Neděle
26.10.2014
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2007

Vydavatel:
Century Media

Stopáž:
45:08

Studio:
Chapel Studios

Produkce:
Rhys Fulber

Další informace:
Mix: Mike Fraser

1. Never For The Damned
2. Ash & Debris
3. The Enemy
4. Praise Lamented Shade
5. Requiem
6. Unreachable
7. Prelude To Descent
8. Fallen Children
9. Beneath Black Skies
10. Sedative God
11. Your Own Reality

Nick Holmes
spev

Greg Mackintosh
gitara, klávesy

Aaron Aedy
gitara

Steve Edmondson
basgitara

Jeff Singer
bicie

Lost Paradise (1990)
Gothic (1991)
Shades Of God (1992)
Icon (1993)
Draconian Times (1995)
One Second (1997)
The Singles Collection (1997)
Reflection (1998)
Host (1999)
Believe In Nothing (2001)
Symbol Of Life (2002)
Evolve (Live) (2002)
Paradise Lost (2005)
In Requiem (2007)
Faith Divides Us - Death Unites Us (2009)
Tragic Idol (2012)

PARADISE LOST - In Requiem

A opäť je tu ďalší z bývalých velikánov chladnej ostrovnej hudby, pamätajúci zlaté časy polovice deväťdesiatych rokov, kedy sa tvrdá hudba s nemalou zásluhou európskej scény začala otvárať dovtedy nepredstaviteľným vplyvom, opúšťať zabehané klišé a utekať zo slepých uličiek snahou o experiment namiesto zániku. PARADISE LOST dlhé roky predstavovali absolútnu špičku, boli jedným z mála interpretov na scéne, tešiacich sa súčasne priazni kritikov, fanúšikov i médií formátu MTV. Predávali dnes už ťažko uveriteľné množstvá nosičov a ich fanúšikovskú základňu tvorili priaznivci rôznych žánrov. Ich diskografia i osud sa v mnohom podobá ostatným rovesníkom, ktorí prežili štýlové kotrmelce rôzne prijímaných albumov a ktorí sa pomaly vracajú smerom k overeným istotám, neraz s cieľom nadviazať navzdory úplne inej dobe na úspešnosť diel, patriacich dnes už k historickým klasikám.

PARADISE LOST

Na obranu legendárnych Britov treba uviesť, že po „One Second“ a najmä „Host“, testujúcich trpezlivosť mnohých dlhoročných poslucháčov (a spomeňte si na Holmesove výroky o tom, že predchádzajúce dosky boli omyl), nasledoval veľmi pozvoľný návrat k tvrdším polohám, aby skončili pri albume rekapitulujúcom to najlepšie z doterajšej diskografie. Presne tak možno popísať už úctyhodný, jedenásty počin „In Requiem“. Počas celej hracej doby možno nájsť útržky postupov, temp a melódii z temnejšej klasickej trilógie „Shades Of God“, „Icon“ či „Draconian Times“, rovnako možno miestami vypozorovať vkusne vpašované zvyšky experimentálnejších čias, respektíve ich dozvukov z trochu príliš jednoduchého a šablónovitého „Believe In Nothing“, alebo naopak pestrého a farebného „Symbol Of Life“. To všetko podávané v temnejšom zábale, než kedykoľvek predtým a s bohatým klávesovým alebo klavírnym doprovodom, neraz preberajúcim nosné motívy gitarám.

PARADISE LOSTVyslovene slabú skladbu na „In Requiem“ nemožno nájsť, maximálne v tieni mimoriadne podarených hitov „The Enemy“ alebo „Requiem“, stvorených pre živelné pódiové prevedenie po boku kúskov ako „Once Solemn“. Mackintosh, hlavný a dlhoročný takmer výlučný autor všetkej hudby, servíruje jednu vydarenú vyhrávku za druhou, typické stredné tempá sú spestrované a citlivo gradované do rýchlejších pasáží, ktoré miestami nepamätajú ani staré zárezy v diskografii. Holmes strieda čistý vokál a stále trochu Hetfieldom páchnuce linky s drsnejšími vokálmi z čias „Shades Of God“. Typickou polohou a najistejším miestom boli pre PARADISE LOST pomalšie skladby s ťaživejšou náladou, ktorých koncentrácia s druhou polovicou albumu rastie - „Unreachable“, „Prelude To Descent“ alebo „Sedative God“ s mimoriadne silným, ale príjemným pocitom v minulosti počutého. „Your Own Reality“ pre zmenu uzatvára kolekciu ozvenami nedávnych jemnejších polôh.

PARADISE LOST dnes pravdepodobne nemôžu prekvapiť ničím novým (míľnik typu „Gothic“ je len jeden a dnes fungujúci hlavne v kontexte doby a vtedajšieho diania), experimentátorské túžby už dávno uspokojili, svoje už majú v rámci žánru nepochybne odrobené a napriek tomu stále dokážu prísť s albumom zachovávajúcim si slušný štandard (ro, že mnoho mladších kolegov by aspoň za niečo podobné predalo dušu, je na inú debatu) a čo je podstatné – nahrať vyrovnaný album, ktorý môže výborne baviť.


Radicalcut

Zveřejněno: 1.6.2007



Názory redakce
RIP
9.6.2007

Už jsem po minulém počinu nedoufal,ale stalo se. PARADISE LOST stočili svoji bárku do vod, které jim svědčí a ve kterých se cítí doma. Emoční plochost minulé fošny je pryč. Nezastiratelný fakt, tedy to, že se skupina obrátila ke svým nejsilnějším deskám v tomto případě vítám, protože poněkud násilné honění trendů této bandě neslušelo. Nová placka je kytarovější, syrovější, metalovější, živelnější a hlavně disponuje mnohem větší hloubkou než její předchůdce.

[8 / 10]
Reaper
3.6.2007

Já tedy s „In Requiem“ vůbec žádný problém nemám. Ano, deska „jen“ rekapituluje, ovšem nutno podotknout, že rekapituluje velmi vkusně. Novým PARADISE LOST znovu neschází atmosféra ani cit pro silné skladby („The Enemy“ nebo křehká dvojice „Unreachable“ a „Prelude To Descent“ jsou toho více než jasným důkazem). Jistě, album toho moc nového nepřináší, ovšem to v žádném případě není dostatečným důvodem pro zbytečně přehnané a nekompromisně odsuzující reakce.

[7,5 / 10]
Rudi
3.6.2007

Je to akési čudné, mdlé, prázdne, bez silných nápadov. Tento podivuhodný návrat až kamsi ku "Shades Of God" mi veru nešmakuje, vôbec nechápem nadšenie podaktorých žurnalistov nad týmto "návratom ku koreňom". Pár dobrých skladieb ("The Enemy", "Beneath Black Skies", "Your Own Reality") to veru nezachráni. Veľmi som chcel, aby sa mi tento album páčil. Nejde to. Nad mojou obľúbenou kapelou sa začína vznášať puch nudy a zúfalstva podobne ako nad v súčasnosti riadne trápnymi MOONSPELL. Obrovská škoda.

[4,5 / 10]
Deadmann
3.6.2007

PARADISE LOST si pod sebou podřezávají větev již delší dobu a tento počin je pravděpodobně tím momentem, kdy se již kapela začíná řítit k zemi. Najdete tu sice všechno, co jste měli rádi na starších nahrávkách, nicméně nevidím ani ten nejmenší důvod, proč bych si měl pouštět kopiii, když ji mohu nahradit originálem.

[5 / 10]
Stray
31.5.2007

Obrat k metalové minulosti a album, které tak trochu tápe. Uvidíme příště.

[6 / 10]
V modernom zvuku zabalená rekapitulácia všetkého, čo ste mali a máte na PARADISE LOST radi. Album, ktorý nebude patriť k invenčným vrcholom anglickej stálice, ale bez problémov sa zaradí k vrcholom kvalitatívnym. PARADISE LOST aj po takmer dvadsiatich rokoch úspechov a pádov plní chuti a nápadov.

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
6,2 / 10

7,7 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page