Nothing Is True,
Everything Is Permitted …

Hlásá podtitul nového alba ISIS, jenž nese jméno „In The Absence Of Truth“. Již krátce po edici předchozího a skvělého „Panopticon“ (2004) bylo nad slunce jasné, že další deska bude pro kapelu deskou zlomovou. Přestože kvalitativní laťka předchůdců nikdy nespadla pod úroveň s titulem vynikající, lehký závan klišé a pozvolné vyčerpanosti vlastního stylu byl už kdesi v dáli nepatrně viditelný. Aaron Turner a spol. se navíc ani nikterak netajili ambicemi oslovit širší publikum a, proč si to nepřiznat, díky tomu tak i participovat na opětovném boomu kytarové muziky. Pokud by se ISIS tento záměr podařilo naplnit, spravedlnosti by protentokráte bylo učiněno za dost. Škoda jen, že by za to mohla právě možná jejich nejrozporuplnější deska.

Její první ukázka, která byla ke stažení už v půli srpna byla bohužel předzvěstí nenaplněných nadějí. Píseň s názvem „Dulcinea“ je na albu v pořadí třetí a je možná nejvýstižnějším příkladem toho, jací noví ISIS mohli být, ale bohužel alespoň prozatím ještě nejsou. Poloakustické kytary, melancholická nálada, gradace v prostředí části, po ní opět uvolnění, které přechází v závěrečný strhující nájezd tvrdých kytar. Podmanivá kompozice je však na desce pohříchu jen jedním z mála výrazně světlých bodů. Nedá se říci, že by ISIS ztratili šťávu. Trpí však syndromem mnoha úspěšných a originálních kapel, které ve snaze setřást peloton dravých pronásledovatelů odbočí ze své trasy, ale přitom si nevšimnou značku se symbolem slepé uličky. V praxi to znamená, že ISIS nezapomněli skládat dobré skladby, ale bohužel tentokráte se mnohé podařené a chytlavé motivy („Wrists Of Kings“, „1000 Shards“) ztrácí pod náporem hudební vaty z důsledku utápění se ve vlastním pocitu výjimečnosti. Skutečně, nejedna nadějně rozjetá skladba sklouzne do nevýrazných a nudných hudebních ploch. Vytratilo se kouzlo gradace skladeb, práce s jejich náladami a o emotivním ping-pongu, který s námi ISIS vždycky hráli ani nemluvě. Jejich písně jsou nyní jen „hezké“, bez patřičného odéru něčeho výjimečného a neodolatelně přitažlivého.

Přesto bych „In The Absence Truth“ zatracoval jen velice nerad. Deska je to pořád nadprůměrně dobrá a není pochyb o tom, že si k sobě přitáhne veliký počet starých ale i nových fanoušků kapely. Bohužel je deskou bez hravé a zatraceně životaschopné duše a tohle mě osobně u současných ISIS chybí! Cesta do slepé uličky byla započata, ovšem ona neproniknutelná zeď na konci je ještě stále poměrně daleko a možností odbočit na tu správnou cestu pořád dost.

CD k recenzi poskytli Day After records

Pavel
6.11.2006

Při prvním sestkání jsme si s aktuální řadovkou ISIS do oka tak zcela nepadli. Na vině byla možná částečně i jistá míra očekávání, kterou zasela předchozí, po zásluze ceněna nahrávka "Panopticon". S krátkým odstupem však "In The Absence Of Truth" nemohu hodnotit jinak než pozitivně.

ISIS tentokráte nejsou tolik přímočaří se tak silným "tahem na branku" a "In The Absence Of Truth" nedosahuje síly, údernosti a celkového válcujícího dojmu předchozí nahrávky, nicméně body získává na bohatší strukturovanosti, proměnlivosti a smyslu pro detail. I přes vyrázně vyšší rozvláčnost album naštěstí nenabývá dojmu prázdné rozmělněnosti, který se nezřídka objevuje u letošní nahrávky RED SPAROWES.

[8 / 10]

Koscj
6.11.2006

Temné, depresívne a pohlcujúce. Ešte lepšia vec, ako jej predchodca. Čo viac povedať? V hlavnej recenzii je toho povedané dosť, ja už len dodám: výborná záležitosť na oddych a rozjímanie...

[9 / 10]

Shnoff
5.11.2006

Zatímco kolegové tuto desku považují za poslední dobrou, já ji hodnotím jako první slabou (na poměry ISIS). Překvapivě tomu chybí drive, groove, gradace, vyvrcholení a já nevím co ještě. Zdá se, že se nám chlapci nějak vyčerpali. Doporučuji aspoň 14 dní v bahenních lázních a každé ráno užívat rybího tuku, ať se to příště neopakuje.

[5,5 / 10]

V-dur
5.11.2006

"In The Absence Of Truth" je príjemne počúvateľné dielo pre pátračov. Umne navrstvené, citlivo vyladené a skombinované. ISIS ako stavební remeselníci potvrdzujú svoju povesť. Valivé ťažkotonážne základy spoľahlivo podopierajú ľahkú a jemnú melodiku metrážne náročných skladieb. Aj ISIS však majú problém. Nie síce tak okatý, ako ich kolegovia zo scény, no predsa. Pomaly sa uzatvárajú v bludnom kruhu. Typické lámavé rytmy, typická farba akustických gitár, typické mantrické vokály, typická plochovosť.. Akokoľvek si tento album budete užívať, nezbavíte sa pocitu, že pri zachovaní rovnakej filozofie je to zrejme ich posledný dobrý album. Presne ako sa o chvíľu dočítate u Deadmanna. Takto sa donekonečna nedá.

[7 / 10]

Deadmann
5.11.2006

ISIS se na nové desce projevili zcela očekávaným způsobem - směrem k ještě větší jemnosti, rozvláčnosti (ale bohužel také určité unylosti) svých skladeb. Stále se to poslouchá velice dobře, jenže háček je v tom, že takhle nelze pokračovat do nekonečna...

[7,5 / 10]