Pondělí
20.11.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2004

Vydavatel:
SPV

Stopáž:
29:46

Studio:
Townhouse Studios

Produkce:
Joey DeMaio

1. Unholy Warcry (Short Version)
2. Thunder`s Mighty Roar
3. Guardians of Destiny (English Version)
4. Sacred Power of Raging Winds
5. Non Ho Sonno (Remix Version)

Alex Staropoli
Klávesy

Luca Turilli
Kytara

Fabio Lione
Zpěv

Alex Holzwarth
Bicí

Patrice Guers
Basa

Land of Immortals (demo) (1994)
Eternal Glory (demo) (1995)
Legendary Tales (1997)
Emerald Sword (singl) (1998)
Symphony of Enchanted Lands (1998)
Holy Thunderforce (singl) (2000)
Dawn of Victory (2000)
Rain of A Thousand Flames (EP) (2001)
Power Of The Dragonflame (2002)
The Dark Secret (2004)
Symphony Of Enchanted Lands II - The Dark Secret (2004)
Live In Canada 2005 - The Dark Secret (2006)

RHAPSODY - The Dark Secret

Než se začnu rozepisovat o samotné hudbě, rád bych upřesnil proč jsem si zbrusu nový kotouček urval na recenzi právě já, který se v minulosti netajil svým odporem k tvorbě RHAPSODY. Nejsem v žádném případě fanouškem této kapely, což mě bohužel v minulosti nezachránilo od poslechu několika předchozích alb. Přesto mi duší hlodá otázka co kdyby…? Ale není to jen zvědavost, co přitáhlo moji pozornost. Je to i snaha dát druhou šanci něčemu, co bytostně nemám rád a také pokušení napsat recenzi bez přípravy z čisté vody a s minimem informací, jelikož dění kolem RHAPSODY v zásadě nesleduji. Považujte mě tedy spíš než za krutého recenzenta ničitele bořitele za průvodce stejně tak nezúčastněného, jako jste vy sami.

Takže jdeme na to… Začneme hezky od povrchu, kde trůní nezbytné „vobrázky“. Tvář na přebalu titulu je známá. Hodně známá. Známější než RHAPSODY. Je tedy nasnadě myšlenka, že si italští bardi vybrali Sira Christopera Lee jakožto prodejní artikl? A nebo to bylo proto, že se mu chtěli odvděčit za těch několik siláckých hlášek, kterými uvádí posluchače do děje? Těžko říct. Přesto se však jeho hlas do tohoto konceptu docela hodí. Na obal již nikoli. Tam se měli podle mne RHAPSODY držet svého kopyta. Vložíme-li CD do přehrávače, zjistíme, že čítá všeho všudy pět skladeb doplněné podivnými kouzelnými vzorci jako je „Short Version“, „Remix“ apod., což ukazuje na jasně singlový charakter kotoučku. Je již vyzkoušeným zvykem RHPASODY vydávat půl hodinové singly, tudíž to dnes určitě nikoho nepřekvapí. Stejně tak jako úvodní vypalovák „Unholy Warcry“, jehož kadenci lze jednoznačně charakterizovat zhruba přesně takto „t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t t“. Všimněte si ale těch monumentálních sborových zpěvů! Některé z nich dokonce ani nezpívá Fabio a to je pro oživení skladby jen a jen dobře. „Thunder`s Mighty Roar“ zní zezačátku jako cover verze NIGHTWISH, ten pocit ale vyprchá ve chvíli, kdy začne kapela sjíždět opravdu hodně klasicky znějící stupnice. Občas mi sice Fabiovo frázování v této skladbě připomnělo Dextera Hollanda z THE OFFSPRING, ale jistou symfoniku té skladbě opravdu upřít nemohu.Vypadá to, že na promo materiálech, proklamující RHAPSODY jako symfonický metal, přece jen něco bude. Závany klasického přístupu k hudbě jsou ostatně cítit ve všech skladbách. Stejně jako fakt, že Luca Turilli není rozhodně jediný úřadující člen RHAPSODY. Skoro bych řekl, že ho klávesista Alex Staropoli začíná hudebně zastiňovat.

EP půlí baladicky odpočinková „Guardians of Destiny“, ve které bych si víc než cokoli jiného dokázal představit hlas Hansiho Kürche. Následující desetiminutovka „Sacred Power of Raging Winds“ je dalším výletem do symfonických oblak kombinovaných s drtivým speed metalem rhapsoďáckého střihu. Opravdu by mě zajímalo jestli tu skladbu zkomponovali sami, nebo ji od někoho převzali, protože to co se v ní místy odehrává připomíná už vážně vážnou hudbu. A využití klasických nástrojů orchestru v kombinaci s mohutnými sborovými zpěvy to ještě umocňuje. V porovnání s přímou konkurencí NIGHTWISH a jejich „Gost Love Scorn“ sice nepůsobí tak bombasticky a hitově, ale z hlediska hudebních kritérií o poznání pravdivěji. Rozhodně se nejedná o žádný hollywoodský šlágr. NIGHWISH i RHAPSODY jsou zcela jiné vesmíry. Obě kapely přistupují k hudbě ze svého úhlu, obě jsem donedávna moc nemusel. S posledními alby se ale asi mnohé změní, protože to, co tu slyším, se mi opravdu líbí. Vážně bych nevěřil že to kdy v souvislosti s RHPASODY napíšu. Kolekci uzavírá remix „Non Ho Sonno“ který je mimochodem významný i tím, že v něm zní jen vokální sbory nikoli Fabiova hlavní vokální linka. Symfoničnost skladby je opět maximální a já jen kývu uznale hlavou.

Těžko předpovědět, jaké bude celé album podle jedné skladby z pilotního EP. Zvlášť, když je tou jednou skladba „Unholy Warcry“ (jenž je z pětice obsažených paradoxně nejhorší skladbou), což působí nanejvýš výhružně [ve skutečnosti se na albu objeví krom delší verze této skladby ještě celá "Sacred Power of Raging Winds" – pozn. red.]. Přesto ale pojímám naději, že by snad po vzoru NIGHTWISH a jejich přelomového „Once“ mohlo být lépe a na novinku RHAPSODY jsem opravdu velmi zvědav.


Louža
Louža

Zveřejněno: 2.7.2004



Názory redakce
Manatar
1.7.2004

Duo Turilli & Staropoli odvádí již léta profesionální výkon s aranžemi všech možných orchestrálních těles a mohutných sborů a po této stránce jsou jejich alba téměř bezchybná. Bohužel na posledních albech (s výjimkou „Rain Of A Thousand Flames“) se až příliš přiklonili ke stylu rychlých odrhovaček a svým talentem tak značně mrhali. Na novince, jak se zdá, RHAPSODY udělali krok zpět a navrátili se ke svým počátkům. Přidám se ke kolegům a vypíchnu „Guardians Of Destiny“, která má až dechberoucí kouzlo. Bravo! Obávám se však jednoho. V podstatě to samé co zde, bych mohl říci i o MCD „Demonheart“ (já to vlastně i řekl…), které vyšlo krátce před Turilliho poslední sólovkou. „Demonheart“ navnadil posluchače na různorodou hudbu a ku příkladu nejpovedenější balada z tohoto mini CD se poté na albu ani neobjevila a album tak bylo skoro celé jen o speed metalu. Bude-li však nové album v duchu ochutnávky „The Dark Secret“, RHAPSODY by si tím kolísající reputaci mohli zachránit.

[7 / 10]
Marigold
1.7.2004

Tvrdím, že RHAPSODY svého vrcholu dosáhli druhým fantasy eposem "Symphony Of Enchanted Lands" a od těch dob předvádějí názorně funkcí kolovrátku, kterému se navíc postupem času ztrácí předivo... Aktuální MCD je o kus zábavnější než poslední sterilní počiny, ale ani patetické deklamace páně Leeho nedokáží zakrýt šestákovou atmosféru. Hudebně jsou to typičtí rapsódi. Patos, monumentalita, patos, baroko a ještě trochu patosu. Po hříchu se z toho vytrácí hravost, jakou pro mě představují rusofilní vychytávky legendární dvojky a zůstává pouze barokizující šmidlání a stále halasnější orchestr. Abych jen nehanil, pak musím pochválit lepšícího se Fabia Lioneho, který se rázně vymanil z průměru a také velice pěknou baladu "Guardians Of Destiny", která je sice šitá přesně na rapsoďáckou míru, ale přesto zůstává působivá. Celkově musím říct, že veškeré mi veškeré ty majty blody halekačky nelezou na nervy tak jako na předchozích fošnách a vlastně proti novince nic nemám. Jen to, že je minimálně o třídu horší než heroický vzmach v počátcích tvorby...A s tím už si vážně připadám jak ten jejich kolovrátek.

[6 / 10]
Darkmoor
1.7.2004

RHAPSODY vítají nástup nové desky épéčkem, jak už se stalo tradicí a jinak než tradičně nezní ani jejich nový materiál. Skutečně těžko chtít vývoj od kapely, která již svou druhou desku dovedla k tak aranžérské dokonalosti, že vlastně už není dál kam jít. Proto obligátní vyprávění a lkaní, proto bojovníci, meče a speedové jízdy. Což o to, zpět máme živé symfoniky, ovšem nejeden motiv "smrdí" upravenou a vypůjčenou klasikou. Naštěstí však EP neprudí přílišnou stopáží, čili nahrávka uplyne, aniž by nudila. A musím přiznat, že prostřední skladba "Guardians Of Destiny" je skvostná, refrén se sborovým chorálem nemá chybu. Škoda, že je to pouze jediný takto silný moment. Docela příjemný poslech, ale o výsledek na albu se tradičně obávám...

[7 / 10]
Milda
1.7.2004

RHAPSODY se pokoušejí navázat na vynikající druhé album, ale to přísloví o řece známe všichni. Nikam se neposunuli, nepřinášejí nové postupy, stále si drhnou to svoje. Kdo má naposloucháno, ten ví - kdo nemá, ten neví.

[5,5 / 10]
RHAPSODY se pochlapili. Vypadá to, že se z načinčaného přeslazeného kyčovitého speed metalu stávají tím, čím vždy tvrdili, že jsou. Symfonickým metalem. Zatím je těžko říct, jestli se jim povede stejný zlom jako kolegům v NIGHTWISH, každopádně mám poprvé v kariéře RHAPSODY pocit, že by jejich další album mohlo být zjímavé.

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
6,3 / 10

7,6 / 10



s kapelou RHAPSODY:

s osobností Luca Turilli:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page