Vážení soudruzi, vážené soudružky. Dovolte, abych vás tímto přivítal na téměř jubilejním V. srazu Socialisticky Metalové Melodie. Úvodem bych měl příspěvek, ne zrovna příznivý pro rozvoj socialistické melodie.

Víte soudruzi, ono to není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. Ono je to někdy zatraceně složité. Někdy, abych tak řekl, vlastně úplně nemožné. Ale nikoli nereálné soudruzi, to si musíme přiznat. Jak již bylo řečeno na předchozích schůzích SMM. Rozkvět naší socialistické melodie, soudruzi, závisí na dostatečně melodickém smýšlení. To již dávno všichni víme. Víme i to, soudruzi, že naše melodické zázemí nebylo vždycky ideální. Zvláště ne to socialistické. Ano, jistě, mnozí naši přední interpreti nesou zcela neomylně poselství socialistické melodie. Vzpomeňme například na soudruhy rockery z kapely ČOLCI, nebo na seskupení mladých svazáků BARBÁNKŮ. Ti všichni, soudruzi, a mnozí další naplňují vize našeho společného budovatelského blaha. Avšak soudruzi! Neusněme na vavřínech. Západní imperialisté a jejich speed metal nespí. Ani my neusněme! Otevřme oči soudruzi! Je smutnou pravdou, že počet našich socialistických interpretů není zdaleka takový, aby mohli uspokojit potřeby pracujících, o jejichž blaho nám jde především. Pracující lid, soudruzi, vyžaduje kvalitní socialistickou budovatelskou stranicky metalově orientovanou melodii. Ve slévárnách, v kovárnách, v hutích i v dolech. Tam všude je jí třeba. Soudruzi, nepodceňujme potřeby pracujících. Pohleďme za hranice. Vždyť za humny SSSR nám před očima vznikají jak houby po dešti, mnohé, horší i lepší seskupení soudruhů, kteří zvládají budovatelské melodie stejně dobře jako naši pionýři. Pohleďme třeba na SONATU ARCTICU. Tady si však musíme soudruzi svorně přiznat, že jsme, nebojím se říct to slovo, selhali. Selhali jsme soudruzi! Imperialistický Japonec vábí potenciální mladé straníky. Mává jim před očima penězi, materiálními hodnotami, velkými stadiony… A ti mladí lidé jdou. Jdou soudruzi! Oni nemají tušení o našich monumentálních spartakiádách. O sestavách, které nacvičují naši muži a ženy. O slavnostech na počest pracujících. Zatím co my zde sedíme, mladí lidé jsou zlomeni nabídkami Japonce. A zklamáni. Jen si to představte. Hrát v několika přeplněných malých klubech po imperialistickém Japonsku, kde hrajete rutinní koncert jednou v Osace, dvakrát v Tokiu a dvakrát v Hong Kongu v naprosto nesociálních přelidněných podmínkách. Obelháni a podvedeni silou peněz. Ty kapely hrají v nevyhovujícím prostředí, jsou nedostatečně živeny, mají špatně zvučené nástroje, nemají sílu socialistického projevu. Jejich budovatelská duše skomírá a zakrňuje. A myslíte, že se o to kapitalista stará? Ani ho nenapadne soudruzi!! Jde mu jen o peníze. To všechno a ještě víc podlomí a zmrzačí mladou mysl. Avšak soudruzi. Chci na vás apelovat, chci vás požádat, ne jako předseda, ne jako přítel, ale jako soudruh, soudruzi : Dejme těmto kapelám šanci. Pozvěme je k nám. Vezměme jejich nádherné hity a obarvěme jejich melodickou barvou naše spartakiády. Dejme vokálu soudruha Kakka stranický rozsah. Vydejme jejich alba ne na jednom, ale na dvou, soudruzi, na dvou nosičích.

Řekněme si to upřímně. Vždyť my na to ty prostředky máme. Zasedněme, svolejme schůze a začněme vše důkladně projednávat. Ustanovme se na jasných a jednoznačně stranických závěrech. Jen tak můžeme důsledně přispět k úspěšné socializaci metalové melodie, která bude bořit imperialistické stadiony. Děkuji vám tímto všem za účast na této důležité schůzi, která jistě velkou měrou přispěje k budování rozvoje melodického metalu i jeho stěžejní politiky jako celku v rámci strany i pracujícího lidu. Smýšlejme melodicky!

(potlesk)

Darkmoor
28.4.2006

Osobně nemám živáky vůbec v lásce... a SONATA to svým aktuálním počinem určitě nezmění, ač má moc hezký obal. Nehodlám se pouštět do spekulací, nakolik je všechno skutečně "živé" a kolik je studových dotáček, ovšem minimálně to vzorově "j-óóó-dlující" publikum v každé příhodné chvíli a takové ty "vlny" hlasů jsou minimálně podezřelé. Raději ruce pryč...

[4 / 10]

Marigold
13.4.2006

Špatná, špatná, špatná... Sice nemám rád přetvářku, že naživo kapela hraje skoro úplně jako z desek a zpěvák zmákne sám sobě dělat vícehlas, ale zase taková upřímnost, jakou předvádějí tihle Finové, to je trochu tučné sousto. Rozhárané, nezvládnuté, technicky rozklížené, nudné a tupé. Pokud SONATA ARCTICA z řadovek vyznívá jako celkem rozumná speedová zábava, z tohoto živáku vychází jako naprosto otřesná buranská tancovačka...

[4 / 10]