Jezuskonte, ten dobytek Luttinen je zpátky i s nukleárním stádem blasfemizujících notorů. To se zase všeliké křesťanstvo světové posere! IMPALED NAZARENE nebyli nikdá žádní příštipkáři a když už do toho práskli, stálo to za to. Nejinak i tentokrát. Kapela, která si musela pro svou šílenou, ujetou, rouhačskou a čert ví jakou ještě muziku utlouct vlastní rakvičku „nuclear metal“, plní daný slib a měrou vrchovatou se vrací k melodickému projevu, který mnoho fanoušků začínalo postrádat.

Nejstručnější charakteristika, která mi zabrousila na mysl byla: CHILDREN OF BODOM bez virtuozity, zato s pořádnou dávkou hovězí přímočarosti. Jakoby se chlapci zaradovali z populární vlny speed metalu a rozhodli se dokázat, že to také umí rychle a ještě rychleji. Gala show předvádí kotelník Repe, což je takový menší bastard keňské vytrvalosti a americké rychlosti. Téměř neustále hamtá obě šlapky... Věhlasné studio Astia propůjčilo jeho aparátu vyšší zvuk, což je vhodné zejména k prorážení hlenových barikád ve středním uchu. Chlívák Mika X6X Häkkinen se nenechává zahanbit a pěkně od plic frázuje svoje nenávistná poselství papežencům a pacifistům. Některé songy jsou dost silné kapučínko – prim hraje „Via Dolorosa“, která mimo jiné nastiňuje, kterak ukřižovanému Kristovi tekly sračky po noze. Na mojí maličkost až příliš... Taktéž silně kontroverzní vybídky k násilí, vraždění a krvavé pomstě mě vedly k úvahám, myslí-li to Finové vážně. Asi ne...

Hudba má totiž místy Absence války, co neznačí mír až perverzně veselé vyznění. Riffy jsou juchavé, bicí tepají řitní otvor nejrůznějšími skočnými rytmy, dojde i k úchylnému „grindnutí si“ (Satan Wants You Dead), propukne nespoutaný prasopal („Absence Of War“, „Humble Fuck Of Death“), zazní jadrná a velmi agresivní finština (jeden z nejlepších záseků alba – „Nyrkilää Tapettava Huora“). Žezlo neustále třímá sympatické a úderné těžké melodično, které párkrát rezultuje do uhozených sólových onanií. A jak jeden úprk přerůstá v druhý, začínám pociťovat, že mě IMPALED NAZARENE velice baví... Krátké štěky s pořádným tahem na branku si rozhodně nekladou za cíl stát se klenotními nádherami v hudební vitríně, zato demolují co se dá a v perverzním karnevalu nahatých ženštin, samopalů a pokálených svatých se jasně rýsuje, že Luttinenovic banda má stále světu co říct. Ačkoli „Suomi Finland Perkele“ bylo a bude jenom jednou...