Pátek
24.11.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Limb Music/SPV

Stopáž:
41:12

Studio:
Gate & Pathway Studios (Německo)

Produkce:
Sascha Paeth and Miro

1. Rain of A Thousand Flames
2. Deadly Omen
3. Queen of The Dark Horizons
4. Tears of Dying Angel
5. Elnor´s Magic Valley
6. The Poem´s Evil Page
7. The Wizard´s Last Rhymes

Luca Turilli
kytary

Alex Staropoli
klávesy

Fabio Lione
zpěv a sbor

Alessandro Lotta
basa

Alex Holzwarth
bicí a hosté

Land of Immortals (demo) (1994)
Eternal Glory (demo) (1995)
Legendary Tales (1997)
Emerald Sword (singl) (1998)
Symphony of Enchanted Lands (1998)
Holy Thunderforce (singl) (2000)
Dawn of Victory (2000)
Rain of A Thousand Flames (EP) (2001)
Power Of The Dragonflame (2002)
The Dark Secret (2004)
Symphony Of Enchanted Lands II - The Dark Secret (2004)
Live In Canada 2005 - The Dark Secret (2006)

RHAPSODY - Rain Of A Thousand Flames

Ne, nelekejte se! V tomto případě skutečně nejde o regulérního následovníka kotoučku "Dawn Of Victory" z loňského roku. Ale už jsme to probírali několikrát - v dnešní uspěchané době je třeba neustálého opakování a připomínání. Takže abyste snad nezapomněli na italské pizzalisty s hollywoodsky nasládlou polevou epiky namísto kečupu, čeká vás malý předkrm. No malý, jak se to vezme. Některým skupinám stačí čtyřicet jedna minut bohatě na celou desku.

Úvodní šleha začíná klasickou chorálovačkou, nezvykle progresivní kytarovou pasáží a překvapivě agresivním zpěvem Fabia Lioneho. Šílené tempo nahušťují sbory, typický refrén plný zvonů, zrychlení a neskutečná dvoušlapáková zběsilost bubeníka Alexe Holzwartha. Klávesové sólo střídá sólová kytara plná arpeggio čertů, úvod má i poslední slovo a vláček Karlík je pryč! Zjištění první podstatné změny, hradbu symfoniků na celé desce střídá vozba klávesová, ovšem na celkovém vyznění materiálu to pranic nemění. Přece jen se jedná pouze o EP a rozpočet není nafukovací… "Deadly Omen" je klasické intro s klimprem a pompou. Trojka skrývá "Queen Of The Dark Horizons" a minimálně kvůli této skladbě stojí celá nahrávka za pořízení. Opět trocha Carmínovštiny na úvod, tentokráte ovšem ve skutečně luxusním balení. Údery kotlů podpoří rychlé kytary, všechno se přelije do klidna a operní dívčí zpěv dá k dobru skvělou melodku. Spodní oktávy kláves dusí inferno, opera pokračuje a nastupuje Fabio. Skutečně zapracoval na barvě, protože takhle drsné rejstříky jsme od něj ještě nikdy neslyšeli. A skvělý refrén, skutečně jeden z nejsilnějších, který kdy tahle skupina nahrála. Bohužel není z vlastní dílny. V bukletu se píše něco o hlavním motivu soundtracku k hororu "Phenomena" a italském umělci, říkajícímu si GOBLIN? Věc má přes třináct minut, takže po následné kytarové ekvilibristice a zopakování kolečka nám drsný hlas vypravěče sdělí důležité („my great Warrior“, však víte…) a klidnou pasáží přivolá Fabio zpět žhavou sílu hlavního motivu. Skvělé!

Další čtyři kompozice tvoří příběh. Skandovaný začátek s visačkou rhapsoidních harmonií pokračuje rychlostí horské dráhy a dostáváme se k zbědovanému naříkání umírajícího anděla, opravdu sugestivnímu, to Diablo natahuje pařátu ze svého vězení hluboko v temnotě. Přidává se muzika, lkaní pokračuje, utrpení křídlatce ukončí až znovuzrozené skandování a radostně rozjuchaná speedová pasáž. Jenže svatý má i tak poslední slovo plné nářku. Zdálky se blíží zvuk skřipek. Housličky keltsky malují, nevydrží to píšťalka a také si skočí, duch "Statečného srdce" je mezi námi. Předposlední Poem je „pro změnu“ plný heroické pompy a také dost oposlouchaného klišé. Závěr pak jistě potěší každého patriota. Skupina totiž uchopila do svých pracek Antonína Dvořáka a jeho "Novosvětskou" a až ji uslyšíte, budete se ptát, jestli ji náhodou nezkomponoval právě pro italské špagáty. Sedí jim, sedí.

S nějakými velkými soudy počkáme raději až do další řadovky turillovců. Samozřejmě je nutno ocenit snahu natáhnout hrací dobu nosiče co nejvíce, přesto možná trochu alarmuje, že nejsilnější momenty nepochází z domácí dílny skupiny…


Darkmoor

Zveřejněno: 16.1.2002



Názory redakce
Louis
21.10.2003

Původně se o tomhle kousku snad úplně přesně nevědělo, zda bude řadovým CD či jen mezipřistáním před plnohodnotným následníkem „Dawn of Victory“ (r. 2000), nicméně já osobně mám za to (a to i v souladu s kupní cenou), že na oficiální album si budeme muset ještě počkat. Není ovšem třeba strádat, neboť Rhapsody, zdá se, nejsou z těch, co by nás chudé metalisty chtěli vodit za nos, a nabízejí nám předkrm vskutku královský. A to nejen jeho přiléhavým hracím časem, ale především jeho obsahem, který je, krátce řečeno, skvostný. Myslím si totiž, a „Rain of a Thousand Flames“ budiž mi důkazem, že tihle Italové jsou s každým dalším albem lepší a lepší, a že svůj epicko-symfonický speed metal dovádějí stále blíže k dokonalosti. Nemohu si prostě pomoci a zbavit se dojmu, že skutečně postupně dolaďují svoji původně velmi symfonicky podloženou tvorbu (skoro bych řekl až na škodu poctivé metalové kytaře), v onu dokonalou symbiózu symfoniky a speed metalu, tak jak už byla cítit na druhém albu „Symphony of Enchanted Land“ a jak už jsme si jí mohli vychutnat na zmíněném předloňském zářezu. No a přesně takhle jim to hraje i tady, protože vpodstatě po celou hrací dobu (pominu-li nějaká ta intra či předehry) si to symfonika a klasicky nakořeněné melodie takovým nějakým absolutně nenuceným a přitom zdravě energickým způsobem ruku v ruce hrne s odsýpající kovovou mašinou, na níž je znát, že zejména přítomnost bicmistra Alexe Holzwartha (k Rhapsody dorazil při minulém albu) je asi jedním z hlavních důvodů, proč to kapele tak šlape (slyšte jej v úvodní titulní rychlovce nebo v „Queen of the Dark Horizon“, kde je jeho práce s oběma kopáky na motivy Turilliho sekaného riffu skutečnou pastvou pro uši). Ale všechny zásluhy nelze připsat jen Holzwarthovi, neboť pochopitelně by to nebyli Rhapsody, kdyby v jejich čele nestáli Luca Turilli a Alex Staropoli, ovládající svoje nástroje přinejmenším stejně bravurním způsobem jako Holzwarth, a mající na rozdíl od něj ještě daleko větší možnosti pro vyjádření, které samozřejmě využívají do posledního kousíčku, jak je to ostatně převelice slyšet, a to zejména v obou nejdelších skladbách („Queen of the Dark Horizon“ /13:42/ a „The Wizard´s Last Rhymes“ /10:38/ ). Huuuh, a hlavně Staropoli, protože jeho klávesy zní skutečně jako při mši, která je sloužena těsně před tím, než první sluneční paprsek rozetne noční temnotu a než se vzápětí na to v krvavé řeži srazí tisíce mečů dvou znepřátelených armád. Síla skladeb obsažených na téhle nahrávce tak chvílemi přerůstá až v téměř magický opar, a budeme se znovu bavit o především o obou uvedených nejdelších skladbách, protože hlavně jim je dán prostor k tomu, aby na mnoha rozmanitých plochách a v mnoha barvách dokonale vykreslily onu podmanivou příchuť symfonicko-epicko-speed metalového umění Rhapsody. Mimochodem, bude-li se vám ústřední melodie v poslední skladbě znát poněkud známou, pak vězte, že ji skutečně znáte. Kdo z občanů naší rodné vlasti by totiž neznal Antonína Dvořáka a jeho „Novosvětskou“, kterou si tihle italští diblíci poupravili k obrazu svému, ba co víc, k obrazu takovému, že i samotnému Mistrovi by se tohle zpracování mohlo zamlouvat. Koneckonců, vždyť klasika přece byla dědečkem heavy metalu, tak proč vlastně ne, že?

[9 / 10]
Pouze EPčko, ale parádní. Trocha novostí ve zpěvu a rytmice, ovšem především velice vkusně uchopené předělávky. Snad jen trochu zaráží, že vlastní repertoár kvality coverů příliš nedosahuje. RHAPSODY nabírají druhý dech???

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
9 / 10

8,6 / 10



s kapelou RHAPSODY:

s osobností Luca Turilli:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page