Jestliže jsem před týdnem na tomto místě tvrdil, že deska amerických SLAYER „Divine Intervention“ byla i na poměry kapely velice netrpělivě očekávaná, tak to samé se dá říct i o debutové desce nového projektu/skupiny bývalého bubeníka těchto thrasherů Davea Lombarda - GRIP INC. Sebevědomý název „Power Of Inner Strength“ sliboval mnohé. Dave už předtím deklaroval, že tohle nebude nic pro ortodoxní fanoušky starých SLAYER, poněvadž jeho tehdejší hudební cítění bylo mnohem více nakloněno modernějšímu zvuku a progresivnímu pojetí.

Thrash metalové srdce však v Daveovi bilo i nadále, takže očekávání od tohoto materiálu byla skutečně veliká. Navíc když si k sobě pozval uznávaného producenta a kytaristu Waldemara Sorychtu, bylo se skutečně na co těšit. Kvarteto pak doplnili punkerský křikloun Gus Chambers a basák Jason Viebrooks. Nebylo pochyb o tom, že „Síla vnitřního náboje“ bude hlavně o Lombardovi a jeho bicích, o čemž jasně vypovídá hned úvodní „Toque De Muerto“, kterou tvoří perkusionistické sólo v latinskoamerickém rytmu. Úvod, který spolehlivě vtáhne do děje, neboť hned vzápětí přichází v podobě „Savage Seas (Retribution)“ první mohutný riffový atak. Skladba ve středním tempu konečně naplno ukazuje pravou tvář Lombardových hudebních záměrů, kterou charakterizují moderní zvuk, tvrdé kytary, charakteristický Chambersův vokál a samozřejmě všudypřítomné a všeobklopující bicí. Mnohem vyšší rychlostní stupeň pak GRIP INC. zařazují ve skvělé a nekompromisně thrashové „Hostage To Heaven“, kterou ještě vyšperkuje fantastické Sorychtovo kytarové sólo. V tuto chvíli je jasné, že tohle album bude hlavně o „souboji“ dvou výrazných hudebních individualit, a to Lombarda a Sorychty. Zbylí dva členové ansámblu jako by v některých momentech byli jen do počtu. Ač si Chambers svoje party poctivě „odkřičí“ a ač jeho vokál je poznávacím znamením kapely, tak ani on, ani basák Viebrooks zas tolik prostoru pro svoji prezentaci nedostávají.

„Power Of Inner Strength“ je plné velmi silných a výrazných skladeb. Kromě již zmiňovaných dvou kousků se to dá spolehlivě prohlásit i o všech dalších osmi písních z této kolekce. Navíc je deskou, přestože se stále pohybuje v přesně vymezených žánrových mantinelech, velice pestrou a vyváženou. Rychlé a úderné skladby jsou pravidelně střídány skladbami pomalejšími. Typickým příkladem je dvojice „Colors Of Death“ a „Ostracized“. Ta první jest typickou thrashovou náloží a druhá těžkou heavy písní ve středním tempu, ke které byl navíc pořízen i zdařilý videoklip. Deska díky tomu odsýpá ve skutečně ďábelském tempu a plně tak dokazuje tvůrčí potenciál a chuť pustit se do něčeho nového, která v Daveovi třímala už delší dobu (přestože na „Power Of Inner Strength“ má dost výrazný skladatelský rukopis i Waldemar Sorychta). Přestože krátce předtím i jeho bývalí spoluhráči přišli s deskou kvalitní, troufám si tvrdit, že co se týče žánrového oživení dostávají od GRIP INC. těžce na prdel.

Výtečné album, kterému nemám ani po letech co vytknout. Chápu, že staromilce asi příliš neoslovilo a i když ano, tak budou i nadále ve větší oblibě chovat klasiky žánru z 80-tých let. Já se však řadím k mladším metalovým fanouškům a i když mě mnozí za můj názor asi roznesete v zubech, tato deska oproti old school thrashovým vykopávkám působí jako učiněný balzám na uši a posluchače bažícího po moderním pojetí svého oblíbeného žánru musí dostat do kolen. Mě do kolen tehdy dostala a popravdě řečeno se jí to úspěšně daří i dnes.

Louis
28.8.2006

Rychlík, do kterého naskočil Dave Lombardo vlastně ihned po svém vyhazovu ze SLAYER, jel úplně opačným směrem, než ten, ve kterém se tou dobou vezli největší z thrashových staromilců, a zřejmě i proto se Daveovi s „Power Of Inner Strength“ povedl skutečně mistrovský kousek. Samozřejmě, že nadčasový podtext debutního alba projektu GRIP INC. měl na svědomí především protřelý autor většiny jeho skladeb (a kytarista zároveň) Waldemar Sorychta a do jisté, nezanedbatelné míry se na něm poznamenal i neurvalý zpěv punkového zjevu Guse Chamberse. Ale ruku na srdce, kdo z nás jej tehdy (v roce 1995) vnímal jinak, než jen jako „Lombardovu odpověď na SLAYER“? A čím jiným pak mohl takový zneuznaný bubeník svým bývalým chlebodárcům (a nejen jim) dokázat na čí straně je pravda, než sázkou na takříkajíc progresivní krok do thrashového neznáma, který nakonec vyšel na sto procent? Odpověď je jasná a jednoznačná. „Power Of Inner Strength“ je nezapomenutelné album s ještě nezapomenutelnějšími písničkami (skvělé „Monster Among Us“, „Colors Of Death“ a „Ostracized“ mi dovolte jmenovat za všechny), jemuž nepřísluší nic jiného než absolutorium a při pohledu na výkladní skříň současného thrash metalu také pravidelná, ale opravdu pravidelná nostalgická vzpomínka.