Pátek
26.5.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2004

Vydavatel:
Roadrunner Records

Stopáž:
75:39

Studio:
Parkgate Studios, Chapel Studios

Produkce:
Colin Richardson

1. Satyriasis (intro)
2. Gilded Cunt
3. Nemesis
4. Gabrielle
5. Absinthe With Faust
6. Nymphetamine (Overdose)
7. Painting Flowers White Never Suited My Palette
8. Medusa And Hemlock
9. Coffin Fodder
10. English Fire
11. Filthy Little Secret
12. Swansong For A Raven
13. Mother Of Abomination

Dani Filth
skřeky

Dave Pybus
basa

Adrian Erlandsson
bicí

Paul Allender
kytara

Martin Powell
klávesy

Host:

Liv Kristin
vokál

Principle Of Evil Made Flesh (1994)
Vempire (Or Dark Phaerytales In Phallusstein) (1996)
Dusk ... And Her Embrace (1996)
Cruelty And The Beast (1998)
From The Cradle To Enslave (EP) (1999)
Midian (2000)
Bitter Suites To Succubi (EP) (2001)
Lovecraft & Witch Hearts (Best Of) (2002)
Live Bait For The Dead (2002)
Damnation And A Day (2003)
Nymphetamine (2004)
Thornography (2006)
Godspeed On The Devil's Thunder (2008)
Darkly, Darkly, Venus Aversa (2010)
Midnight In the Labyrinth (2012)
The Manticore And Other Horrors (2012)

CRADLE OF FILTH - Nymphetamine

V útrobách zastrčeného podniku, který se dusí v tajemném závoji tabákového dýmu a chrchle ústy dekadentů, zkrachovalých snivců a galantních vampírů, usedám k zaprášenému stolu, ke křištálově modrému vesmíru ve sklenici, který ve vteřině vzplane tajemným ohněm inspirace a vykládám na stůl zažloutlé karty. Ve hře, jejíž pravidla tak dobře znám.

Ke kapele jménem CRADLE OF FILTH mám (a vy služebně starší štamgasti to dobře víte) velmi rozporuplný vztah. Od víceméně pobaveného přihlížení zrodu kultu („Principle Of Evil Made Flesh“), přes pozvolnou genezi skutečné kvality nad maškarádou („Vempire“), přes čilý rozkvet vampíří dekadence (vrcholný počin „Dusk And Her Embrace“ a poněkud zpátečnickou, avšak stále výtečnou bloody operu „Cruelty And The Beast“), přes pro mne triumfální rozkvet kašpařiny na úkor zábavnosti („Midian“), přes škobrcání na polích komerce, které vyvrcholilo zbabraným pokusem zabodovat u komerčního labelu dřevním albem „Damnation And A Day“. Stále jsme je sledoval, stále ve mně vyvolávali emoce, hnus i pobavení, příjemné chvění i odporný třas. Šmajchlování s luxusní kurtizánou Sony Music skončilo rázným vyhazovem a Dani Filth se svými maškarami jakoby stáli na počátku všeho...

CRADLE OF FILTH ... a na počátku nebylo slovo, nýbrž „Nymphetamine“. Nadopován touhle zvláštní drogou stojím náhle na postu, který jsem před dávnou dobou vyklidl – na postu zastánce albionských čertíků a roztodivných škrholů. Ano, CRADLE OF FILTH hrají něco, co podezřele připomíná černým kovem pajcnutý heavy metal. Odvahu a komparační nadšení kolegy Darkmoora (viz níže) nesdílím, přes všechny drobné korekce je novinka stále plnohodnotným dílkem špindírů se svým všudy, dokonce svým melodickým rukopisem evokuje dobu „Cruelty...“, byť po vzoru předchozího počinu slevuje z orchestrální pompy. Koket s příměsemi těžkých kovů není u Kredlíků ničím novým, jen na aktuální fošně je vše sympaticky nezakryté a otevřené. Pro mne má „Nymphetamine“ něco, co jsem u Kolébky na posledních počinech postrádal – zábavnost, chytlavost, melodičnost, atmosféru. Slévání materiálu v jedno velké drrrhni, jaké bylo k slyšení na nedochůdčeti „Damnation...“, je náhle historií dávno propadlou. Téměř každá píseň na albu (nepočítám-li dřevní a tařka punkově řízné odrhovačky „Gilded Cunt“ a „Medusa And Hemlock“) disponuje čitelnou strukturou, zvratem a hlavně – silným ústředním motivem. Ať už je to klasická cradlovská kytarová vyhrávka – pro příklad zajděme k atmosferické „Nemesis“ či až netypicky veselé trdlovačce „Coffin Fodder“ – nově též harmonická vokální linka – tuze chytlavá titulka „Nymphetamine“, která dokazuje, že albionští upírci umí stále něžně hladit – či zběsilé riffování – tady bych vypíchl lovecraftovskou smršť „Mother Of Abomination“, která je esencí škatulky kinder metal. Všechny tyhle věci mi na předchozí desce chyběly, všechny tyhle věci zajišťují, že ani delší skladby nerozleptává stereotyp a hodina a čtvrt ve společnosti muzicírujících maškar uběhne jako velká voda.  Za novými kompozicemi navíc zase cítím příběh, určitou koncepci, která mi dovolí si zahrát na rozverného snivce a povolit uzdu fantazie. To je ono kouzlo, pro které jsem kdysi CRADLE OF FILTH miloval. A ono je zpátky. Ano, trochu vylouhované, místy vyčpělé (zejména tam, kde se po vzoru posledních desek hraje velké tvrdé bububu bez hlavy a paty – pár takových míst se na albu najde), ale příjemné chvění se dostavuje.

CRADLE OF FILTH Nejedná se samozřejmě o žádné velké zrání, spíše o zastydlou pubertu. Ale tam, kde jsem onehdá cítil pouze zamrzlou infantilní pózu, najednou cítím radost z hraní, chuť vyseknout melodické pukrle, nechat vyniknout bicí Adriana Erlandssona a starou dobrou klávesovou něhu. Ne náhodou se album znovu vrací k pomalejším tempům a ke ztišeným ukolébavkovým partům (viz taková „Gabrielle“), ve kterých hraje prim basa, klavír, samplovaný sbor a samozřejmě Dani. Mimochodem – jeho vokál vyšeptává, zdá se, že vrchol má dávno za sebou a dostavuje se logická únava materiálu. Jenže „Nymphetamine“ si vystačí i hudebně a Daniho strnulá póza trochu ustupuje, což je jen dobře. Všemu jen a jen napomáhá báječný masitý a průrazný zvuk, který je zase ochlup lepší než na poslední fošně. Osobně bych se klidně obešel bez vycpávkových orchestrálně-sborových doplňků (zejméná sborové mňauuu v intru „Satyriasis“ mě slušně irituje), ale halt porce patosu už k těmhle černokněžníkům neodmyslitelně patří, dělej co dělej, čertu rohy nenarovnáš...

Mohl bych sice hodit nejednou jedovatou slinou, ale konec konců, to udělali jiní (a zhnusená zášť jejich zdá se mi někdy až příliš strnulá, ale k čertu s provokacemi...). Mně tenhle absinth šmakuje a omotal mi svou sladkou chutí mozek jako hříšný chřestýš. Zašlé časy slávy se nikdy nevrátí, ale přinejmenším jsem ten smrtelník, pro kterého se hnijící mrtvola zvedla z kolébky špíny a zase ke mně promluvila srozumitelným jazykem. Melodickým a chytlavým jako nikdy dřív. Vypráví záhrobní pohádky, které mám tak rád. Už sice ne tak sugestivně jako dříve, ale přece... budu tomu hlasu rád pozorně naslouchat.


Marigold

Zveřejněno: 22.9.2004



Názory redakce
Pavel
22.9.2004

S CRADLE OF FILTH to jde z kopce. Jestliže lze "Midian" označit jako slušný nadprůměr v celkové diskografii kapely a přiznám se, že dodnes jej rád poslouchám, kvalita aktuálního kotoučku má značně klesající tendenci, která byla očividná již na předchozí desce. S mírným nadhledem by se dal zkousnout i fakt, že každá skladba využívá tísíckrát až na dřeň omílané postupy a aranže, co však škodí nejvíce a už nelze strávit je naprostá vyčichlost a neuvěřitelnost, která končí u schématu: tu použijeme horrorový motiv, tam trochu vřískotu, onde ostřejší výrazivo a šokující "estetiku". Ale proč? Chybí opravdovost, jenž dělala např. takový "Dusk and her embrace" tím, čím byl. Z kdysi výtečných "krejdlů" zbyla dnes pouze omšelá prázdná skořápka.

[5 / 10]
Milda
22.9.2004

Hudba za 8, zpěvák za 1 - opravdu velká škoda, že v kapele stojí za mikrofonem stále ten malej, hnusnej skřehotající zmetek. Kdyby tam byl nějaký opravdový zpěvák, máme co dělat s kvalitní deskou.

[4,5 / 10]
Shnoff
22.9.2004

Důsledek zkráceného rozpočtu? Otestování si svých věrných fans či pokus hodit laso dalším? Rezignace na hledání nových postupů nebo snad předčasná dospělost a hudební vyzrání? Ono je to celkem jedno. Z mého pohledu naprosto nezajímavá deska.

[3,5 / 10]
Reaper
16.9.2004

Po vydání tragického počinu "Cruelty And The Beast" jsem nad CRADLE OF FILTH zlomil pomyslnou hůl. Ani nevím, proč jsem po vyslechnutí jeho stejně zoufalých následovníků (z nichž vyčníval alespoň trochu jen "Midian"), věnoval svoji pozornost poslednímu skvostu "Nymphetamine". Všechno je stejně beztvaré a rozplizlé jako na "Damnation And The Day", jedinou změnou je výkon soudnosti prostého principála Daniho, který je ještě horší než kdy předtím. Jedinou známkou kvality tak zůstává práce Martina Powella, jehož klapky dokáží navodit alespoň trochu působivou atmosféru.

[3,5 / 10]
Arrow
9.9.2004

COF sa nikdy nehrali na inštrumentálnych borcov. Kolegovia tu síce vo veľkom spomínajú heavy metal, ale ja osobne ho tam až tak necítim (jedine "Coffin Fooder"). Práve naopak, novinka mi príde ďaleko melodicky a zvukovo výraznejšia a ako ďaleko bližší návrat k obdobiu slávy starých albumov, než zlátaniny "Damnation..." a "Midian". COF vsadili na to v čom sú a boli silní, výraznú melodiku, atmosféru a istý epický nádych. Zaujímavé je aj účinkovanie Liv Kristine v "Nymphetamine Overdose" a tradične výborný Martin obsluhujúci klávesy.

[7 / 10]
Louža
9.9.2004

Když tak čtu druhé pohledy ostatních kolegů redaktorů, jsem docela rád, že o popularitě kapel nerozhodují ani tak novináři, jako spíš fanoušci. Ne, "Nymphetamine" rozhodně není špatná deska. Je tím co byli Cradlové už v minulosti. Heavy metalem. Tentokrát v naprosto průhledném hávu. Osobně si myslím, že heavy metal jde hrát i mnohem hůř než tak, jak to dělají oni. Kapele trvalo deset let, než se na svoji pozici vypracovala a teď si zkrátka zaslouženě hraje to co ji baví (a co se prodá) . Těžko jim to vyčítat. Jen bych možná ještě trochu víc využil vynikajícího virtuóza a klávesového mistra Martina a ženských zpěvů. Nicméně i tak hodnotím kladně. Velmi dobře se to poslouchá.

[7,5 / 10]
Darkmoor
9.9.2004

A je to venku! Pokud snad ještě nekdo pochyboval, i když to bych se moc divil. Současní CRADLE OF FILTH jsou "hevík" a mít lepšího zpěváka (tedy vlastně "nějakého" zpěváka), nebude už vůbec co řešit. Představme si za mikrofonem Kai Hasena a máme novou desku GAMMA RAY, představme si Ralfa Scheeperse a máte novinku od PRIMAL FEAR. Že zveličuji? Možná, trochu, ale na věci to příliš nemění. Tahle deska sice neurazí, ale nevidím jediný důvod se k ní vracet. A když vám při poslechu bubáka Daniho vytanou na mysli HELLOWEEN (schválně zkuste skladbu "Coffin Fodder") o něčem to také vypovídá, nemyslíte?

[4,5 / 10]
Dalas
9.9.2004

Tak už je tady máme zase ty naše pouťové baviče anglické. Bývávaly doby, kdy jsem ke tvorbě „kolébky hnusu" vzhlíšel s úctou a nadšením, leč éra „Dusk And Her Embrace" (1996) již jaksi pominula. Tuto desku beru zároveň i jako vrchol CRADLE OF FILTH, na jehož druhé straně je pěkně strmá stezka, po které se Dani a spol. nezadržitelně řítí dolů, kde na ně čeká teplé místečko v metalovém mainstreamu po boku takových „es“ jako MANOWAR a jim podobných. Zatímco na předchůdci „Damnation And A Day“ byly ještě patrné snahy o monumentalitu a strašidelno, které však v konečném důsledky vyzněly spíše tragikomicky, tak novinka si alespoň na nic nehraje a drhne ten nejmetalovatější metal z metalovitých. Což o to, chvíli se to poslouchat dá, ale ... ale kdyby ty skladby nebyly tak dlouhé a kdybych jich nebylo tak moc. Nahrávka tak postrádá jakýkoliv náboj, spád, zkrátka něco, co by vás nutilo udržet pozornost. Prostě tuctový metal se všema jeho klišé a trapnostma. Postrádám jakýkoliv jiný smysl vydávat podobné nahrávky, než ten finanční. CRADLE OF FILTH jsou jen další metalový mainstream. Směšný, nudný, trapný, ale penízky vydělávající.

[3 / 10]
Thorn
9.9.2004

Mal som rád "Cruelty And The Beast", doteraz uznávam jedinečnú rolu "Dusk... And Her Embrace" v symphoblackovej kronike, stále mi sadne "Vempire", "Midian" ma príjemne prekvapil, svoje som si našiel aj v "Damnation And A Day".

"Nymphetamine" je však použitý, stokrát vylúhovaný sáčok s kedysi silným čajom. Heavy(!)metalový odvar, ani stopa po atmosfére čiernych karpatských lesov, stále slabší Dani, stále slabšie výkony, stále slabšie... všetko. Spomienka na dobré času zopárkrát prebleskne z kalu, ale na sedemdesiat minút je jej tragicky málo.

Je čas povedať definitívne DOSŤ, kým nebude neskoro -- CRADLE OF FILTH majú poslednú šancu odísť tak, aby na nich ostali viac príjemné ako negatívne spomienky.

[4 / 10]
Takhle zábavný kindermetal tu nebyl už osm dlouhých let. Špindírové natočili bezesporu nejmelodičtější a nejchytlavější písňovou kolekci ve svých dějinách a já je za to mám rád skoro jako za svých mladých (kinder) let.

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
4,7 / 10

6,1 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page