw Energy" od RAGE a riff z "Mysterie" použil sám pan Sameťák u AVANTASIE v písni "Memory"... Ale to zas tak neva. Celkově se jedná o vydařené dílko . Podotýkám, že hodnotím jako posluchač s minimální znalostí předchozích alb - proto se někteří tolik nedivte...

[6 / 10]
Louža
25.4.2004

No nevím. Nechce se mi tvorbu EDGUY zbytečně strhávat, protože si myslím, že přes všechny své zápory, sklony ke kopírování legend a roubování již vymyšlených objevů do vlastní tvorby, má kapela na kontě pár dobrých písniček. Co je to ale platné když na novince jsou jen asi čtyři (ale ty opravdu stojí za to) a z nich je nevíc ještě jedna vlastní předělávka z dob minulých. Kapela má v sobě jistě slušný potenciál, jenže ho bohužel využívá způsobem, který se mi moc nelíbí.

[6 / 10]
Darkmoor
20.4.2004

Po zákazu "škarohlídských poznámek typu, že to už tady bylo" bych vlastně neměl psát ani řádek. Jenže po spíše oslavných ódách v recenzi mi to nedá. V porovnání s přímou předchůdkyní se nezměnilo vlastně vůbec nic. Stále tentýž heavy-speed, stále tytéž postupy o pár akordech. Navíc Tobias Sammet svůj hlas dostal do tak pištivo-mečivé polohy, která je ve výškách doslova odporná. Ano, "Mysteria" má docela povedenou melodii, třeba "We Don´t Need A Hero" docela také (ale to nepříjemné kvičení!!!), slušná balada "Forever", atakdále, atakpodobně, ale vlastně je to stále tentýž bezpohlavní speed a i když se to prý nemá říkat, neodolám - tohle už tady bylo... a milionkrát!

[4,5 / 10]
Heavy - speed metal se, marná sláva, zkrátka musí umět. Němečtí EDGUY mají v tomhle směru dostatečnou výbavu a potenciál a takto rovněž své jisté. Přesto nezlenivěli, neusnuli na vavřínech, a na novém albu si dali velmi pečlivě záležet. Výsledek tomu zcela jednoznačně odpovídá a nezmění to ani škarohlídské poznámky typu „že to už tady bylo“. Bylo nebylo, EDGUY jsou, marná sláva, stále ve formě.

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
5,5 / 10

8,1 / 10



s kapelou EDGUY:
EDGUY - Mandrake [Darkmoor]

s kapelou AVANTASIA:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page