Pátek
24.11.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2002

Vydavatel:
Limb Music/SPV

Stopáž:
60:58

Studio:
Gate & Pathway

Produkce:
Sascha Paeth & Miro

1. In Tenebris
2. Knightrider Of Doom
3. Power Of The Dragonflame
4. Thae Match Of The Swordmaster
5. When Demons Awake
6. Agony Is My Name
7. Lamento Eroico
8. Steelgods Of The Last Apocalypse
9. The Pride Of The Tyrant
10. Gargoyles, Angels Of Darkness - I. Angeli Di Pietra Mistica
11. - II. Warlord´s Last Challenge
12. - III. ...And The Legend Ends...

Luca Turilli
Lead and rhythm guitars

Alex Staropoli
Keyboards, harpsichord and piano

Fabio Lione
Lead, backing and "opera" vocals

Alex Holzwarth
Drums

<b>hosté:</b>

Bridget Fogle
Female baroque voice

Manuel Staropoli
Baroque recorders

Dana Lurie
Lead violin

Jay Lansford
Narration

Sascha Paeth
Bass

Thunderforce
Drums

H.Langhans, C.Rizzo, R.Hunecke-Rizzo, O.Hartmann, Miro
Epic Choirs

Bridget Fogle, Previn Moore
Church Choirs

Land of Immortals (demo) (1994)
Eternal Glory (demo) (1995)
Legendary Tales (1997)
Emerald Sword (singl) (1998)
Symphony of Enchanted Lands (1998)
Holy Thunderforce (singl) (2000)
Dawn of Victory (2000)
Rain of A Thousand Flames (EP) (2001)
Power Of The Dragonflame (2002)
The Dark Secret (2004)
Symphony Of Enchanted Lands II - The Dark Secret (2004)
Live In Canada 2005 - The Dark Secret (2006)

RHAPSODY - Power Of The Dragonflame

Jen co jsme si oprášili paměť Louisovou vzpomínkou na "Rain Of A Thousand Flame", máme na mušce žhavou porci špagátového westernu v té správné italské (nad)produkci, s příslovečnou pompou a pochodovým espritem německých botek. Drazí rekové a spanilé rekyně, chrabří bojovníci, vnadné valkýry, vznešení elfové, tupí trpaslíci i odporní smradlaví skřeti - jste tu všichni? Dobrá, takže hodina budovatelského heroismu může začít!

Nejdříve se, moji drazí posluchači, můžeme podívat na trošku té teorie. Copak nového asi skupinu potkalo od již zmíněného EP? Tak hlavní změna je zřejmá hned na první pohled a sice se nám nějak vypařil baskytarista Alessandro Lotta. Čili fotografovací session absolvovala pouze osiřelá italská trojka s německým tlučmistrem. V bukletu je pak obrázek ex-tlustostruníka mírně zamlžen a basové party nahrál producent Sascha Paeth.

Ano pane Hejkale? Máte nějaký dotaz? Co se s ním stalo?

Tak to opravdu netuším, ovšem podle zpráv z tábora skupiny je prý uvolněný post již obsazen. Nástupce slyší na jméno Patrice Guers a nejedná se o žádného nováčka, když vystupoval již v řadách doprovodné kapely Patricka Rondata nebo v CONSORTIUM PROJECT. Další novou tváří bude i kytarista Dominique Leurquin (DREAM CHILD), ovšem ten zřejmě pouze jen jako host na nacházejícím turné.

A dostáváme se k obsahu dílka. Hádáte chorálové intro? Nějaké vaše sázky?

Ano slečno Radalfová? CD skupiny LINKIN PARK ze sbírky vašeho pana bratra, píšu si!
Pan Puštík? Brko, tak tomu říkám slovo do pranice!

No, můžete si oba oddechnout, protože intro "In Tenebris" samozřejmě celou čtvrtou (a zřejmě i poslední) část "Emerald Sword" ságy otevírá. Nikdy nezaškodí procvičit hlavu mrtvým jazykem, ne?

No ano, je to latinsky pane Marigolde. Skutečně se před námi nemusíte předvádět, jako s tou svou loutnou po poutích a po cimbuřích!

"Knightrider Of Doom" jako první regulérní song nastavuje laťku rychlosti zpropadeně vysoko a skupina ji po celou hrací dobu disku o mnoho nepodleze. Že jde o kvapík s bombastickým refrénem nikoho nepřekvapí, dávno jsme mu v kečupmetalovém podání uvykli. I "Sílu dračího plamene" žene dvoušlapákový stroj fricka Alexe Holzwartha. Což o to, rychlost nabírá přímo kosmickou, ovšem skladba samotná spíše nudí, nemá nic, co by stálo za opakovaný poslech. První zvolnění přichází až s trubadúrským popěvkem o "Pochodu vrchního mečouna"…

Co to tam máte za papírek, slečno Dalasová, ukažte? „Víno na kuráž a pomilovat markytánku!“? No fuj! Milostná poezie v mých hodinách hrdinství? Neslýchané!

Ale něco na tom bude, hlavní motiv "Marše" je skutečně vykradený "Batalion" v podání SPIRITUÁL KVINTETU, BLACKMORE´S NIGHT a já nevím, kdo všechno ještě tenhle tradicionál hrál a hraje. Jenže tady ji složili RHAPSODY…že by reinkarnace? "Démoni" přichází a jim v patách stíny čtyř válečníků z MANOWAR. Po čertech jimi páchnou zkreslené sloky, kde hlasy křičí jeden přes druhý. Refrén pompou přetéká, ale patří k povedeným, neunikneme ani malému exkurzu do mnišských kuten a volání sirény s ženským hlasem operní subrety. Další položka a další ortodoxní tepání rychlosti v žilách. Skalní jásají, ovšem mustr je čím dál vyčichlejší a nečekaný nápad nebo motiv by jeden v tom předhánění se v rozkladech pohledal. Ale konečně přichází zklidnění - fletnička, klavíreček, pohodička…"Lamento Eroico". Ano, něco přesně pro naši hodinu. Tak si to vychutnejte, i když žádný velký zázrak to není. "Ocelové božstvo poslední Apokalypsy" nám spásu také nepřinese, protože v podstatě disponuje již značně obnošeným kabátkem, ale to už pomalu spějeme do finále. Hit alba ukrývá číslo devět a jmenuje se "The Pride Of The Tyrant"…

Cože, že už i tohle jste slyšel pane Shnoffe? Ne, že zvonilo? Ale koukejte mazat zpátky na svoje místo!

Přesvědčivě podaný song, se skvělým refrénem, kde není co kritizovat, nutno jen smeknout. Čili ještě trošku zašťouráme do závěrečného "Opusu", kde nás na ploše téměř dvaceti minut RAPSÓDIE zasype motivy jako z kulometu a kde ne všechny jsou povedené jako skvělý klasicistní začátek na španělku a můžeme bilancovat.

Shrňme si to…

Pane Votane, okamžitě s TÍM přestaňte!!!

…RHAPSODY natočili slušné album. Je ovšem rychlé na úkor pestrosti, s čímž také souvisí převaha kláves nad smyčcovými nástroji. Je určitě těžké natočit důstojné pokračování ke třem albům, která pompou vlastně již dost dobře překonat nejdou, tak si ale říkám, proč vydávat krátce po sobě dvě polovičatá, když z nich mohlo být jen jedno - silnější. Dneska to ještě prošlo o ten pověstný fous, ale slyším tady v blízkosti někomu zvonit hranu!!!

A teď sypte domů, bando nevděčná!


Darkmoor

Zveřejněno: 5.4.2002


Jestliže na předchozím EP se mohlo zdát, že italové nabírají novou sílu, pak poslechem téhle desky tato iluze opět rychle mizí. Totiž stokrát nic umořilo i vola a nevím tedy, proč by stokrát stejná píseň měla projít zrovinka RHAPSODY. Odhlédneme-li od textů, je to o fous nadprůměr, ale především pouze díky instrumentaci. Z příští desky mě obchází hrůza...

Autor recenze:
6,5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

7,5 / 10



s kapelou RHAPSODY:

s osobností Luca Turilli:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page