Pátek
24.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
1984

Vydavatel:
Noise Records

Stopáž:
42:37

Studio:
Caet-Studio/Berlin

Produkce:
Running Wild

1. Victim Of State´s Power
2. Black Demon
3. Preacher
4. Soldiers Of Hell
5. Diabolic Force
6. Adrian S.O.S.
7. Genghis Khan
8. Prisoner Of Our Time
9. Walpurgis Night (bonus)
10. Satan (bonus)

Rock´n´Rolf (Rolf Kasparek)
zpěv, kytara

Preacher (Gerald Warnecke)
kytara

Stephan (Boriss)
basa

Hasche (Hagemann)
bicí

Heavy Metal Like A Hammerblow (demo) (1984)
Death Metal (sampler) (1984)
Gates To Purgatory (1984)
Victim Of States Power (singl) (1984)
Branded And Exiled (1985)
Under Jolly Roger (1987)
Ready For Boarding (live) (1988)
Port Royal (1988)
Death Or Glory (1989)
Bad To The Bone (singl) (1989)
Wild Animal (EP) (1990)
Little Big Horn (singl) (1991)
Blazon Stone (1991)
The First Years Of Piracy (The Best of) (1991)
Pile Of Skulls (1992)
Lead Or Gold (singl) (1992)
The Privateer (singl) (1994)
Black Hand Inn (1994)
Masquerade (1995)
The Rivalry (1998)
Victory (1999)
The Brotherhood (2002)
Live (2002)
20 Years In History (2003)
Rogues En Vogue (2005)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Shadowmaker (2012)
Resilient (2013)
Rapid Foray (2016)

RUNNING WILD - Gates To Purgatory

Věřte nebo ne, čas běží jako šílený, a nezastaví ho ani jistý Rolf Kasparek. A protože ho nemůže zastavit, alespoň s ním bojuje. A je to věru boj. Psala se osmdesátá léta minulého století a kapela, kterou tenhle Rolf (alias Rock´n´ Rolf) v tehdejším Západním Německu založil, byla na startu předlouhé štreky, na níž byla postupně označována jako mladá a dravá štika v potůčku heavy metalu a rodícího se speed metalu, pak jako jeden z čelných a nejlepších představitelů evropské školy právě téhle hudby, posléze jako hudební zakrnělci, kteří nepostřehli, že v těžké hudbě se už nenosí kožený křivák ale čulík s logem marihuany a pokud možno pěkně dlouhá bradka, a poslední dobou (snad) zase jako jeden z čelných a nejlepších představitelů staré školy speed metalu. Mezitím uběhlo dlouhých devatenáct let, která, jak alespoň hluboce doufám, dala Rolfovi v jeho cestě za pravou a neotřesitelnou podstatou těžkého kovu za pravdu, a jenž byla lemována v současné době jižrovnou čtrnáctkou dlouhohrajících desek, nesoucích v záhlaví magické vyjádření onoho principu neústupnosti, totiž „RUNNING WILD“. Zkusme se projít tou trochou historie a domyslet si, co že si to na nás Kasparkovci na novince „The Brootherhood“, novotou ještě vonící, zase přichystají.

Bylo 1. října 1984 a svět se měl poprvé dozvědět, kdože jsou to Running Wild. Přesně v ten den se totiž na pultech obchodů s hudbou objevila deska, na jejímž obalu jakýsi vlasatý mladík s okovaným zápěstím a s tetováním se satanskou tématikou na rameni autogenem rozvařoval symbolické železo. A věru že to byl žár. Skupina se na svojí prvotině předvedla v tom nejlepším možném světle, bylo cítit, že nápady přímo srší, a že zkrátka její hlad po hraní a experimentování na tehdy ještě celkem neoraném metalovém poli je obrovský.

Album otvírala přímočará a úderná „Victim of States Power“ a vlastně hned na začátku definitivně určila to, co následovalo. Nekompromisně řezající riffy, povětšinou vedené ve velmi (na tehdejší dobu) solidním tempu (výjimku tvoří snad jen dnes už skoro legendární hymna „Prisoner of Our Time“), hutná rytmika a charismatický Kasparkův vokál, to vše v pravých momentech sladěno s již tehdy velmi patrným citem pro melodii, odrážejícím se v několika povedených a velmi originálních motivech a sólech (např. taková „Diabolic Force“), kterýžto cit se ale nakonec pro kapelu stal určujícím až později. Takhle si Running Wild v některých médiích dokonce vysloužili black metalovou nálepku (mimochodem, v žebříčku prodejnosti tehdejšího Metal Hammeru z března 1985 figurovalo album stále na třetím místě), nicméně jsem přesvědčen, že to bylo hlavně kvůli textům, které se odpovídající tématice věnovaly převážnou většinou (ostatně srovnejte si sami v tracklistu pod tímhle článkem, kde třeba zkratka S.O.S. ve skladbě „Adrian S.O.S.“ neznamená nic jiného než ´Son of Satan´).

Ve skutečnosti totiž kapela postavila nezbořitelný základ pro své budoucí směřování, a ač můžeme připustit, že její výraz byl (znovu na tehdejší poměry) přece jen poněkud tvrdší, stále to byl hlavně poctivý heavy metal, který vedl její kroky. Dotvrzují to ostatně i skladby „Walpurgis Night“ a „Satan“, které, přestože byly nahrány spolu se zbylým materiálem, se na původním albu nenacházely a byly zařazeny až v pozdějších reedicích jako bonusy.


Louis

Zveřejněno: 17.4.2002


Autor recenze:
9 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

7,8 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page