Čtvrtek
18.9.2014
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2005

Vydavatel:
Metal Blade

Stopáž:
35:57

Produkce:
Chris Barnes

1. Decomposition Of The Human Race
2. Somewhere In The Darkness
3. Rest In Pieces
4. Wormfood
5. 13
6. Shadow Of The Reaper
7. Deathklaat
8. The Poison Hand
9. This Suicide
10. The Art Of Headhunting
11. Stump

Chris Barnes
spev

Terry Butler
basgitara

Steve Swanson
gitara

Greg Gall
bicie

Haunted (1995)
Alive And Dead (EP) (1996)
Warpath (1997)
Maximum Violence (1999)
Graveyard Classics (2000)
True Carnage (2001)
Bringer Of Blood (2003)
Graveyard Classics II (2004)
13 (2005)
Commandment (2007)
Death Rituals (2008)
Graveyard Classics III (2010)
Undead (2012)
Unborn (2013)

SIX FEET UNDER - 13

SIX FEET UNDERChris Barnes teda nekecal. SIX FEET UNDER naozaj nahrali svoj ”Reign In Blood”. To najlepšie z hĺbky šiestich stôp nesie v názve (ne)štastné číslo ”13”.

Neuveriteľných 10 rokov už ubehlo od vydania debutu ”Haunted” vtedy ešte death metalového ”all star” projektu členov CANNIBAL CORPSE, MASSACRE a OBITUARY.

Kým prvé dva albumy niesli až príliš typický rukopis gitaristu Allena Westa (skladba ”Nonexistence” z dosky ”Warpath” je dokonca postavená na tom istom riffe ako ”By The Light” a jej remix ”Bullituary” z posledného štúdiového záseku OBITUARY), od titulu ”Maximum Violence” už SIX FEET UNDER pod vedením náčelníka Barnesa postupne získavali svoj nezameniteľný ksicht.


SIX FEET UNDERNovinka ”13” je po doskách ”True Carnage” a ”Bringer Of Blood” zavŕšením pomyselnej trilógie dokonale prasáckeho death&rollu. Od slayeráckeho bláznovstva „Undisputed Attitude“ som nepočul niečo také špinavé a vulgárne. Prehnitý, prašivý zvuk gitár, metalové riffy zasekávajúce sa do miestami až punkového besnenia, pekelný rev jedného z posledných Mohykánov death metalu – SIX FEET UNDER sú v roku 2005 silní a presvedčiví ako nikdy predtým.

Túto kapelu sledujem počas celej jej kariéry, mal som pocit, že ma už ničím nedokáže prekvapiť. Pravý opak je pravdou. „13“ je čírym destilátom toho najlepšieho, čo kedy títo šialenci stvorili. Počnúc SIX FEET UNDERpomalým rozbehom rytmickej sekcie Buttler-Gall v úvodnej „Decomposition Of The Human Race“ (presne v štýle pamätného zárezu „Feasting On The Blood Of The Insane), končiac strmhlavo rýchlou jazdou v titulnej „13“ s efektným Chrisovým syčaním. Celá doska fantasticky graduje od parádnej klipovky „Shadow Of The Reaper“. Dvojica skladieb „Deathklaat“ a „The Poison Hand“ už teraz patrí do zlatého fondu tvorby SIX FEET UNDER. Takto nejako si predstavujem hudbu, ktorá má na koncerte zaznieť, keď sa z publika ozve (v našej redakcii veľmi obľúbený) výkrik „hobluj!“.

Som rád, že sa Barnes vo svojich textoch vrátil po zbytočnom politizovaní typu „Amerika The Brutal“ k osvedčeným hororovým témam, v skladbách „Wormfood“ a „The Art Of Headhunting“ dokonca aj k obľúbeným červíkom. Nebudem sa rozpisovať o vôni hliny na cintoríne, pachu starých bitúnkov či chuti potu obete tesne pred prvým zárezom motorovej píly... myslím, že stačí skonštatovať, že nič lepšie ako „13“ pod hlavičkou SIX FEET UNDER doposiaľ nevyšlo. Na to ostatné prídete aj sami.

Po vyslovene trápnom druhom dieli „Graveyard Classics“, ktorý len potvrdil starú známu pravdu o opakovanom vtipe, som mal o túto bandu tak trochu obavy. Som rád, že celkom zbytočne.


Rudi

Zveřejněno: 21.3.2005

WWW odkaz:


Názory redakce
Darkmoor
23.5.2005

Stará deathová škola dnes může zajímat už jenom ty nejvěrnější. Pohledem mimo jejich řady nutno říct, že v případě "13" jde o to nejprovařenější klišé, co si lze pod starou smrtkou představit, včetně naprosto monotónního zpěvu pana Barnese. Tohle by možná vzbudilo pozornost před 15 lety, ovšem ani tím si nejsem příliš jistý...

[3,5 / 10]
Shnoff
1.4.2005

O žádný přelom se rozhodně nejedná, a to ani v rámci tvorby samotné kapely. Pár povedených a chytlavých riffů se na „13“ najde, ovšem jako celek na mě působí tato deska tak nějak uměle, unyle, monotónně, vykonstruovaně a v některých momentech dokonce směšně. Zkrátka se jedná o klasický produkt zavedené kapely za zenitem výkonnosti, která ostatně nikdy nebyla bůhvíjak vysoká. Jestliže byli či jsou SFU stále srovnáváni s OBITUARY, tak se tak děje pouze z důvodu žánrového zařazení a někdejšího personálního propojení, kvalitativně jsou totiž OBITUARY o několik koňských délek vepředu. Jen aby se to v létě nesrovnalo…

[3,5 / 10]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page