Sobota
21.7.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2005

Vydavatel:
Nuclear Blast / Warner

Stopáž:
64:45

1. For The Masses
2. When The Dead Walk The Earth
3. You Could Make Me Kill
4. Malicious Intent
5. Rogue State
6. The Call
7. Of Death And Chaos
8. Exorcism
9. Man To Fall
10. The New Gods
11. 'till Fingers Bleed
12. La Muerte

Jan-Chris de Koeyer
basa, zpěv

Boudewijn Bonebakker
kytara

Frank Harthoorn
kytara

Ed Warby
bicí

Tangled In Gore (demo) (1989)
Horrors In A Retarded Mind (demo) (1990)
Mindloss (1991)
False (1992)
The Eindhoven Insanity (1993)
Fear (EP) (1994)
Erase (1994)
Soul Survivor (1996)
Freedom (EP) (1996)
Chapter 13 (1998)
La Muerte (2005)
Rise To Ruin (2007)

GOREFEST - La Muerte

Reunion GOREFEST a následná příprava jejich novinky, to byly mnou nejočekávanější události tohoto roku, co se hudební scény týká. Asi se to o mě moc neví, ale pozdější desky této skupiny řadím vůbec  k tomu nejlepšímu, co má sbírka CD obsahuje. Především „Soul Survivor“ považuji za opravdu nadčasový a ojedinělý klenot deathmetalové scény. I na zatím posledním „Chapter 13“ ukázali Nizozemci, že jim jde hlavně o to, nějak se vyvíjet, bez ohledu na negativní aspekty jako je odliv fanoušků starší tvorby (který beztak proběhl už po „Erase“) a z toho plynoucí nižší prodej jejich desek.  Bohužel, co následovalo po vydání „13ky“, to víme všichni a právě z tohoto důvodu jsem měl ohledně „La Muerte“ trochu obavy. Zatím totiž nevím o kapele, která by v rámci „reunionového“, či „comebackového“ alba nevsadila na osvědčený „návrat ke kořenům“…

A přesně jak jsem očekával, tak se i stalo. Ta tam je inspirace 70tými léty jako na „Soul Survivor“, pryč jsou také úlety a experimenty z desky minulé (marně budete hledat podobné kousky jako např. „F.S.2000“, nebo „Burn Out“) – kapela se vrátila někam do časů „Erase“ a jediný rozdíl je v lepším zvuku a řidším vlasovém porostu muzikantů, což máte možnost vidět v bookletu.

GOREFESTZačíná se tak, jak končilo posledním album, tedy písní „pro masy“. Ještě úvodní klidná pasáž naznačuje, že by se mohlo pokračovat v nastoupeném trendu vývoje, ale o tyto iluze vás vzápětí připraví následné zrychlení a především klasická „sypačka“, která nás posunuje v čase o několik let zpět. Karty jsou tedy rozdány už při prvním tracku – skupina nechce nic riskovat a raději nahrála materiál, který je tou klasickou „sázkou na jistotu“. Přiznávám zklamání, ale to by samozřejmě neměl být důvod ihned zatratit celou desku. Bohužel jsem však kromě závěrečného trojlístku (titulní věc – skvělé melodie, „The New Gods“ a „Till Fingers Bleed“) nenalezl jedinou skladbu, při které by se dostavilo ono pověstné mrazení na zádech. U všech ostatních sem měl pocit, že vznikly tak nějak prvoplánově, bez náznaku nějaké originality nebo progrese, hlavně neurazit deathmetalové fanoušky.

Když se připravovala „Soul Survivor“, prohlásil Jan v rozhovoru pro tehdejší Metal Hammer, že se kapela při skládání nechala hodně ovlivnit hudbou 70tých let, kterou do té doby, coby mladíčci, poslouchající pouze extrémní odnože metalu, neznali. Pokud můžu soudit, tak dle aktuálního materiálu skupina zřejmě opět poslouchá to co dřív. Ani nevím, do jaké škatulky současný GOREFEST zařadit. Myslím, že nejblíž pravdě by zřejmě bylo označení „mix neo-thrashe a deathmetalu“. Samozřejmostí je skvělý Janův vokál (ovšem velká škoda, že už ho téměř neslyšíte v „čisté“ podobě) a charakteristická hra obou kytaristů, kdy Frank hlavně „drhne“ a Boudewijn má na starosti veškeré sólové party. Technicky samozřejmě vše v naprostém pořádku, ale jak jsem již uvedl – nemohu se zbavit dojmu, že se jedná pouze o dobře odvedené řemeslo.

Chápu, že většina fanoušků na to bude nahlížet jinak. Není se ani čemu divit, materiál sám o sobě není špatný a domnívám se, že na takové album by se většina současných (podobně znějících) mladých kapel nezmohla. Přesto nemůžu hodnotit jiným způsobem. GOREFEST pro mě donedávna byli výjimečnou kapelou, u které byl vývoj a vlastní tvář vždy na prvním místě, ale po vydání novinky v mých očích docela klesli. Samozřejmě, skvělou minulost jim už nikdo neodpáře, ale možná by bylo lepší, kdyby se dali dohromady jen kvůli koncertování – já bych se bez „La Muerte“ klidně obešel…


Milda

Zveřejněno: 31.10.2005


Názory redakce
Noisy
31.10.2005

GOREFEST pro mě znamenají skupinu, kterou mám rád jednak pro ten nenapodobitelný vokál Jan-Chris de Koeyera a také díky pozvolnému vývoji hudebního výrazu, který udělal ze všech jejich dřívějších alb originální kousky. Avšak návratová deska „La Muerte“ je i pro mě rozporuplná. Na jedné straně bravurní instrumentace, parádní vokál, podařené aranže a velmi slušný zvuk, na druhé straně je cítit jakási nevyhraněná snaha přinést vše co v minulosti dělalo z GOREFEST superskupinu. Jenže to asi právě díky stylovému rozsahu minulých desek tak úplně nejde, takže je tu vše a nic, úvodní skladba „For The Masses“ je sice opravdu našlapaný kousek a i později se najde hodně zajímavých pasáží, jako celek to však funguje méně. Beru tedy tohle album především jako tréninkovou jízdu a doufám, že příští start už bude ve znamení pod plným plynem hnaného pokračování před lety přerušeného hudebního vývoje.

[6,5 / 10]
Koscj
30.10.2005

Výborne… Mal som trocha strach, či sa dokážu GOREFEST vrátiť na scénu dôstojným spôsobom. Hlavne po tom, čo Frank v rozhovore ohlásil návrat k totálnemu metalu a odstránenie rockových a bluesových vplyvov. Toto vyhlásenie mi veľmi pod nos nešlo, no nakoniec som spokojný, takto si predstavujem comebacky. Nesiahli totiž ani po osvedčenej tvorbe a nenahrali kópiu niektorého predchádzajúceho albumu, no ani neexperimentovali. Musím sa priznať, že som v skrytu duše dúfal v rozvíjanie toho, čo GOREFEST predviedli na „Soul Survivor“. Možno by som mal byť sklamaný, no nie som. GOREFEST podľa mňa vydali moderný death metalový album, ktorý patrí do roku 2005 a predsa je to bez akýchkoľvek pochýb GOREFEST. Hudobne by som „La Muerte“ v kontexte ich doterajšej tvorby zaradil niekde medzi „False“ a „Erase“. Na novinke je možné počuť takpovediac prierez celou ich doterajšou tvorbou. Prierez, ktorý rozvinuli, prekopali a nakoniec pozliepali do podoby, ktorá sa mi páči. A nevyhli sa nakoniec ani tým zmieneným rockovým a bluesovým prímesiam, hoci len vo veľmi malej miere. Na „La Muerte“ sa nedočkáte takých jednoznačných hitov, ako sú napríklad „Low“ a „Freedom“. „La Muerte“ je v konečnom dôsledku kompaktný album, ktorý ani trocha nenudí a je dôstojným nasledovníkom ich predchádzajúcich počinov. Zvukovo je to znova vynikajúca práca, tak ako som bol u GOREFEST zvyknutý. Hlavne zo zvuku bicích mi vždy naskakovala husia koža, neskutočné...

Teším sa z nového albumu tejto mnou obľúbenej bandy a verím v to, že GOREFEST majú ešte čo ukázať -- a aj nám to ukážu.

[9 / 10]
Marigold
26.10.2005

GOREFEST příliš neznám a jejich reunionovka mě baví tak 4-5 písní, pak se bohužel řvoucí mechanismus death´n´rollového ruchadla nesnesitelně zacyklí a je mu hovno platný skvělý Janův vokální projev (ano, přátelé, toto je učebnicový příklad growlingu, ten by se měl vyučovat!) i hodně slušný old-school zvuk. Prostě to hnětá, hobluje, vrčí, šlape... ale jde to mimo mě, splývá to do šedi a málo co mě vytrhne z posluchačské letargie. Tím pádem se k "La Muerte" nevracím. Zejména díky božímu řevu hodnotím nadprůměrně.

[6 / 10]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page