Tak a je to tady. Fandové celého světa se konečně dočkali od Megadeth oficiálního živého alba. O živáku se mluví snad už deset let, ale museli jsme si počkat až do roku 2002, aby se Dave Mustaine a spol. rozhodli k tomuto kroku. Album přichází po celkem zdařilém studiovém albu "The World Needs A Hero" což je určitě lepší než kdyby vyšlo třeba po albu "Risk", kdy skupina tak trochu tápala a nevěděla kudy kam. Na druhou stranu je mi strašně líto, že album nebylo natočeno ještě s Nickem Menzou a Marty Friedmanem. Nikdo mi nevyvrátí to, že ti dva se do Megadeth hodili daleko víc než Jimmy DeGrasso a Al Pitrelli. Myslel jsem si, že Megadeth natočí živák s nimi, ale když odešel Nick a za dva roky ještě Marty, bylo jasné, že živák bude už bez nich. Víc mě mrzí odchod Nicka, jelikož Jimmy ho nahradit prostě nedokázal a tento živák mě v tom utvrzuje stejně, jako živé vystoupení v Praze v roce 2001. Tím jsem i tak trochu naznačil jeden z nedostatků alba. Jak už jsem psal, Jimmyho styl hraní se do Megadeth moc nehodí a nejvíc je to právě patrné na živých nahrávkách nebo vystoupeních. Chybí mi u něho trochu víc výbušnosti, které je třeba na některých živých nahrávkách se singlů (bezkonkurenční jsou tři živé nahrávky ze singlu "Train Of Consequences") slyšet od Nicka Menzy. Jimmy sice předvádí svou parádu v půli skladby "She-Wolf", kdy má dostatek prostoru k tomu, aby ukázal svůj um, ale...

Když se mi do rukou dostal seznam skladeb, které mají být na albu, okamžitě mi v hlavě zazněla otázka: A kam se sakra poděla "Anarchy In The U.K. pane Mustaine??". Nechápu, že není mezi 24 skladbami. Údajně skladby vybírali fandové na oficiálních internetových stránkách, tak to už vůbec nechápu, proč není na živáku. Právě předělávka od Sex Pistols "Anarchy In The U.K." vynikne nejvíc naživo, kdy fandové společně zpívají již tak známá slova. Skladba určitě patří k absolutním vrcholům koncertů (pokud jste byli na nějakém koncertě Megadeth, tak víte o čem mluvím). No, co se dá dělat. Jinak je výběr skladeb celkem rozumný, s některými skladbami by se dalo polemizovat, ale asi se nedá vyhovět všem. Co mě taky překvapilo, bylo nezařazení ani jedné skladby z alba "Risk". Ne že bych toho litoval, ale překvapilo mě to.

Dalším nedostatkem alba je, že Dave Mustaine téměř nekomunikuje s publikem. Až na pár vyjímek, kdy Dave oznámí, z kterého alba bude další skladba nebo představování členů kapely, je jeho komunikace s publikem téměř na bodu mrazu. Nejvíc mě to zaráží právě proto, že hraje před americkým publikem (což je jasně patrné při začátku druhého disku před skladbou "Almost Honest", kdy můžete slyšet skandování "jů es ej, jů es ej". Zřejmě publikum chce jasně říct, kde se živák natáčí. Ano milé publikum, víme, v Argentině to nebylo, bohužel). Kdyby se koncert natáčel třeba v Praze, tak chápu, že se vyjadřovat moc nebude, je jasné, že by mu rozuměla možná tak pětina publika.

Co se týče zvuku nebo zpěvu Dava, tak tam se toho nedá moc vytknout. Skutečně se snaží, což je asi nejvíc patrné při skladbě "A Tout Le Monde". Při této skladbě vždy poznáte, jak je na tom Dave z hlasem.

Vrchol alba přichází na závěr, kdy jde jedna pecka za druhou. "Symphony Of Destruction" střídá "Peace Sells" a album zakončuje "Holy Wars". U skladby "Peace Sells" jde snad nejvíc poznat, že se jedná o živé album a ne nějaké "Best Of". Když si už myslíte, že se kotouč ve vašem přehrávači dotočí, čeká vás na závěr ještě malé překvapení v podobě instrumentálky "Silent Scorn" z posledního alba.

Album bylo nahráno ve Phoenixu místo plánovaného Buenos Aires v Argentině. Kapela se rozhodla po útocích na USA 11. září neriskovat a natočit album doma. Můj názor je ten, že když už se na živák čekalo tak dlouho, těch pár měsíců by už to taky počkalo a až by se situace uklidnila, mohli v klidu do Argentiny odletět. Na druhou stranu je zase pravda, že by jim taky na koncert moc lidí nemuselo přijít po krachu Argentinské ekonomiky.

Trochu jsem byl zklamán bookletem. Je to sice jen knížečka s obrázky, ale když už zaplatím šest stovek za album, čekám od toho aspoň nějaké fotky z koncertu, ale těch je minimum a ještě k tomu se jedná o malé výřezy, i když zdařile skloubené z mrakodrapy, hlavním to motivem alba. Prostě provedení bookletu pěkné, ale trochu chudé. Obal jinak považuji za velmi dobrý, ale nehodící se k živému albu. Docela dobře bych si ho představil na další studiové desce, teda pokud vůbec ještě nějaká vůbec bude. Na závěr musím říct, že celkově ve mě je mírné zklamání. Myslel jsem, že živák Megadeth bude absolutní pecka, živák, který u mě bude jisto jistě na prvním místě. Možná jsem očekával až moc. Ale určitě se nejedná o nějaké strašné album! Fanda Megadeth si přijde určitě na své a až na ty nedostatky (podle někoho menší nebo větší, prostě jak komu to bude vadit, že třeba D. Mustaine nevyřvává po každé skladbě HELLO! nebo něco podobného, je to věc názoru) jde o celkem zdařilé album.