Sobota
18.8.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2006

Vydavatel:
Earache Records

Stopáž:
65:03

Produkce:
CULT OF LUNA

1. Marching To The Heartbeats
2. Finland
3. Back To The Chapel Town
4. And With Her Came The Birds
5. Thirtyfour
6. Dim
7. Dark City Dead Man

Klas Rydberg
vokály

Erik Olofsson
kytara

Thomas Hedlund
bicí a perkuse

Magnus Lindberg
bicí

Johannes Person
kytara a vokály

Fredrik Khilberg
kytara, perkuse a vokály

Andreas Johansson
basa

Anders Teglund
klávesy a elektronika

Cult Of Luna (2001)
The Beyond (2003)
Cult Of Luna (reedice) (2003)
Salvation (2004)
Somewhere Along The Highway (2006)
Eternal Kingdom (2008)
Fire Was Born (2009)
Vertikal (2013)
Vertikal II (EP) (2013)

MP tipCULT OF LUNA - Somewhere Along The Highway

Uplynuly dva rok a pro nás věrné jsou tady CULT OF LUNA s další pravidelnou dávkou emocí. Předchozí výtečné album „Salvation“ nasadilo laťku velmi vysoko a kapelu tak definitivně zbavilo nálepky s nápisem „ISIS klon“. Originální mix specifické doom metalové melancholie, coreové výbušnosti a indie rockových nálad, který se jen tak lehce neoposlouchá navíc tento švédský orchestr přiřadil po bok originálních hudebních těles, jejichž zvuk si jen tak s někým nespletete. Pakliže se nejedná o jeho kopírku, kterých se už zcela logicky vzápětí několik vyrojilo.

CULT OF LUNAAle čas jde dál a zákonitě přichází očekávaná otázka, která trápí každého kreativně smýšlejícího člověka. Co teď? Pohnout se z místa anebo zůstat ještě chvíli na něm, když se ukázalo být jako velmi přívětivé? A když už se tedy pohnout, tak jakým směrem? Všechny tyto otázky byly myslím úspěšně vyřešeny počátkem listopadu loňského roku, kdy se skupina poprvé sešla za účelem pořízení následovníka toliko podařeného předchůdce. Zřejmě vás zas o tak veliký moment překvapení nepřipravím, když hned zkraje uvedu, že směr, kterým se CULT OF LUNA rozhodli ve své dráze pokračovat se po několikanásobném poslechu novinky ukázal být jako velmi správný a pro znalce jejich starší tvorby i poměrně očekávaný. Očekávání nějakých převratných změn či výraznějšího příklonu k některému z žánrů, které v sobě hudba těchto Švédů obsahuje, byla velmi naivní. CULT OF LUNA totiž nadále prohlubují a rozvíjejí to, co jim jde tak skvěle.

I nyní pro své posluchače připravili vskutku vydatnou, více než hodinu trvající porci hudby. Hudby, která opět plyne pomalu, nikam se zbytečně nežene a nechává své sdělení působit postupně, s typickou gradací. Stopáž většiny skladeb překračuje hranici deseti minut, během kterých se toho dokáže dít mnoho. Ačkoliv to zdánlivě tak nevypadá, CULT OF LUNA vědí výborným způsobem vybičovat atmosféru svých kompozic a z původně nenápadného motivu vykřesat zárodek velkolepého vyvrcholení. Nejinak je tomu i na „Somewhere Along The Highway“, přičemž vzorec, s pomocí kterého se těchto výsledků kapela dopracuje je pořád stejný, jen jeho aplikace do praxe doznala určitých změn. Jednoduše řečeno CULT OF LUNA poněkud otupili ostří svých drápků a na úkor toho dali větší prostor uvolněnějším a ne tolik agresivním pasážím. Svůj tvrdý hardcoreový základ si však uchovávají i nadále, jen s ním pracují více jako s jedním ze základních stavebních kamenů, nikoliv jako dominantním prvkem. Navíc ani emoce obsažené v jejich hudbě nejsou tolik zřejmé a cíleně melancholické. Nálady písní se mnohokráte vyprofilují až v jejich průběhu, což je i případ fantastické kompozice „Finland“, která se z poměrně konvenčního začátku transformuje do emočně nabitého závěru a který dokresluje jednoduchý, ale ve svém kontextu nesmírně účinný kytarový motiv.

CULT OF LUNAMožná jediným kamenem úrazu „Salvation“ byly příliš stereotypní uřvané vokály Klase Rydberga, kterých se požehnaně nachází i na novince, ale i zde je potřeba kapelu pochválit za snahu o větší variabilitu, protože je ke slyšení i mnoho momentů s „čistým“ hlasovými projevem a dokonce i celé skladby („And With Her Came The Birds“ s kouzelným zvukem banja). Rejstřík nálad, kterými hudba CULT OF LUNA oplývá se příliš nezměnil, ale přesto i zde je patrný určitý posun. Švédové už nejsou tolik naštvaní, frustrovaní ani plni beznaděje. V písních z nové desky je slyšet znatelný posun směrem k optimističtějšímu vidění světa a na konci tunelu tak nechávají rozsvítit jedno malé světélko.

Světlo indikující úroveň kvality „Somewhere Along The Highway“ však svítí velice jasně a místy nabývá až oslepující intenzity. Nová deska CULT OF LUNA je totiž pestrou kolekcí výborných skladeb, která se, jak už to bývá u této skupiny zvykem, musí vstřebávat postupně a velice pozorně. Mnoho detailů totiž stále zůstává pod povrchem a v celé své kráse se předvedou jen trpělivému posluchači. Švédové se dokázali posunout zase o něco dál, přičemž si zachovali nenapodobitelnou auru své tvorby. Těšme se na cestu, na kterou nás zavedou příště a zatím si vychutnávejme jejich aktuální putování.


Dalas

Zveřejněno: 20.6.2006



Názory redakce
Noisy
22.6.2006

CULT OF LUNA se projevují jako skupina, která si je dostatečně vědoma svých silných stránek. Neopouští a opětovně využívá své typické postupy, nezůstává však stát na jednom místě a už definitivně se odpoutává od své minulosti, kdy se dala považovat za jednoho z představitelů post hardcore vlny. „Somewhere Along The Highway“ je deska mnohem vstřícnější širší posluchačské obci, nijak však neslevující z onoho nedefinovatelně emotivního podtextu, který není možné jakkoli popsat, pouze prožít a procítit. Troufnu si tvrdit, že CULT OF LUNA jsou dnes již dále než ISIS, dále ve schopnosti hudební imaginace, dále v nenucené náladovosti, dále ve smazávání stylových hranic, dále i v umění poskládat z mála téměř vše. Dokazují, že i několik triviálních tónů stačí, aby vám přeběhl mráz po zádech, jen ty zvuky správně seřadit, dát jim tu pravou intenzitu a barvu, dovést motivy ke gradacím, dát jim smysl. A právě v tom vidím umění pravých hudebních skladatelů, ve schopnosti dát několika obyčejným tónům smysl. A CULT OF LUNA to podle mě umí.

[9 / 10]
RIP
19.6.2006

Mistři tvrdě-kytarové éteriky tnuli opět do živého. Rozvláčný a chce se mi říci až relaxačně orientovaný materiál s typickým důrazem na utahanou dramatiku si tentokrát více pohrává s myšlenkami rozšiřovat žánrové území do neprobádaných a odlehčenějších končin. Nově tu máme čisté zpěvy, netypické nástroje, zvuky i větší touhu pohrát si se celkovým soundem. Cítím i posun celkové náladovosti alba, jak je trefně vypíchnuto v hlavní recenzi a pevně doufám, že je toto mezičlánek k mnohem zajímavějšímu pokračování cesty těchto lunárních ministrantů.

[8,5 / 10]
Pavel
16.6.2006

Jestliže kdy dříve mohli být CULT OF LUNA poměrně lehce přirovnávaní ke služebně starším kolegům ISIS, "Somewhere Along The Highway" kráčí viditělně trochu jiným, přesto o to přitažlivějším směrem, který provází jemná, rockově zasněná rozvláčná atmosféra. Švédové si mnohem lépe než kdy předtím dokáží vyhrát s náladami a nápady, které pod jejich rukama nabývají tvaru výtečně gradovaných skladeb, jež v okamžiku kulminace nepostrádají onen řežavý hard coreový projev. Za všechny např. uhrančivý kus "Finland" či rockově hravý "Dim". V případě "Somewhere Along The Highway" není skutečně třeba příliš váhat - do detailu promyšlené a nápadité album, které neomrzí ani po mnoha posleších. Ba právě naopak. Teprve pak pomalu vyvstává jeho skutečné kouzlo.

[8,5 / 10]
CULT OF LUNA udělali další mezikrok směrem ke své dokonalosti? Možná trošku přehnané tvrzení, ale jejich nová deska je prostě výborná.

Autor recenze:
9 / 10

Redakce:
8,6 / 10

8,7 / 10



s kapelou CULT OF LUNA:

s kapelou ISIS:

s kapelou RED SPAROWES:

s kapelou PELICAN:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page