Středa
13.12.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1997

Vydavatel:
Noise Records

Stopáž:
63:40

Studio:
Hansen Studio, Hamburg, SRN

Produkce:
Hansen/Schlächter

1. Beyond The Black Hole
2. Men, Martians And Machines
3. No Stranger (Another Day In Life)
4. Somewhere Out In Space
5. The Guardians Of Mankind
6. The Landing
7. Valley Of The Kings
8. Pray
9. The Winged Horse
10. Cosmic Chaos
11. Lost In The Future
12. Watcher In The Sky
13. Rising Star
14. Shine On
15. Return To Fantasy

Kai Hansen
zpěv, kytara

Henjo Richter
kytara

Dirk Schlächter
baskytara

Dan Zimmermann
bicí

Heading For Tommorow (1989)
Heaven Can Wait (EP) (1990)
Who Do You Thing You Are? (EP) (1990)
Sigh No More (1991)
Heading For The East (VHS) (1991)
Insanity And Genius (1993)
Future Madhouse (EP) (1993)
Lust For Life (VHS) (1994)
Land Of The Free (1995)
Rebellion In Dreamland (EP) (1995)
Silent Miracles (EP) (1995)
Alive95 (1996)
Somewhere Out In Space (1997)
The Karaoke Album (1997)
Valley Of The Kings (EP) (1997)
Powerplant (1999)
Blast From The Past (Best of) (2000)
No World Order! (2001)
Skeletons In The Closet (2003)
Majestic (2005)
Land Of The Free II (2007)
To The Metal (2010)
Skeletons & Majesties (EP) (2011)
Master Of Confusion (EP) (2013)
Empire Of The Undead (2014)

GAMMA RAY - Somewhere Out In Space

Píše se rok 2297 pozemského času a někde tam venku ve vesmíru se nepohne ani zrnko kosmického prachu. Všeobjímající přítmí pohlcuje paprsky hvězdného světla, urazivší tu delší, tu kratší dráhu, počítanou mnohdy na staletí a tisíciletí. Tenhle neviditelný pohyb je jediným, který se tu odehrával za posledních nejmíň milión let, ale není tady nikdo, komu by to vlastně vadilo. Ticho a prázdnota kralovaly tomuto bohy zapomenutému místu ještě před Velkým třeskem a není žádných pochyb, že tomu tak nejspíš bude pořád dál a dál, až po samotnou Věčnost.

GAMMA RAYAle co se to děje? Neviditelné částečky vesmírné prostorové antihmoty se vyděšeně rozestupují, aby uvolnily místo nápadně velkému černému stínu, který se sem blíží neuvěřitelně pomalým tempem, skoro jako kosmický šnek na Mléčné dráze. U všech Nesmrtelných, co to jen může být? Velký černý stín připlouvá blíž a blíž, až se v něm v náhodném odrazu hvězdné záře dá rozeznat předmět tvaru kvádru. Co asi tak skrývá? Ale nejsou tu žádné ruce, které by to zjistily. A tak velký černý stín pluje pomaloučku dál a na jeho vrchní straně je po chvíli vidět ošoupaný nápis v jakési neznámé řeči, „EARTH, THE THIRD PLANET OF SOLAR SYSTEM“. Jenže, copak jsou tu nějaké oči, aby si to přečetly? Jistěže ne. Nebo ano? Velcí bohové, to je tedy věc! Velký černý stín té věci s tím divným nápisem překrývá náhle daleko, daleko větší stín, jehož druhý konec prozatím vůbec není vidět. Pomalu, jak se na vesmír sluší a patří, se posunuje nad první, teď už vlastně žádný stín, a pak nenápadně zastavuje. Kdyby to nebylo absurdní, dalo by se klidně říct, že je v tu chvíli kolem ticho jako v hrobě. Další nevypočitatelný odraz hvězdného světla prozrazuje, že povrch obrovského stínu je tvořen něčím kovovým. Uff, snad to není … JE, je to kosmická loď! Tak dlouho jsme se načekala, jakoby se tetelila zvířená zrnka kosmického prachu, a teď tolik zážitků najednou! A v té kovové lodi se něco pohnulo! Ve spodní stěně velkého monstra se cosi odšouplo stranou a za chvíli nato se ze stejného místa vynořily kleště. Roztáhly se, uchopily předmět ve tvaru kvádru a stáhly ho s sebou zpátky. Cosi se zase zašouplo zpátky a obrovitý černý stín, vrhaný kosmickou lodí, se pomaloučku rozjel dál v původně zvoleném směru. Nejbližší vesmírný prostor jakoby posmutněl.                  

Zato ona kosmická loď ožila. Podivná malá postavička, vězící v černém obleku se spoustou gumových hadiček, jenž mohl být klidně skafandrem, se sehnula a oběma rukama s pouhými čtyřmi prsty na každé z nich uchopila podivný kvádr právě vytažený z kosmu. Dlouhý zelený nos, na první pohled schopný samostatného života, přitom postavičce sjel z obličeje a začal kvádr hlasitě očichávat. Cosi nazlobeně utrousila, nos se vrátil na své místo a oba dva se rozeběhli směrem do lodi. V rozsvícené chodbě bylo vzápětí zřetelně vidět, že tou malou postavičkou byl jeden ze zástupců vesmírných Civilizací, říkejme mu třeba Marťánek. A Marťánek mazal, co mu jeho tři nožičky stačily, přímo do hlavní kabiny, kde se v té době zdržovalo několik dalších Marťánků a Marťanů. Všechny jejich oči, a že jich bylo, se pak společně stočily k příchozímu kamarádovi a jeho novému nákladu. Záhadný kvádr se bleskurychle ocitl na velitelském stolku a samotný velitel, Nejvyšší ze všech, a to nejen postavou, na něj zkoumavě pohlédl. „Uurychnep Vi^ast** Echmel~ehmed#,“ pronesl dutým hlasem a našinec by z toho pochopil, pokud by mu samozřejmě rozuměl, že si žádá intergalaktický slovník a translátor. Nejbližší z Marťánků mu ihned podal cosi maličkého, co si Nejvyšší zastrčil do malé přihrádky nad levým uchem. Velitelskou kabinou se ozvalo skřípavé zabzučení. Vzápětí nato Nejvyšší pohlédl na kvádr před sebou a hned ostatním vysvětlil, že to je obyčejná titanová krabice, obsahující poselství z jakési Země, třetí planety Sluneční soustavy, a že se jí v žádném případě nemusí bát. Přítomní Marťani radostně zasvištěli. Nejvyšší pak krabici otevřel a začal vytahovat různé předměty, nad nimiž marťanští kosmonauti šuměli úžasem. Nejdříve to byl jakýsi uvítací dopis, ale ten Nejvyšší odložil stranou na později. Hned potom vytáhnul kus látky se spoustou červených pruhů a stejnou spoustou bílých hvězdiček na modrém pozadí. „Íga^degahh~#,“ zašumělo to znovu kabinou a pro našince myslím není důležité, co v tu chvíli Marťani říkali. Nicméně Nejvyšší pokračoval dál. Rukama mu prošla tlustá kniha s nápisem „Bible“ (asi nějaký důležitý román, poznamenal Nejvyšší), obrázky obrovitánských jehlanů kdesi v pustině (v něčem podobném lítali ti z 18. Dimenze, napadlo Nejvyššího) a celá spousta dalších věcí a předmětů, kterým ani pořádně nikdo z nich neporozuměl. A potom se zastavil u placaté krabičky z nějakého průhledného materiálu, v níž byl vložen jakýsi stříbrný kotouček. Nejvyšší jej vyňal, a protože mu nápadně připomínal zvukové médium, vložil ho do čtecího zařízení. Do ticha velitelské kabiny se náhle ozval ohlušující rachot. „Ooch*kchu^^Yinea~#,” zbledli všichni přítomní, což by u nás znělo nejspíš jako co je to za příšerný randál, jak tohle může někdo poslouchat. Nejvyšší vzápětí přerušil přehrávání, vrátil kotouček do krabičky a posunul si jí blíž k očím. Bylo na ní napsáno „GAMMA RAY – Somewhere Out In Space“. „Vjekka Chi** Oku~Bhi#Ngoa#,“ zahuhňal Nejvyšší. Po našem by to znamenalo něco v tom smyslu, že je to pro něj sice divné a nepochopitelné, ale když už jim to posílají jako symbol své civilizace, tak to zřejmě musí být něco opravdu úžasného.


Louis

Zveřejněno: 2.9.2004



Názory redakce
Stray
21.1.2008

K albu "Somewhere Out In Space" mám velmi rozporuplný vztah. Na jednu stranu označuji jeho první polovinu - tedy od "Beyond The Black Hole" po "Valley Of The Kings" za naprosto strhující a bezchybnou, ale zbytek považuji naopak za naprostou nudu a cukrovou vatu ("Return To Fantasy" - jak já nemám rád některé dinosaury z 70´s) a rovněž za to nejslabší co kdy GAMMA RAY nahráli. Díky první půli, která je téměř za maximum hodnotím takto...

[7 / 10]
Milda
2.9.2004

Po čtyřech albech s tématikou "free your mind" nám Kai & spol. předvedli první ze svých "kosmických" zastávek. Album je koncepčního rázu (až na pár výjimek "Winged Horse","Pray") a textově ze 100% dostává svému názvu.
Krom této ideové změny je patrný také stylový odklon od předcházející tvorby - žádné koketování s hardrockem, či jinými styly - kapela nám servíruje čistokrevný speedmetal a dle mého názoru je právě tato deska klenotem (TM-Rainbowdemon) tohoto stylu a v kontextu tvorby GR je zdaleka "nejhitovější". Těžko vybrat nejlepší skladbu - všeobecně je nejoblíbenější titulní skladba společně s "Valley of the Kings", můj favorit je ovšem na konci v podobě "Rising Star+Shine On" s nádherně monumentálně klenutým závěrem (TM-Rainbowdemon). Škoda té coververze od UH - příjde mi naprosto zbytečná a atmosféru desky dost narušuje.
Jinak nelze SOIS nic dalšího vytknout - možná příliš "nasládlý" zvuk, ale to se taky kousne...

[10 / 10]
Album „Somewhere Out In Space“ asi nepotřebuje bližšího komentáře nebo nějaké podrobnější rozpitvávání co a jak se na něm povedlo a vydařilo, protože už na první poslech je všechno naprosto jasné. Tohle album je totiž tou nejlepší nahrávkou, jaká se kdy GAMMA RAY podařila.

Autor recenze:
10 / 10

Redakce:
8,5 / 10

8,9 / 10



s kapelou GAMMA RAY:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page