Jestliže jsem ve své nedávné recenzi debutního alba pražských GUIDED CRADLE tvrdil, že Česko není zrovna crustovým rájem, tak přesný opak lze prohlásit o zemi Tří korunek. Někdy mívám pocit, že ve Švédsku se to hobluje a drhne snad v každé druhé garáži a každém druhém sklepě. Jak jinak si asi vysvětlit tak vysokou koncentraci výborných crustových kapel na jeden čtvereční kilometr? Ve vší úctě například k DISCONTO anebo UNCURBED bych si za pomyslné vůdce švédské crustové scény dovolil pasovat právě DISFEAR. Možná, že dříve by to bylo snad příliš odvážné prohlášení, ovšem teď mám pro svůj názor v ruce ten nejpádnější argument – desku "Misanthropic Generation"!

S vědomím, že v tomto žánru již vše revoluční bylo řečeno, připravili DISFEAR tradiční žánrové hody o několika velmi chutných chodech. Nepouštějí se do žádných zbytečných experimentů, slepých uliček a ani se nesnaží svůj rock´n´rollový kolovrátek obohacovat o nějaké vlivy z jiných žánrů. Uvědomují si, že tohle všechno je naprosto zbytečné a rušivé. Nejdůležitější je se co nejsveřepěji držet svého kopyta, které v tomto případě znamená v dobrém slova smyslu riffově odrhovačkový tyjátr plný punkových rytmů, přímočarého kytarového hoblování tu a tam obohaceného nějakým sólíčkem, tvořícím tu nejlepší kulisu pro typický expresivní křik jedné z nejaktivnějších postaviček severské scény Tomase Lindberga (AT THE GATES, THE CROWN ...).

Co můžou tedy DISFEAR nabídnout nad rámec žánrového průměru? V první řadě je to u této muziky vlastnost nejdůležitější – energie a nasazení. V tomto ohledu obstávají Lindbergovci na výtečnou s hvězdičkou. Jejich skladby všechny do jedné disponují silním vnitřním nábojem a v dobrém slova smyslu neoddiskutovatelným hlavně koncertním hitovým potenciálem. Navíc kapela nehodlá rezignovat ani na rytmickou variabilitu a v rámci úzkých rytmických mantinelů, které s sebou crust přináší, se pohybují s ladností zkušeného krasobruslaře. Ačkoliv jednotlivé písně vykazují hromadu nápadně společných prvků, pozorným poslechem lehce odhalíte snahu DISFEAR svým rock´n´rollem nenudit, jenž se rozhodně nemíjí účinkem. Jednotlivá kytarová sóla jsou pak veskrze líbivá, nikterak rušivá a právě naopak přicházejí v ty nejvhodnější okamžiky, aby ještě více zvýraznili old school fíling, kterým se hudba těchto Švédů vyznačuje.

Na podporu "Misanthropic Generation" kapela odehrála i dlouhé koncertní turné a toto se nevyhnulo ani České republice. O tom, že se DISFEAR u nás líbí, jsme se mohli přesvědčit i na letošním Obscene Extreme, kde pánové pod holým nebem odehráli znamenitou show, která rozproudila krev nejednoho fanouška, a to přímo do kritických hodnot. Neměli-li jste to štěstí vidět tuto čtveřici živě, tak vřele doporučuji zkusit alespoň její studiový materiál. Stojí to za to! Doufejme, že se už brzy dočkáme další dávky těchto metalových narkotik.