Neděle
26.3.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
1995

Vydavatel:
Earache records

Stopáž:
44:41

Studio:
Morrisound Studios, Florida, USA

Produkce:
Morbid Angel & Bill Kennedy

1. Dominate
2. Where The Slime Live
3. Eyes To See, Ears To Hear
4. Melting
5. Nothing But Fear
6. Dawn Of The Angry
7. This Means War
8. Caesar´s Palace
9. Dreaming
10. Inquisition (Burn With Me)
11. Hatework

David Vincent
zpěv, baskytara

Trey Azagthoth
kytary, klávesy

Erik Rutan
kytary, klávesy

Pete Sandoval
bicí

Scream Forth Blasphemies (demo) (1986)
Bleed For The Devil (demo) (1986)
Thy Kingdom Come (demo) (1987)
Thy Kingdom Come (single) (1988)
Altars Of Madness (1989)
Blessed Are The Sick (1991)
Abominations Of Desolation (1991)
Covenant (1993)
Laibach Remixes (EP) (1994)
Domination (1995)
Entangled In Chaos (Live) (1996)
Formulas Fatal To The Flesh (1998)
Love Of Lava (compilation) (1999)
Gateways To Annihilation (2000)
Heretic (2003)
Nevermore (single) (2011)
Illud Divinum Insanus (2011)
MMXXI (box set) (2011)
Illud Divinum Insanus - The Remixes (2011)

MORBID ANGEL - Domination

Nejsilnější sestava, kterou kdy MORBID ANGEL vládli, byla nepochybně ta v letech 1989 až 1996 (a žhavá současnost či očekávané nové album to možná potvrdí), kdy krom všemocného a vždypřítomného kytarového mága Treye Azagthotha se na jejím výslunní vyhříval rovněž i charismatický baskytarista a zpěvák David Vincent. Všechno jejich muzikantské umění a nadání se v té době sešlo s přehršlí polibků múzického štěstí a z tohoto vzácného spojení vzešel kovový opus té nejsmrtelnější kvality. Obraz morbidního anděla se na něm přetavil v kolosální nadpřirozené monstrum, všemi hrstmi rozdávající organickou brutalitu a budící díky tomu až neuvěřitelný respekt. Jako kdyby si chaos a temnota vyleštili původně kdesi hluboko v prachu zapadlé společenské polobotky, navlékli se do blýskavě černého večerního obleku a vyrazili na spiritistický večírek nejen pro zvané, na němž uzavřeli pokrevní bratrství s elitní šlechtickou nonšalancí. A i když je to výměna krve vskutku zřídkakdy vídaná, nemuselo se do éteru zbytečně nic vykřikovat, protože zvěsti o ní si podle všeho samy a s převelikou rychlostí našly cestu k vzácně početnému obecenstvu.

MORBID ANGEL Album symbolicky otevírá jako větrná smršť rychlá skladba „Dominate“, pojmenovaná s odkazem na titul celé nahrávky tak, aby ještě více podtrhla a zdůraznila nekompromisní pevnost a sílu, s kterou MORBID ANGEL uchopili otěže bujného death metalového vraníka a vrazili mu ostruhy do slabin. Pod tíhou řezavých riffů a až ve spáncích bušící artilerie bicích se nepřipravenému jedinci musí zákonitě podlomit kolena, a to zdaleka ne jen proto, že se téhle hudbě obecně říkává extrémní. V tomto případě je totiž extrémní úplně všechno, počínaje nebezpečně třaskavou energetickou náplní a konče příchutí zakázaného ovoce, která zůstane viset ve vzduchu ještě hodně dlouho potom, co skladba dozní. To už ovšem ve vší poskvrněnosti pokračujeme dál ve „Where The Slime Live“ a tentokráte zabředáme do hustého a odporného slizu, neuvěřitelným způsobem zhmotněného do opravdova, jen si na něj sáhnout. Tetelivé chvění, bublavá tahavost a jako třešničky na černém dortu Vincentův zkreslený murmur a skřípavé záseky kytar. Moc krásné. Už na tomto místě není zřejmě od věci si vydechnout, přičemž se člověk může nechat laskat pomyšlením na to, co by ještě mohlo přijít, neboť ono to také skutečně přijde. V široce rozlehlé „Eyes To See, Ears To Hear“, kde Vincent pro změnu užívá své hlasivky naprosto přirozeně a znovu mu to moc sluší, v dalších učebnicových vypalovačkách „This Means War“ a „Nothing But Fear“ (uvozené se vším všudy pekelným intrem „Melting“) a v „Dawn Of The Angry“, zaštítěné mimořádně vyvedeným riffem, později velmi často (doufejme že nevědomky) užívaným různými méně významnějšími death metalovými společenstvy. Ani po této našlapané sérii však nenastává čas pro podvědomé slevení ze zavedených hodnot. MORBID ANGEL se naopak nadechují k závěrečnému hromobití, které doprovodí zejména úderem na dokonale ponurou a zdrcující atmosféru. Jak „Caesar´s Palace“, tak „Inquisition (Burn With Me)“ vyniknou těžkým a valivým kytarovým předivem, přes nějž není cesty, protože na to obyčejná lidská vůle zkrátka a jednoduše nestačí, stejně tak jako na hypnotický závěr v podobě „Hatework“, jenž nastolené duševní peklo přivádí do extrému nervydrásající árií zahranou na zvony smrti.                   

U bran hřbitovní zvonice byste se ostatně cítili nejspíš zrovna tak. Místo to rozhodně není z nejveselejších, ale o to tu přece jenom nejde. Každý stav lidské mysli má svoje pro a proti a pokud je vykreslen rukou zkušenou a talentovanou, nelze mu upřít mnohé z toho, co bývá považováno za zajímavé, inspirující nebo dokonce naplňující. Čtvrté řadové album MORBID ANGEL bylo (v pekelném a černočerném duchu) vedeno právě takovou rukou a mimoto je navíc nezpochybnitelná ještě jedna jeho charakteristika. Je totiž spousta death metalových alb, z nichž některá jsou jedinečná a některá naopak vůbec ne, jsouce odsouzena k nenávratnému zapomnění v prachu času. „Domination“, jež považuji za nejvýstavnější klenot celé diskografie MORBID ANGEL, nejspíš nepatří ani k jedněm ze zmíněných. Avšak má velmi blízko k oné jedinečnosti, a i když jí úplně nedosahuje, je spousta vyřčených i nevyřčených důvodů, proč si ho pamatovat a nezapomenout na něj. Ono je sice stejně nezapomenutelné, ale proč si to čas od času neosvěžit, že ano.


Louis

Zveřejněno: 11.2.2006



Názory redakce
Stray
4.5.2008

A,B,César Imperátor!!! Volaly masy římských legionářů, když kolem projížděl jejich vojevůdce. V případě "Domination", zatím posledního alba MORBID ANGEL, na kterém je k slyšení David Vincent, slyším totiž to samé. Nejen, že se z mého pohledu jedná o nejlepší album MORBID ANGEL, ale vedle "Spiritual Healing" od DEATH, i o nejlepší album celého smrtelného žánru.

Reaper
10.2.2006

Kultovní nahrávka, která prostě musí zatěžovat poličku i toho největšího ignoranta mezi příznivci US death metalu. I po 11 letech od vydání zůstává „Domination“ po všech stránkách stále velice inspirativním a životem pulsujícím záznamem. Na rozdíl od kolegy Shnoffa však neshledávám Vincentův odchod natolik signifikatní pro další vývoj MORBID ANGEL, vždyť i Tuckerova éra přinesla světu výjimečná díla především pak „Formulas Fatal To The Flesh“.

Shnoff
7.2.2006

I já považuju tuto záležitost za vrchol v diskografii MORBID ANGEL. Zdá se mi, že Vincentův odchod znamenal jednak ztrátu charismatického vokalisty a frontmana (Tuckera za mikrofonem považuju za zcela neadekvátní náhradu) a hlavně až přílišné uvolnění skladatelských rukou Treye Azagthotha. Další desky jsou plné fines a experimentů, ovšem pro mě ztratily ten pravý deathmetalový drive.



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page