Čtvrtek
24.5.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Moonfog Productions

Stopáž:
42:50

Produkce:
Darkthrone

1. Weakling Avenger
2. Raining Murder
3. Sin Origin
4. Command
5. I, Voidhanger
6. Wreak

Nocturno Culto
kytara, basa, skřehot

Fenriz
bicí

A New Dimension (demo) (1988)
Land of Frost (demo) (1988)
Cromlech (demo) (1989)
Thulcandra (demo) (1989)
Soulside Journey (1991)
A Blaze In The Northern Sky (1992)
Under A Funeral Moon (1993)
Transilvanian Hunger (1994)
Panzerfaust (1995)
Total Death (1996)
Goatlord (1996)
Ravishing Grimness (1999)
Plaguewielder (2001)
Hate Them (2003)
Sardonic Wrath (2004)
Too Old, Too Cold (EP) (2006)
The Cult Is Alive (2006)
NWOBHM (EP) (2007)
F.O.A.D. (2007)
Dark Thrones And Black Flags (2008)
Circle The Wagons (2010)
The Underground Resistance (2013)
Arctic Thunder (2016)

DARKTHRONE - Plaguewielder

Apoštolové temného trůnu dál zatvrzele drhnou své zemité evangelium! Jásejme, Fenriz a Nocturno Culto, tito nesvatí mistři severního větru, přinášejí z náruče matky Severu další mrazivou epištolu – epištolu plnou zatroleně neprogresivního, dřevitého a neměnného black metalu, jenž kdys zdobil širé hory, pole i lány skandinávské.

V krupobití stále nových a nových spór moderny vyhlíží Plaguewielder jako velebný kmet s jasným cílem a pichlavým pohledem. Pár věcí upoutá na první ohledání. Obal je (zboř se, cesto Trollů!) barevný. Počítám – li správně, je to už nějaký ten černý pátek, co Darkthrone dovolili svému obalu i něco mimo bílé, černé a modré (není to snad, u všech čertů, poprvé?). Přesto však je grafická stránka desky stejně propracovaná jako atmosferická. Stejně jako obal se zbarevněly i texty. Už to nejsou ty neproniknutelně filosofující satanské veršíčky, nýbrž dosti zajímavá porce destruktivně reflexivní lyriky. Klasické fenrizárny typu „Life is just a shadow of death“ přerůstají v podivně cynické výkřiky „Entertaining Satan On a Wet Electric Stage“. Pozoruhodné, bravurní.

Zato hudba si ponechává svůj starý, zatuchlý černý háv. Nevím, do jaké míry seká strýček Satyr zvlčilého Fenrize přes drápy, ale zvuk již dávno opustil pole kanálních hlukových směsí a pohybuje se v krajině naprosté čitelnosti. Přesto je stále zemitý, těžký, zahulený... Přesně takový, jaký se k dřevitému black metalu hodí. Tradičně mohutné dunění bicích dává vyniknout kytarovým meluzínám páně Culta – ty se často posouvají do polohy příbuzné brnivým zážehům kytarových agregátů klasiků Motorhead. Lemmyho sebranku připomenou i zatraceně šlapavé pasáže, při kterých to duní jako jako u Verdunu. Hlavní slovo si však ponechává tatíček black metal, kterého pařáty Darkthrone kdysi vytáhly na světlo všivého světa. Jedna parádní jízda střídá druhou – mordy pamětníků do syta okusí staré černé krve. Mně osobně nejvíc konvenuje prasopalná šlupka Command, která nádherně vyklenutými riffovými jízdami upomíná na časy, kdy Satyricon stvořili božskou Nemesis. A to je už opravdu dávno...

Není nad to si občas zavzpomínat. Stejně jako Motorhead křísí s železnou pravidelností starý dobrý špinavý rock ´n ´ roll, Darkthrone jsou nekromanti severské školy black metalu. Jejich Palguewildera vítám jako hosta z minulosti, perfektně zvládnutý testament zašlých let černého kovu. Jinak k němu snad ani přistupovat nelze...


Marigold

Zveřejněno: 15.1.2002




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page