Čtvrtek
17.8.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2006

Vydavatel:
Nuclear Blast

Stopáž:
47:31

1. Two Moons
2. House Of Sleep
3. Leaves Scar
4. Born From Fire
5. Under A Soil And Black Stone
6. Perkele (The God Of Fire)
7. The Smoke
8. Same Flesh
9. Brother Moon
10. Empty Opening
11. Stone Woman (Bonus Track)

Tomi Joutsen
vokál

Tomi Koivusaari
kytara

Esa Holopainen
kytara

Niclas Etelavuori
basová kytara

Jan Rechberger
bicí

Santeri Kallio
klávesy

The Karelian Isthmus (1992)
Privilege Of Evil (EP) (1993)
Tales From The Thousand Lakes (1994)
Black Winter Day (EP) (1995)
Elegy (1996)
My Kantele (EP) (1997)
Tuonela (1999)
Am Universum (2001)
Far From The Sun (2003)
Eclipse (2006)
Silent Waters (2007)
Skyforger (2009)
Forging The Land Of Thousand Lakes (DVD) (2010)
Magic & Mayhem - Tales From The Early Years (2010)
The Beginning Of Times (2011)
Circle (2013)

AMORPHIS - Eclipse

Studený vítr finské zimy vyhnal do světa hudební kotouček „Eclipse“ a mně nezbývá než konstatovat, že AMORPHIS stvořili své doposud nejhitovější album. Přes veškeré zimomřivé nálady, které v nové nahrávce rozhodně jsou, je převažujícím dojmem především přímočará melodičnost. Hitový potenciál je místy tak silný, že pro kousky jako „House Of Sleep“ nebo „Born From Fire“ není možno použít jiné označení než „rádiové“. Spolu s tímto zjištěním se však dostavuje i potvrzení známého faktu, že nejhitovější většinou neznamená nejlepší. K síle alba „Elegy“ se totiž současný materiál snad ani nepřibližuje. Přesto se AMORPHIS ke starým časům neobrací zády a z nového alba je cítit i návrat k ostřejším metalovým kořenům. Nemusíte se však bát (nebo doufat?) nějakého oprašování původního death-doomového rachocení, které AMORPHIS předváděli na prvních albech, pokud už budeme mluvit o návratu, pak někam k albu „Tuonela“, maximálně „Elegy“. Ostřejší kytarové party se do polohy vzpomínání dostávají i přičiněním nového vokalisty Tomi Joutsena, který se snaží udržovat pestrost svého projevu, a tak své čisté linky prokládá i drsnějším vokálem, který je však až překvapivě podobný hlasu původního zpěváka Koskinena. Joutsen se celkově zdá být náhradou, jejíž vokální projev nepůsobí nijak novým dojmem, přesto má v sobě značnou dávku jistoty a přirozenosti, která, přiznejme si na rovinu, Koskinenovu občasně nosově zastřenému projevu chyběla. A tak nový vokalista dělá paradoxně AMORPHIS dvě rozporuplné služby. Svým sebevědomě jistým a emotivním výrazem zajišťuje správné náladové vyznění, avšak díky jisté neoriginalitě nad ním mohou mnozí ohrnout nos. Občas se totiž současná tvář skupiny dostává do polohy, která se i díky vokálu dá snadno srovnávat s jejich krajany SENTENCED, a ano, v takové „House Of Sleep“ nejsou od věci ani méně lichotivé paralely s kontroverzními HIM. AMORPHIS tak balancují mezi dvěma stranami téže melodické mince, kdy ta první, představovaná povedenými skladbami „Two Moons“ nebo „Same Flesh“, nepostrádá osobitou dramatičnost, kdežto druhá poloha se uchyluje až kamsi k přílišné líbivosti, což už vyznívá méně důvěryhodně.

AMORPHISKdo očekává typické dobře známé AMORPHIS s jasnými melodiemi, trochou toho folklórního koření a špetkou orientálních vlivů, bude určitě spokojen. Smůlu ale bude mít ten, kdo by na aktuálním albu chtěl najít nějaký vývoj, spíše než vpřed se AMORPHIS obrací zpátky ke své minulosti, a tak nezbývá než absenci nových a překvapivých prvků přirovnat k pověstné paštice ze slavičích jazýčků, kdy čehosi nového je na albu asi stejně jako samotných slavičích jazýčků ve směsi, kde je dodržen přesný poměr jedna ku jedné s hovězím masem, tedy poměr jeden slavičí jazýček - jedna kráva. Avšak AMORPHIS mají štěstí, že to poslední co by si asi jejich fanoušci přáli je nějaký progresivní vývoj. Tvář, kterou si skupina s různými obměnami drží již od alba „Tuonela“ je dostatečně lákavá, aby se finští zmrzlináři nemuseli obávat o přízeň posluchačů. Nabízí se sice otázka, zda právě tento aspekt není určitou nahrávkou na smeč všem škarohlídům, kteří naznačují banálnost a vypočítavost současného materiálu, ale to už ať si rozsoudí každý sám. Snad i díky hodně častému poslechu, který je před sepsáním recenze nutný, se pro mě „Eclipse“ bohužel stalo albem, které si v budoucnu příliš často nepustím, a to z prostého důvodu, že některé melodické momenty dosahují hranice vlezlosti, která se při častém opakování mění v protivnost. Ať už se to totiž budu snažit omlouvat přirozenou hitovostí nebo nenásilnou přístupností, stejně budu na albu vnímat nepříjemné pasáže, které nedokážu označit jinak než jako hloupoučké, což je případ třeba základních melodií skladeb „Born From Fire“ a „Brother Moon“, kde to až moc evokuje kýčovité popěvky Karla Svobody.

Co tedy říci na závěr? Snad že je to velmi líbivé a dobře poslouchatelné album, které ale postrádá jistou dávku trvanlivosti. Snad jako nedělní oběd, dobrůtka, které se rádi nadlábnete, ale která by se vám rychle přejedla, pokud byste si ji dopřávali každý den.


Noisy

Zveřejněno: 16.2.2006

WWW odkaz:


Názory redakce
Thorn
14.2.2006

Typicky výrazné amorphisovské melódie v tradične nekomplikovanej, rockovej podobe. Fíni trochu zhrubli a po nepodarenej koketérii s Virgin Records sa vrátili na cestu, ktorú vytýčila "Tuonela" a jej nasledovníci. Od AMORPHIS málokto čaká revolúciu - kapela sa dávno dostala do kľudných vôd stranou od hlavného záujmu, v ktorých dávnejšie plávajú TIAMAT, MOONSPELL či PARADISE LOST. "Eclipse" tak pôsobí ako nad očakávanie príjemná a hitová doska. Za šperky "Under A Soil And Black Stone" a "Perkele (The God Of Fire)" prihadzujem pol boda naviac...

[7 / 10]
Koscj
14.2.2006

Nič nového, nič prekvapivého, AMORPHIS hrajú na istotu. Svojich fanúšikov určite nestratia, ale tých čo stratili nezískajú späť. Proste len dobrý album, ktorý sa dá v pohode vypočuť, no nič ma nenúti, aby som si ho pustil znova, prípadne si niečo z neho zapamätal.

[5 / 10]
Stray
13.2.2006

Album "Eclipse" potvrdilo, že se o budoucnost Finů nemusíme obávat. Nedosahuje sice kvalit vrcholných alb "Tuonela" a "Am Universum", své osobité kouzlo však má. Co na tom, že AMORPHIS čerpají ze své vlastní minulosti, když nové skladby zkrátka fungují znamenitě. Nová deska sice postrádá lehkost posledních Koskinenových děl, spíše se "bohužel" vrací do časů těsně po "Elegy", tedy k mírně epičtejší metalovější formě. I když nástupce Koskinena Tomi Joutsen za svým předchůdcem lehounce zaostává, jeho hlas rozhodně neni špatný. Jeho níže položený vokál dodává albu zajímavé aroma. Začíná tak zřejmě nová "Joutsenovská" etapa AMORPHIS a to silnou deskou. Příště by to však chtělo hledět více vpřed.

[7 / 10]
V-dur
10.2.2006

Po sľubnom začiatku s našľapanou "Two Moons" prichádza sklamanie. Niežeby zbytok novinky od AMORPHIS trpel na nekvalitu, bohužiaľ už ničím extra neprekvapí. Fíni si udržiavajú svoj tradičný rukopis a napriek novej posile za mikrofónom ich nemáte problém kdekoľvek na albume okamžite spoznať. Nakoniec je to však aj tak málo. Ich bumčvach metal hýriaci melódiami je vystrieľaný zásobník. Preto nie je "Eclipse" oveľa aktuálnejší a zaujímavejší, ako bola svojho času éra albumov "Elegy" a "Tuonela".

[6 / 10]
Louis
8.2.2006

Pohádka ze země tisíců jezer je stále zajímavá a stále má svému posluchači co sdělit. Přestože jsem AMORPHIS po „Elegy“ (1996) tak trochu zanedbával, musím s potěšením konstatovat, že finové (alespoň) na novince „Eclipse“ nezahálejí a i s novým zpěvákem předvádí v plném lesku to lepší, čeho jsou v rámci své folklorně - heavy - doomrockové orientace schopni. Chytlavé melodie („Born From Fire“, „Brother Moon“) vynalézavý podtext („House Of Sleep“, „The Smoke“) a učebnicově zvládnutá „metalovost“ („Two Moons“, „Leaves Scar“), to je to, proč by se v podobných případech měly rozdávat body, a také to, proč jich pro AMORPHIS nalézám skutečně dost.

[7,5 / 10]
Marigold
6.2.2006

Marná sláva... po prvním poslechu, který ve mně vyvolal sympatie k tomuto spojení novější rockové tváře seveřanů s patrným retro duchem, se dostavilo období značné deziluze. AMORPHIS na album "Eclipse" nenabízejí víc než poslouchatelný severský bigbít s jasnými názvuky heavy metalu a občasnými triviálními kytarovými motivy, které proslavily kolovrátkovou viking metalovou scénu (ENSIFERUM, MOONSORROW a další). Album pro mě funguje tam, kde hlásí ke kontinuitě kytarové tváře několika posledních alb (ve skvělém hitu "House Of Sleep", kupříkladu), naopak záhy mě otrávilo party, kterými se na vědomí dává, že AMORPHIS jsou stále metal... Hra na radostnou emoci návratu starých časů mě opravdu rychle omrzí a neshledávám ji příliš upřímnou. Navzdory tomu, že se Finové dokázali vyzbrojit velmi kvalitním vokalistou, je "Eclipse" podle mého jejich nejslabším dílem. Přesto mu nelze upřít značnou míru "příjemné poslechovosti".

[6,5 / 10]
„Eclipse“ to jsou AMORPHIS ve své snad nejhitovější podobě. Je to album plné silných melodií, které však trochu balancují na hranici mezi důslednou citovostí a líbivou banálností. I díky novému vokalistovi se rojí jistá, možná nelichotivá, přirovnání, ale snad jsou AMORPHIS přesně takoví, jaké je jejich fanoušci chtějí mít. Tak nějak emotivně klišovití.

Autor recenze:
6,5 / 10

Redakce:
6,5 / 10

7,5 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page