Čtvrtek
24.4.2014
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Nuclear Blast

Stopáž:
41:09

Studio:
Abyss (SWE)

Produkce:
Peter Tätgren

1. Follow the reaper
2. Bodom after midnight
3. Children of decadence
4. Every time I die
5. Mask of sanity
6. Taste my scythe
7. Hate me!
8. Northern comfort
9. Kissing the shadows

Alexi Wildchild Laiho
kytara, vokály

Jaska Raatikainen
bicí

Henkka T. Blacksmith
basa

Janne Warman
klávesy

Alexander Kuoppala
kytara

Something Wild (1997)
Children of Bodom (singl) (1997)
Hatebreeder (1999)
Tokyo Warheards (live) (1999)
Hate Me (singl) (2000)
Follow The Reaper (2000)
You`re Better Off Dead (singl) (2002)
Hate Crew Deathroll (2003)
Trashed, Lost & Strungout (2004)
Are You Dead Yet? (2005)
Chaos Ridden Years ´06 (2006)
Blooddrunk (2008)
Skeletons In The Closet (2009)
Relentless Reckless Forever (2011)
Halo Of Blood (2013)

CHILDREN OF BODOM - Follow The Reaper

Smrt a její hranice... Takové jsou cesty finské sebranky od jezera Bodom a vězte, že se podíváte hodně daleko. Funebrální raketa se strmou dráhou letu... Velmi stručná a přitom vyčerpávající charakteristika nezaměnitelné party, která v rozmezí dvou alb a několika let provrtala do světa řádně hlubokou jámu. Dnes si v poklidu hnípá na márách pro vyvolené synky metalové Valhally a za nic se nechce nechat svrhnout... Follow The Reaper je potvrzením jejich výsostného postavení, definitivním hřebem do srdce pochybovačů. COB jak se zdá našli ideální rovnovážnou symbiózu kláves a kytar, jinými slovy – onen třaskavý molotov blackové agresivity a speedového kumštýřství dotáhli k ďábelské svítivosti a výhřevnosti.

CHILDREN OF BODOMTradičně ponurou atmosféru přihnojuje nejen kouzelně tmavomodrý svět bookletu se Sekáčem v přední linii, ale i prachúchylná mluvená intra. Zejména obligátní prohlášení "I was only 21 when I die" přímo srší existenciálním optimismem. Základní formulkou je ale hudební obsah samotný. Už tradičně se rychloprstý virtuóz Alexi Laiho pustil z řetězu a připravil spoustu velmi kvalitních a neošoupaných riffů, na kterých může skupina stavět svůj chrám dekadentní hniloby. A staví vskutku ve velkolepém stylu – ty tam jsou časy přímočarých nářezů z debutového Something Wild, namísto občasných exhibičních kytarových výpadů servírují Děti jezera Bodom stoprocentní instrumentální propletenec. Exceluje absolutně každá nástroj, ostře zvučené bicí zejména kopákovými kvapíky a briskními přechody, basa je nádherně proměnlivou výztuží, kytarová brigáda sází jednu riffovou fugu za druhou, přičemž neopomíná všudypřítomný finský temný feeling (zejména singlovka Everytime I Die). Kapitolou na okraj budiž nazvány klávesy, které mi nebývalou silou evokují časy, kdy černobílé klapky u black metalových bohatýrů Dimmu Borgir trápil jistý Stian. Jsou nádherně éterické, tu vznosné, tu zadumané, jak jen nálada žádá. Jejich krasopis ještě šperkuje kompoziční brilanci a pozdvihuje mysl vnímatelovu k nebesům... či k hlubinám pekelným, jak je ctěná libost...

Tady vidím největší pokrok, hudba COB je rozčleněna na více vrstev a jejich famózně stvořená harmonie dává metalu zcela nový rozměr – rozměr samorostlé virtuozity, kterou Alexi svým černočerným skřehotem pouze posiluje... Originál každým coulem, navíc originál, který se zatím drží božího přikázání nepokradeš dosti zásadově. Nepokradeš ni u sebe, ni u bližních... Kéž by jim to vydrželo!


Marigold

Zveřejněno: 14.1.2002


Alexi Laiho a jeho váleční psi se znovu vytáhli a propracovali svůj meldický heavy/black k dokonalosti. Nečekejte žádná velká překvapení, jen 40 minut špičkové metly, jakou umí CHILDREN OF BODOM dokonale.

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,5 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page