Soudě podle reakcí internetové komunity byla novinka MEGADETH mezi příznivci velmi očekávána. Co chvíli se objevovaly informace o albu, rozhovory s muzikanty, nebo dokonce dema nových skladeb. O to víc mě překvapuje vakuum, které nastalo po vydání alba. Mám pocit jako by po „United Abominations“ neštěkl ani pes.

Oprávněně? V žádném případě! Nebudeme si lhát. Nová deska MEGADETH je prostě „jen“ (?!) další album z řady. Není ani o mnoho lepší, ani o mnoho horší než ty minulé (s výjimkou jediné – a „Risk“ to rozhodně není). Je jiné než legendární alba z 80. let, je jiné než proslulé fláky z let devadesátých. Přesto v sobě akumuluje prvky z obou zmíněných období. Není vůbec na překážku, že se sestava kolem frontmana Mustainea úplně vyměnila. Dnes už je víc než kdy jindy jasné, že on je vlajkonošem kapely a dokud bude žít, přežije i duch kapely. Na „System Has Failed“ to ještě nebylo tak znát, protože minulé album bylo víceméně výškrab ze šuplíku za posledních dvacet let. „United Abominations“ už ale obsahuje původních skladeb podstatně větší množství. Troufl bych si spekulovat, že Dave tentokrát resuscitoval z minulosti jen pár nápadů a ne celé písničky. Díky tomu zní novinka podstatně kompaktněji než její předchůdkyně. Oproti očekávání většiny fanoušků staví skladby hodně na riffech, a takřka úplně vymizely zpěvné kytarové vyhrávky. Jediná klasicky postavená skladba je útočná „Washington Is Next!“, kterou musí sežrat opravdu každý. Hodně pidliká ještě „Black Swan“, ta ovšem na standardní edici alba obsažena není. Zbytek alba je už plný šlapavé rytmiky, dávivého zpěvu, občasných sólových výjezdů a riffů. Ale jakých riffů! Prostě parádních.

Z první půlky alba mám problém vyzdvihnout konkrétní skladbu. Úvodní „Sleepwalker“ je spíš takový odlehčený rozjezd. Zmiňovaná „Washington Is Next!“ bude asi mnohými vyhlášena jako nejlepší skladba alba. Ale nezaostává ani titulní „United Abominations“ nebo parádní „Blessed Are the Dead“. Trošku rozpačitě působí blok skladeb začínající „Pray For Blood“. Zdánlivě z alba moc nevybočují, ale já bych řekl, že se charakterem a sterilitou až nebezpečně blíží k neblaze proslulému albu „World Needs A Hero“ a od toho bych se být muzikanty i posluchači držel raději dál. Sterilizaci alba opět zdánlivě trochu nabourává předělávka „A Tout Le Monde“, ale ruku na srdce, kromě ženské vokální linky a rozředění sterilního patosu zbytku alba je takřka úplně zbytečná. Závěrečný oddych tak patří skladbě „Burnt Ice“, která opět vrací hudební prožitek do trochu přijatelnějších kolejí.

Neměl bych opomenout ani oblíbeného borce Andyho Sneapa. Známý to produkční chlapík se činil jako obvykle. I když na můj vkus je zvuk kytar zbytečně tenký. Umím si představit i modernější produkci jíž by se dalo album pokřtít. Na druhou stranu je mi jasné že prosazovat modernu skrz zrzavou palici by mohla být zatraceně těžká věc. Album zní i tak slušně, buďme rádi aspoň za to.

Co dodat závěrem? Asi nic. Dnes to necháme bez závěru. Ať dělám co dělám, žádné finální moudro mě nenapadá…            

Rudi
5.6.2007

Od jednej z mojich najobľúbenejších kapiel som už naozaj nečakal nič, bola pre mňa jednoducho mŕtva. O to príjemnejšie je prekvapenie menom "United Abominations".
Zdravý, hutný a viac ako chutný návrat k thrashovým hostinám z konca osemdesiatych a začiatku deväťdesiatych rokov okorenený fantastickým súčasným zvukom pána Sneapa.
Totálne hitovice "Washington Is Next", "United Abominations" (neskutočný nosný riff!), "Gears Of War", doplnené o materiál, ktorý za nimi zaostáva naozaj iba o malý kúsok - áno, aj nová verzia "A Tout Le Monde" je výborná.
Veľmi príjemné počúvanie!

[8,5 / 10]

Darkmoor
5.6.2007

Tak ano, jsou to MEGADETH. Ovšem, jak se již stalo smutnou tradicí, i "United Abominations" jasně ukazuje, jak moc Mustainovy chybí kytarista s Friedmanovským citem pro aranž a stavbu sól. Opět velká snaha o slalom mezi tím nejsilnějším, co kdy ze zrzavé dílny vzešlo, ale je to snaha čím dál úmornější a lopotnější (čest výjimce "Washington In Next!" - podobné hitíky Mustainovy vždycky slušely a sluší). A nápad s novou verzí "A Tout Le Monde" podřezává větev definitivně, neboť dávný monstr hit v podstatě jen kopíruje a pak, když i podobná vykopávka zbytek materiálu (s tou jedinou výjimkou) hravě předčí, jen tím ještě důrazněji upozorní na polovičatost aktuální tvorby.

[5 / 10]

Louis
29.5.2007

Chtě nechtě musím říct, že tohle album MEGADETH mě … zklamalo. A to jsem od něj nečekal nic moc. Vlastně, upřímně řečeno, úplně by mi bývalo stačilo rovnocenné pokračování „The System Has Failed“ (2004), jež v novodobých dějinách kapely znamenalo do puntíku vydařenou sázku na jistotu. O rovnocennost však v případě novinky (navážející se vtipnou přesmyčkou v názvu do Spojených národů) jde maximálně v případě skladeb „Sleepwalker“, „Washington Is Next!“ (taky jí žeru!), „Never Walk Alone … A Call To Arms“, „Gears Of War“ a „Burnt Ice“. Zbytek alba zastihuje Mistra a jeho současné přidržtašky v nedbalkách, jednou rukou si kusem metalového trika zakrývající zbytek nahoty, a tou druhou zoufale, úporně a bezvýsledně snažící se o typickou jiskru megadethovského rukopisu. A to mě tedy opravdu netěší, zvlášť když jsem „United Abominations“ očekával s opravdovou nadějí. Místo toho se teď chvílemi dokonce obávám toho nejhoršího, totiž že za nějaký ten čas po téhle desce (parafráze klasika) skutečně neštěkne ani pes.

[5 / 10]

Stray
27.5.2007

Jak Louža udiveně tvrdí, že mu po vydání "United Abominations" přijde, že po tomto díle neoprávněně neštěká ani pes, tak já se tomu naopak nedivím vůbec. Novinka je albem naprosto zbytečným, které nic neřeší. Nejedná se ani o důstojného nástupce legendárních deset a více let starých výtvorů MEGADETH, ani o žádný stylový kotrmelec. "United Abominations" není albem dobrým a už vůbec ne vynikajícím, na druhou stranu není ani albem vyloženě sračkovým. Je jen sázkou na jistotu a sbírkou plytkých a nepříliš nápaditých atributů dřívější Mustaineho tvorby. Kromě "Washington Is Next!" se na něm nenalézá jediná skladba, která by mě nutila si jej občas pustit. Vzhledem k minulosti MEGADETH mě přijde jako pouhé doznání - "Chceme tu nadále být, ale nemáme co sdělit".

[5 / 10]