Úterý
24.10.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1995

Vydavatel:
Morbid Records/Popron Music

Stopáž:
35:06

Studio:
Exponent Studio, Hlohovec, SR

Produkce:
KRABATHOR

1. The Truth About Lies
2. Unnecessarity
3. Short Report On The Ritual Carnage
4. Tears, Hope And Hate
5. Pain Of Bleeding Hearts
6. Rebirth Of Blasphemy
7. Imperator (Strikes Again)
8. Stonedream
9. Believe... (Instrumental)

Christopher
zpěv, kytary

Bruno
zpěv, baskytara

Pegas
bicí


KRABATHOR - Lies

Cesta, kterou KRABATHOR nastoupili na albu „Only Our Death Is Welcome...“ (1992), mohla o pár let později, kdy se kapela přihlásila s již třetím řadovým zápisem „Lies“, vypadat převelice nadějně. Death metalový boom vládl nejen tuzemským končinám, hlad po Smrti ve všech jejích hudebních podobách a pozicích se zdál být neukojitelným, a o to víc, o co v tomto světle vynikala díla výrazná a svým způsobem hůře napodobitelná, muselo logicky zabodovat i album ryze tuzemské (služební výpomoc slovenského Pegase nepočítaje), jemuž na to konto mohla být s lehkým svědomím přisouzena hodnota málem světová. Však tomu také úpis společnosti Morbid Records jednoznačně napovídal. Tehdy ještě nerozlučná dvojice Christophera a Bruna, nabyvší renomé nejen neúnavným koncertováním (podpořeným dosavadním těžkotonážním a zároveň svěžím autorským materiálem), navíc skutečně dospěla do stádia, kdy byla schopna téměř všeho, respektive všeho po hudební stránce více či méně obvyklého. „Lies“ tak představuje vše, co si jen člověk mohl od poctivého death metalu přát. Totální kytarový výplach, propletený oživující a šťavnatou melodikou, nenápadné, ale o to blasfemičtější rouhání (srovnejte si třeba úvodní deklamaci „Fuck The Christ!“ nebo nenávistný výkřik „Lord, I´m Your Jack The Ripper!“ ve skladbě „Rebirth Of Blasphemy“) a velkou spoustu překotných temp a jatečního murmuru. Jako když bourací kladivo znovu a znovu udeří a chrám všeho společensky únosného se otřese až v základech.

KRABATHOR Ono to ostatně není žádné tajemství, že za vysokou hodnotou materiálu „Lies“ skutečně (a jednoznačně) stojí právě dvojice Christophera a Bruna, spojení dvou z těch zřejmě nejvýznamnějších person tuzemského death metalu (a samozřejmě také dvou z mála oprávněných nositelů koncovky -OR, v jejichž podání tato neztrácí lesk a nevyvolává úsměv, stejně tak jako třeba původ názvu kapely, pramenící v kreslené pohádce o čarodějnickém učni Krabatovi). Tihle nesporně talentovaní muzikanti, kteří si své dítko vypiplali už od kolíbky, a byli u něj i v okamžiku, kdy se vypravilo do pomyslné třetí třídy, zkrátka zvládali své rodičovské povinnosti na výbornou a ještě něco málo navíc k tomu. Proto je album tak vzácně vyvážené, proto se na něm v záplavě bestiálního kovu smrti nevytrácí nebo nestává neviditelným ani jediný okamžik, a proto ve svém důsledku může být hodnoceno vlastně jen pozitivně. Nad rámec jeho nikoliv obligatorní smrtící náplně (v níž nelze přehlédnout zejména výraznou „Unnecessarity“, kterou na CD doprovodil i klip) pak vyniknou ještě dva okamžiky. Z prachu času vykopaný „Imperator (Strikes Again)“, úderný a svižný, s moderním kabátkem a výrazně nazvučenou basovou linkou, na němž je dokonale slyšet, že už kdysi dávno měla kapela v domácích končinách zřetelný náskok (a jen shoda okolností a mocenské poměry mohly za to, že jej nedokázala přetavit ve výraznější úspěch), a krásná a emocemi dýchající instrumentálka „Believe ...“, v probíraných souvislostech pozoruhodně srovnatelná s čistě instrumentálními kousky typu olympického „Stejskání“.
 
Zůstává jen věčnou škodou, že plodná spolupráce byla později zčista jasna rázně utnuta, když se ústřední dvojice rozešla, zřejmě ne zrovna v nejlepším, po téměř stejně výborném albu „Orthodox“ (1998). KRABATHOR, do nějž následně naskočil protřelý, ale zároveň už tak trochu (zejména časem a nepřehlednou spoustou všelijakých kovových alb) opotřebovaný Paul Speckmann, už pak nikdy nepůsobil tak svěže a nenuceně jako za časů Brunových. Samotný Bruno naopak bez okolků nastartoval projekt HYPNOS, který se (možná poněkud paradoxně) až doposud zdá spíše být tím, kdo stál na prvním místě v pomyslném dědickém řízení po původním KRABATHORu, a na koho se dostalo nejvíc ze všech pohrobků (přestože KRABATHOR vlastně v pravém smyslu tohoto výrazu nikdy neskonal). I když, kdo ví, čas možná ještě ukáže. Ale stejně mám za to, že podruhé už KRABATHOR do téže řeky nikdy nevstoupí. A pokud přece jenom bude chtít vstoupit, bude to spíš jen pro zlost a zklamání než pro cokoliv jiného, protože mu podle všeho nejdřív nateče do bot a na nové najednou jaksi nebude.


Louis

Zveřejněno: 4.3.2006

WWW odkaz:


Názory redakce
V-dur
14.2.2006

Môj najobľúbenejší album KRABATHOR, za čo určite môže aj fakt, že v čase jeho vydania panovala okolo skupiny najpriaznivejšia mediálna vlna (určite si spomeniete na seriál histórie KRABATHOR vo vtedajšom slovenskom Metal Hammeri).

Deathmetalová scéna východného bloku vďaka VADER prerazila na západe, od KRABATHOR (vďaka nemeckému vydavateľovi) sa čakalo podobné. Ťažko povedať, nakoľko uspeli. Séria turné s najväčšími hviezdami svetového death metalu a nepochybne dobré meno v zahraničí však netreba komentovať.

Skladby ako "Short Report On Ritual Carnage", "Rebirth Of Blasphemy", či remake Imperátora v sebe okrem smrteľného chladu niesli aj vášeň a zanietenie, termín "Fuck The Christ" napriek gramatickej nezmyseľnosti zľudovel a KRABATHOR po sebe zanechali fantastický počin, snáď s výnimkou albumu "Orthodox" neporovnateľný s akýmkoľvek iným počinom.

Ideálna kombinácia brutality a chytľavej živelnosti, vďaka ktorej to nie je "iba" death metalový album.

O žádném albu KRABATHOR patrně není možno jednoznačně prohlásit, že je tím nejvýraznějším, nejpovedenějším a nejdůležitějším. Na druhou stranu si však první čtyři z nich (až po „Orthodox“) dodnes zachovávají velmi vysokou míru charisma a originality. Nu, a „Lies“ je právě jedním z těch čtyř, chtělo by se říct, vyvolených.

Autor recenze:
nehodnoceno

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,6 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page