Úterý
21.11.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1987

Vydavatel:
Combat rec.

Stopáž:
48:27

Studio:
Music Grinder Studio, Hollywood, USA

Produkce:
Randy Burns

1. Infernal Death
2. Zombie Ritual
3. Denial Of Life
4. Sacrificial
5. Mutilation
6. Regurgitated Guts
7. Baptized In Blood
8. Torn To Pieces
9. Evil Dead
10. Scream Bloody Gore
11. Beyond The Unholy Grave
12. Land Of No Return

Chuck Schuldiner
zpěv, kytary, baskytara

Chris Reifert
bicí

Scream Bloody Gore (1987)
Leprosy (1988)
Spiritual Healing (1990)
Human (1991)
Fate - The Best Of (1992)
Individual Thought Patterns (1993)
Symbolic (1995)
The Sound of Perseverance (1998)
Live In L.A. (Death & Raw) (2001)
Live In Eindhoven (2001)
Live In Cottbus 1998 (2005)

DEATH - Scream Bloody Gore

Když svět v roce 1987 ještě vlastně vůbec netušil, co to znamená „death metal“, když hudební hrátky s největší myslitelnou tvrdostí a rychlostí zůstávaly maximálně u thrashových bran či u archaického black metalu po vzoru VENOM nebo CELTIC FROST, a když se umístění nějaké té ošklivosti na obal vlastní nahrávky rovnalo škádlením kobry bosou nohou, zrodilo se na daleké americké pevnině cosi, co mělo ve všech těchto směrech znamenat naprostou revoluci a zvrat. Bezpochyby z lůna samotné Smrti tam byla kdysi vyvržena cháska, drze si osvojivší jméno své vlastní matičky, a (s vervou jejímu ústřednímu mozku Chucku Schuldinerovi vlastní) zplodivší ve zmíněném roce choré infernální dílo, nazvané více než výstižně „Scream Bloody Gore“. Na jeho obalu se nevídaně zpíjely krví do němoty čtyři odporné zombie, oblečené v mnišských kápích, a v jeho drážkách se pak neslýchaně zhmotňovala hudební masa, o níž by tehdy ledaskdo zapochyboval, zda se ještě vůbec dá mluvit o hudbě jako takové. Roky budoucí ovšem prokázaly, k jak významné události došlo. Fakticky se totiž zrodil a byl definován styl, který už navěky poznamenal svět heavy metalu, na který začaly přísahat tisíce fanoušků a kterému už také navždy zůstala hlavička, kterou se zvala ona americká cháska. A je pochopitelné, že takové okamžiky nelze vymazat z paměti, obzvláště při vzpomínce na úvod startovní skladby „Infernal Death“, v němž nelze přeslechnout temně mrazivé chroptění „Diiieeeeeeee!“. Vždyť si přeberte, kolikrát už jste je od té doby slyšeli v podání nejrůznějších kapel.

DEATHSíla debutního počinu Schuldinerovců spočívá především v tom, že je na něm zahráno tak, jak to před tím ještě nikdy nikdo neudělal, třebaže se to z dnešního pohledu může celkem lehce jevit jako nic moc odvážného. Opak je ovšem pravdou. Mohutně zbustrované kytary přidaly na síle i charakteristickém „tvrdém“ zvuku, baskytara je zpevnila jako nestržitelný ocelový svěrák a bicí jim zanotovaly do úprku hodného útěku z popravčího křesla. Z každičkého úderu do strun se do éteru málem hmatatelně šířil děs, hrůza a plíživý přízrak temnoty, pomalu zachvacující bezbranné člověčí smysly. A když se do mikrofonu opřelo nelidské Schuldinerovo hrdlo se svým napolo ječivým odstínem, dílo zkázy bylo dokonáno. Hroby se otevřely a neživí se roztančili v šíleném tanci bezměsíčné noci. V „Infernal Death“ za zvuků nezaměnitelného klasického riffu, v „Zombie Ritual“ po jakémsi jemně orientálním úvodu za děsivé deklamace názvu skladby v refrénu, v „Denial Of Life“ za další porce kytarové zběsilosti a ničivých záseků, a tak dále, a tak dále, až do úplného vyčerpání. DEATH se ovšem při tomhle ďábelském odzemku nenechali strhnout ke kolovrátkovitosti, a tak, jak se jednou stalo i jedním z jejich hlavních poznávacích znamení, vymýšleli a hráli stále s důrazem na originalitu za každičkou notou a lehkou rozpoznatelnost jednotlivých skladeb od sebe navzájem. Objektivně je sice nutno poznamenat, že se k takovému závěru u předmětného alba lze dopracovat až po několikerých posleších, ale to nic nemění na samotném tom faktu, že „Scream Bloody Gore“ je skrznaskrz prošpikováno smrtícím metalovým materiálem toho nejtěžšího a nejvýtečnějšího kalibru zároveň. Z dalších skvostů z muzea smrtky, z kterých, jak je výše patrno, nemá cenu některé výrazněji vypichovat nad jiné, bych si přece jen ještě dovolil zmínku o dávivé „Mutilation“, o fenomenálním pochodu k šibenici „Regurgitated Guts“ a o mámivém přízraku melodiky v „Evil Dead“, neboť tyto kousky zůstaly v mém srdci zaryty snad ještě o něco více než ostatní. 

DEATHPodle všech signálů soudě jsem však nebyl jediným, komu DEATH a jejich prvotina způsobili zářezy a jiná poškození na tělesné schránce (porušení ušních bubínků nevyjímaje). Se všemi svými vlastnostmi, které by se dnes daly nazývat dřevností, hrubozrností a vůbec metalovým pravěkem (vždyť se také psala osmdesátá léta minulého století) se ovšem není čemu divit. Ale už v těchto okamžicích bylo nadmíru patrné, že tahle kapela krom toho, že se stala jedním z významných zakladatelů a křtitelů stylu, bude také nadále tvořit jeho velmi výraznou součást. A z čeho jiného se to dalo odvodit, než právě ze „Scream Bloody Gore“ v celé jeho kráse, respektive pardon, ošklivosti, která byla jednoduše nepřehlédnutelná, asi tak jako centimetrová bradavice na vztyčeném prostředníčku, kterýžto symbol by vlastně svým způsobem mohl rovněž tohle album charakterizovat, neboť není pochyb o tom, že v době svého vzniku mohlo být vnímáno jen ze dvou úhlů pohledu - s absolutní oddaností a naopak s nenávistí (paradoxně) až za hrob. Jak se to ostatně stává každé revoluční záležitosti, hudební nevyjímaje.


Louis

Zveřejněno: 24.12.2005



Názory redakce
Koscj
6.9.2005

V roku 1987 som bol doslova šokovaný tým, čo som počul z debutu skupiny DEATH. Týmto albumom sa zrodil death metal. Dnes by som sa na takéto dielo díval len s úsmevom, ale pred osemnástimi rokmi to bolo niečo neuveriteľné a nepredstaviteľné. Niekedy si tento album pustím, ale to musím mať na to doslova chuť. Chuť pripomenúť si časy, keď som s metalom začínal a vypočuť si, na čom som vyrastal. „Scream Bloody Gore“ bol aj napriek svojej jednoduchosti a nie veľmi dobrému zvuku prelomovým albumom. Tento album naštartoval novú epizódu v hudobných (metalových) dejinách, ktorá sa odvtedy neuveriteľne rýchlo vyvíjala a hoci dnes prežíva miernu stagnáciu, tak stále žije. Nech žije pamiatka na Chucka Schuldinera a jeho družinu, ktorí priniesli svetu DEATH METAL.

Úsvit smrtící klasiky. Také tak by se dalo nazvat album, na němž se fakticky zrodil styl, který už navěky poznamenal svět heavy metalu.

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,4 / 10



s kapelou DEATH:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page