Neděle
19.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2005

Vydavatel:
Relapse Records / Day After

Stopáž:
51:36

1. Dusk Falls Upon the Temple of the Serpent on the Mou
2. Cast Down the Heretic
3. Sacrifice Unto Sebek
4. User-Maat-Re
5. The Burning Pits of the Duat
6. Chapter of Obeisance Before Giving
7. Lashed to the Slave Stick
8. Spawn of Uamenti
9. Annihilation of the Wicked
10. Von Unaussprechlichen Kulten

Karl Sanders
Kytary, vokály

Dallas Toler-Wade
Kytary, vokály

George Kollias
Bicí

Festivals Of Atonement (MCD) (1995)
Ramses Bringer Of War (MCD) (1997)
Amongst The Catacombs Of Nephren-Ka (1998)
In The Beginning (2000)
Black Seeds Of Vengeance (2000)
In Their Darkened Shrines (2002)
Annihilation Of The Wicked (2005)
Ithyphallic (2007)
Those Whom The Gods Detest (2009)
At The Gate Of Sethu (2012)
What Should Not Be Unearthed (2015)

NILE - Annihilation Of The Wicked

Tak jste se přece jen dočkali. Nejen nové desky NILE, ale i mé váhavé recenze na ni. Byl to opravdu záhul rozplést zpráchnivělé zbytky sarkofágů a dostat se hnijící mumii takříkajíc na dřeň. Každopádně jsem se chtěl vyvarovat rychlých závěrů, jsa si vědom zástupu oddaných ctitelů kapely, kteří by mě jistě neváhali vyhnat do pouště, připoutaného ke staré velbloudí herce, abych tam v bolestech odevzdal svou krev slunci a písku.

NILEAlba NILE sleduji od jejich druhé řadovky, a ačkoli jsem s jejich tvorbou neměl nikdy vážný problém, připadali mi vždycky krapet přeceňovaní. Dobří, ale ne zase tolik. To se však radikálně změnilo s nástupem předposledního nilského extrementu (nevím, co tím chtěl náš šílený diamant říci, čili ponechávám - pozn. kor.)„In Their Darkened Shrines“, na které jsem chtě nechtě musel zírat jak Louža za zrcadlem. NILE vcelku rostli album od alba již od začátku existence, ale ten revoluční krok se podle mého názoru odehrál právě na výše zmíněném kotoučku a „Annihilation of the Wicked“ má tak trochu smůlu, že přichází hned po něm. Laťka je zatraceně vysoko, a i když si NILE velmi dobře našlápli, nedoskočili. Stylové akustické intro „Dusk Falls Upon…“ nás celkem spolehlivě přenese... kam jinam než do starověkého Egypta a pak to začne… „Cast Down the Heretic“, nesmlouvavý nátěr nezapírající nic, čím NILE byli a jsou. Stylovým, inteligentně udělaným a na plný koule zahraným death metalem. Stejně jako na minulých albech je i zde uragán nápadů, zahraných tak, že to dopravy zní jako…uragán. Nedílnou součástí je i egyptská kultura, k níž se NILE hlásí a s ní jdou ruku v ruce lehce orientální stupnice, čehož si je kapela dobře vědoma. Ovšem opět nic, co by tu dřív nebylo. To, co zde naopak od minula chybí, jsou občasné monumentální klávesové plochy, které skvěle ozvláštnily poslední nahrávku a daly jí takříkajíc křídla. „Annihilation of the Wicked“ se naproti NILEtomu plazí nilskou deltou při zemi, jak Stygijský had. Nadýchanost a uvolněnost minulého eposu vzala za své. Sanders tady pěkně utáhl všechny šrouby na maximum a sešněroval své sypačky pěkně do latě. Trochu ortodoxní latě. Tomu, kdo má rád klasický floridský deathový sound  „Annihilation of the Wicked“ asi dobře sedne, ale ti, kdo by chtěli zaslechnout hudbu NILE v omáčce vymykající se tradičnímu deathovému trendu, budou muset chtě nechtě sáhnout po kotoučku předchozím. Stejně tak je to i s koncepcí alba. „In Their Darkened Shrines“ bylo album alespoň částečně koncepční. „Annihilation of the Wicked“ se snaží jakž takž představit pár epických kousků, jako je třeba skvělá „User-Maat-Re“, titulní „Annihilation of the Wicked“, nebo prazvláštní „Von Unaussprechlichen Kulten“, pomyslná červená nitka mi však po hudební stránce nějak chybí. Ve „Von Unaussprechlichen Kulten“ navíc jako jeden z mnoha naprosto nechápu koketaci NILE s němčinou. Písnička je to každopádně skvělá mimo jiné i tím, že se nese na poměry NILE ve středním tempu, kde má podle mého názoru kapela největší sílu. Tříminutové výklepy jsou bezpochyby zajímavé stejně tak, jako kytarové eskapády mající někdy až jazzový feeling (Morty, kde jsi...?!). To je však málo platné, když je člověk během poslechu sotva stačí pořádně vstřebat.

Celkově mi přijde „Annihilation of the Wicked“ jako typická deska ze škatulky, nepotěší-neurazí. Fanoušci kapely z ní budou chrochtat blahem a ostatní potenciální zájemci si ji bez urážky poslechnou a půjdou dál. V povodí Nilu bylo ovšem už i líp. Porovnám-li jejich tvorbu s posledními OBITUARY či SIX FEET UNDER, jsem mírně na rozpacích, co bych měl k tomu vlastně říct…nesrovnatelné. Tisíc nula pro Egypťany.

CD k recenzi poskytli Day After records
Day After records


Louža
Louža

Zveřejněno: 13.7.2005



Názory redakce
Reaper
17.7.2005

NILE bez problémů udrželi vysoko nasazenou laťku kvality na stojanech. „Annihilation Of The Wicked“ sice nepřekvapuje tolik jako předcházející majstrštyk „In Their Darkened Shrines“, to však nic nemění na tom, že velká většina US mlátiček bude opět přihlížet nekompromisním výkopovým pracím pod Cheopsovou pyramidou ze zatraceně uctivé vzdálenosti.

[8 / 10]
Změny na novinkovém albu NILE jsou více méně evoluční, nikoli revoluční jako na albu předešlém. Přesto jsou jako kapela s floridského marastu stále nejlepší. A mé maličkosti nejvíce stravitelní.

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
8 / 10

8,7 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page